„Mám k tomu velký respekt. Pořád jsme druhý nebo třetí nejmladší tým v lize a dají se očekávat výkyvy ve výkonnosti. Klub byl donedávna ligový outsider,“ říká 42letý manažer s tím, že se Pardubice teprve musí naučit být mentálními vítězi a dotahovat dobře rozjeté zápasy.
„To bude ještě chvilku trvat; proto si neklademe ty nejvyšší cíle. Platí, že bychom chtěli dopadnout lépe než v minulé sezoně, ale je třeba být střízlivý, opatrný,“ zdůrazňuje.
S kolegy jste čerstvě představili nové logo a dres, symbolizující novou éru. Přiblížíte ho trochu?
Mně osobně se logo moc líbí, je v něm schované všechno, co nový klub jako ten náš potřebuje. Myslím, že fanoušci budou překvapení. Bude to nezvyk, ale změna přišla ve správný čas. Pokud člověk zná příběh loga (spojuje motiv Pardubic s pohybem koně v poklusu i fotbalisty v akci), o to lepší je. Pardubice jsou sportovní město a my v tom trochu pokulhávali. O to větší potenciál přilákat diváky vidíme.
Pardubice vstupují do nové éry. Mění logo, staví silnější tým a zlevňují vstupenky |
Dnes už můžete srovnávat. Jak moc se liší vaše práce v Pardubicích od předchozího působení ve stejné funkci ve Slavii?
Slavia je oproti nám velkoklub, kde pracuje spousta lidí. Má jiné ambice, musí vyhrát každý zápas; pokud jednou remizuje, hned přijde enormní tlak od fanoušků, majitele i novinářů. My jsme menší, rodinný klub, tlak není takový, byť od majitele tu je přirozeně také. Je to ale jiné. Řekl bych, že i díky menšímu počtu lidí, co tu pracují, jsou interní klubové procesy mnohem rychlejší. V tom v Pardubicích spatřuju obrovskou výhodu.
Cítíte menší stres?
Je taky velký, protože mám ohromnou zodpovědnost za stavbu týmu, jsou nějaká očekávání... Do zázemí i posil jsme investovali hodně peněz. Nevím, jestli tu je stres přímo menší, ale přijde mi takový zdravější.
Klub byl vůbec poprvé na letním zahraničním soustředění. Jak se vám to v rakouském Kothmühle zamlouvalo?
Krásné ubytování, nádherné prostředí, byli jsme tam v klidu. Jeli jsme to vybírat někdy v březnu, objeli jsme asi pět nebo šest hotelů a tady byla i dobrá kuchyně, skvělá regenerace. Hřiště kousek, takže kluci na něj mohli jezdit na kole. Rakousko jsme zvolili i proto, že tam jsou k dispozici kvalitní soupeři pro přípravu. S Rapidem Vídeň Pardubice nikdy předtím nehrály, Cracovia to samé. I z tohoto pohledu se soustředění povedlo.
 |
Před časem jste hovořil o tom, že vás toho ve Slavii hodně naučil Jan Nezmar, nyní sportovní ředitel Liberce. Tyto vazby asi dost zjednodušují jednání, jako třeba v případě posily ze Slovanu Marka Ichy, ne? Ze Slavie jste zase dotáhli prodloužení hostování talentovaného Tomáše Jelínka.
Znalost prostředí je pochopitelně důležitá. Já za těch dvanáct let v českém fotbale znám každého. Úzké vazby jsou vždycky výhodou, ovšem to finále, konkrétně třeba v případě Marka Ichy, už řeší pan Pražák, který si zavolá s panem Kaniou a na úrovni majitelů si domluví cenu. My manažeři představujeme ten první kontakt, domlouváme se s agentem, hráčem.
Vaším strýcem je Michal Bílek, kouč reprezentace do 21 let. Chodíte si za ním někdy pro radu?
Teď spolu jednou za 14 dní vyrazíme na padel, i s mým tátou a bráchou. Fotbal tam nakousneme. Michal mě dost ovlivnil už v mojí hráčské kariéře a pak i trenérské, protože moje první myšlenka po konci na hřišti byla, že se stanu koučem. Dělal jsem si licence, Michal mě trénoval v Blšanech a jeho vize mi byla sympatická. Vůbec jeho nastavení jako člověka; je férový, je s ním legrace a fotbalu rozumí. Snažím se být také takový.
Dává vám někdy tipy, kam zaměřit pozornost?
O hráčích se bavíme, přece jen je to trenér reprezentační jednadvacítky. I díky němu mám přehled, který fotbalista se jeví dobře. I on pro mě představuje skvělý informační kanál.
Manažerem pardubického A-týmu se stal Kamil Vacek, donedávna ligový záložník. Vážíte si jeho rozhodnutí zůstat po kariéře v klubu?
Jeho zkušenosti a charakter jsou v souladu s tím, co po něm vyžaduju. Je mojí pravou rukou a spojkou mezi kabinou a realizačním týmem. V tom svém časovém vytížení nemohu být na každém tréninku, to není reálné. Kamil ano, takže mi informace filtruje a předává.
Sportovní ředitel Pardubic Jiří Bílek na tiskové konferenci k představení nové klubové identity.
Nedávno podepsali nové smlouvy trenéři Jan Trousil a Tomáš Polách. V klubu se ocitli už před vámi, sedli jste si okamžitě?
S Honzou jsem se znal, protože jsme spolu kdysi hráli v Neratovicích a pak jsme se dál potkávali. Pokud jde o Polona (Tomáše Polácha), já na něj v zápasech hrál, protože jsem byl i na šestce a on na desítce. Byl to takový moravský Maradona a já ho nesnášel (úsměv). Nedal se mu vzít balon... Je výborné, že Honza vidí fotbal tak jako já. Něco chceme Pardubicím vtisknout a on tu cestu započal už před mým příchodem. Spolupráce s oběma je skvělá, z 95 procent máme podobné názory a ten zbytek si umíme říct.
Hned na úvod ligy máte derby s Hradcem venku...
Los nám přeje. Pro Pardubáky je to nejdůležitější zápas, na jeho výsledku všem záleží. Věřím, že dorazí hodně fanoušků, jejich podporu budeme potřebovat. Chceme sezonu zahájit vítězně.
