Zažil divoké devadesátky, exotické angažmá v Koreji, coby špílmachr to dotáhl s Teplicemi k historickému ligovému stříbru i do pohárové Evropy. Dnešním pohledem takřka zázrak, ale tehdy parta kolem Fugase či Fukaróna, jak se mu přezdívá, prahla po titulu.
„Sice jsme památně porazili Slavii, ale dvakrát jsme v té sezoně prohráli s Blšany. Nebýt toho, byli jsme mistři. Takhle to pro nás mělo hořký konec,“ mrzí i po čtvrt století promarněná šance už také padesátníka Fouska, který dnes trénuje teplickou devatenáctku.
Kolikrát se vás lidé už zeptali, co co máte společného se svazovým šéfem Petrem Fouskem?
Lidi, co mě neznají, se někdy ptají. Zajímá je, jestli to není můj táta. Já odpovídám, že s ním mám společné akorát jméno a příjmení. Nic víc.
Pane předsedo vás neoslovují?
Nikdy, ale občas se já představím ze srandy jako Petr Fousek, předseda svazu. Ale jen kamarádům.
Když teplický boss Hrdlička šel po chodbě a točil klíči, věděli jsme, že je zle. Do kabiny nechodil často, jen po průšvihu. Seřval nás, dal pokuty a jelo se dál.
