„Nemáme špatné hráče, nemáme špatný tým,“ pravil trenér Lars Friis. Jenže i sobotní klubové narozeniny se proměnily v hořký komiks, Sparta remizovala doma 1:1 s Teplicemi.
Taková to měla být sláva. Speciální aranžmá, poločasové vystoupení DJ Maneneho, unikátní černé dresy se zlatě orámovaným bílým S na prsou, na tribunách velkolepá chorea. A také vstupenky od 600 korun výš.
Oslavit 131 let od založení, to si přece žádá výjimečný zážitek, klidně i za výjimečnou cenu. Jenže výročí zastihlo sparťany v nejhorší možné kondici. Slavnostní chvilku zkazili sobě i fanouškům.
Vlastně je s podivem (a zároveň obdivuhodné), že i v době podzimní mizérie se stadion naplnil znovu až po střechu.
Sparťanský národ trpí. Pokud si náhodou nevzpomínáte, připomeňte si dvě vítězství z posledních jedenácti soutěžních utkání. Jedno v lize, horko těžko proti rozhozenému Liberci. Druhé v poháru s druholigovým Brnem. A dál? Tři remízy, šest porážek. Jedním slovem: trapas.
Co hůř, v sobotu to vůbec nevypadalo, že by Sparta tušila, jak z téhle bryndy ven. „Vadil mi nedostatek kuráže,“ netajil trenér Friis: „V momentech, kdy jdou okolnosti proti nám, prostě nešlápneme a neděláme správná rozhodnutí. Chybí nám správný přístup.“ Čili naprostý základ, bez kterého nemůžete uspět ani v okresním přeboru, natož mezi profíky.
A navíc když jste Sparta. Taková značka se nemůže vymlouvat na zranění, na karty ani na úzký kádr. Jistě má v posledních týdnech pech, vždyť o víkendu nemohla nasadit šest důležitých hráčů a brzy vypadli i pokopaní stopeři Cobbaut se Sörensenem. Problém? To jistě, ale od Sparty s jejími možnostmi se právem čeká, že si s ním poradí.
Že na kritické chvíle bude předem připravená. Že bude mít tým pro jistotu vyfutrovaný dostatečně schopnými náhradníky. A že nebude hledat plán B až za pochodu, když zahučí do hluboké krize.
Trochu teď připomíná přepečený steak. Kdyby nezůstal na grilovacím roštu tak dlouho, mohl být nádherně voňavý a šťavnatý. Místo toho se přismahl a je tuhý jak podrážka.
Lehce se to teď s odstupem radí, ale na Letné měli o hodně dřív prokouknout, že kabina po dvou zlatých sezonách potřebuje provětrat. Sportovní úsek v čele s ředitelem Tomášem Rosickým usoudil, že tým ještě rok zvládne v téměř totožném složení, ale byl to omyl.
Friis o hněvu fanoušků: Mají na to právo. Selhání jim zkazí den, i ten další a další |
Sparta bude muset v zimě nakupovat a měnit. Otázka nezní, jestli posílit, ale jak moc. A také jestli podržet kouče Friise, což musí být pro šéfy velké dilema. Po devatenácti letech dotáhl tým do Ligy mistrů, což se nezapomene, ale trend, který nastavil jeho dánský předchůdce Priske, neudržel. Pamatujete, jak před sezonou líčil, co je úkol číslo jedna?
Hřímal: „Musím přimět hráče, aby si představili, že nám trofeje shořely – a že potřebujeme rychle získat nové, aby ve vitríně nechyběly. Musíme být odhodlaní, dávat si vysoké cíle a cítit, že se jeden na druhého můžeme spolehnout.“
Co z toho bylo cítit z výkonu proti Teplicím? Vůbec nic! Kromě kouzelné rány uzdraveného Haraslína, díky které Sparta pár minut vedla, se nebylo na co dívat. Nuda k uzoufání. Plus jedna odsabotovaná standardní situace, po které teplický stoper Knapík snadno srovnal.
Bylo dusno. Při děkovačce se na Letné dokonce pískalo, což berte jako důkaz, že i nejotrlejším fanouškům došla trpělivost.
„Chápu to. Ale stát tam pod nimi bylo složité,“ polkl naprázdno kouč Friis: „Ne proto, že by to snad od nich bylo nefér, ale proto, že jim teď podporu nemůžeme splatit.“
Jestli si někdo víkendovou náplň užil, tak početná výprava fanoušků z Teplic. Proti přepálené ceně lístků protestovali stylově: od autobusu natáhli červený koberec a připíjeli si šampaňským. Svorně dorazili v oblecích, cylindrech či buřinkách. V kotli dokonce nechyběl ani recesista v převleku za arabského prince, který kolem sebe rozhazoval falešné bankovky.
Jenže Sparta teď na legrácky náladu nemá. Když krvácí i proti Teplicím, jak chce ustát úterní Ligu mistrů proti Atlétiku Madrid?