„Zatím chodím pořád o berlích, není to žádný zázrak,“ povzdechl si osmadvacetiletý slávistický útočník, který kromě devíti ligových utkání v letošní prvoligové sezoně odehrál také dva zápasy v Evropské lize.
Už jste se vnitřně smířil s tím, že to zřejmě u oněch zmiňovaných statistických čísel pro letošní ročník zůstane?
Ono to u nich zůstane určitě. A smířený jsem s tím byl už ve chvíli, kdy mi bylo řečeno, že musím na operaci. Bohužel to tak je, takové chvíle k našemu sportu holt občas patří.
Takže vás nepřepadly nějaké velké chmury z pokažené sezony?
Ne, vůbec. Ono není dobré se tím nějak moc trápit, protože s tím člověk stejně nic neudělá. Beru to tak, jak to je, a uvidím, za jak dlouho se dokážu dát dohromady a vrátit se na hřiště.
Nějakou dobu se zdálo, že operace nebude nutná, jenže pak přišel zápas s Kodaní v Evropské lize a bylo po nadějích. Co přesně se tam stalo?
Od začátku se vědělo, že ten vaz je špatný. Spíš se řešilo, jestli budu schopný nějak fungovat bez něj, nebo budu muset na operaci. Na tréninku jsem žádné problémy neměl, noha držela. Jenže pak přišel zápas a já zjistil, že je nestabilní a že to s ní nepůjde.
„Jihlavu samozřejmě sleduju pořád. Jsem zvědavý, jak to s ní nakonec dopadne.“ |
V poslední době to vypadá skoro jako epidemie, protože podobné problémy jako vy mají i plzeňský Michael Krmenčík, jablonecký Lukáš Masopust či váš další exjihlavský spoluhráč Jan Kliment...
Ale rozhodně se tím nijak neutěšuju, naopak mě to moc mrzí. Hlavně u Lukáše Masopusta, se kterým se hodně kamarádím. Je mi ho fakt líto, protože měl skvělou formu, hrál moc dobře. Jenže pak přijde jeden zákrok soupeře, navíc naprosto nesmyslný, a Lukáš ho odnesl půlkou sezony.
Už jste si navzájem zanadávali na letošní smolnou sezonu a vyměnili si pocity z probíhající rekonvalescence?
Jasně, my jsme v kontaktu skoro každý den. Hned jsem mu taky řekl, že pokud bude chtít, může klidně marodit se mnou. Ale on už je velkej, má svoji rodinu, takže toho nevyužil. Marodíme každý sám. (směje se)
Takže se nerýsuje nějaký lazaret exjihlavských spoluhráčů?
Ne, určitě ne. Z toho by naše partnerky asi neměly moc velkou radost. (směje se)
Mimochodem, vaše manželka si vás teď sice na jednu stranu užívá doma, ale na druhou je to pro ni asi pořádný zápřah, mám pravdu?
Jasně. Když to řeknu na rovinu, první dny po operaci jsem si nebyl schopný dojít ani pro skleničku s pitím. Vedle našeho syna má teď manželka doma hned dvě děti najednou.
Víte, že úplně stejně mluvil i Lukáš Masopust? Také říkal, že manželka nosí rovnou dvě pití – pro syna i pro něj...
Dobře jsme si vybrali. (směje se)
Sledujete ještě pořád i to, jak se daří FC Vysočina?
Určitě. A sám jsem hodně zvědavý, jak to s Jihlavou dopadne. Pan Vaculík (pořád ještě majitel klubu – pozn. red.) udělal pro FC Vysočina strašně moc a teď holt přichází čas, kdy už nemůže. Jsem zvědavý, kdo se toho ujme.
Byl jste se na některém zápase Jihlavy podívat?
Ne, to ne. Vždycky jenom zkontroluju výsledek, pak si napíšu s Tlusťochem (jihlavským obráncem Petrem Tlustým – pozn. red.) a to je asi tak celé. Ale Vysočině přeju samozřejmě jenom to nejlepší.
