„Asi by od nás bylo hloupé, kdybychom řešili situaci v tabulce a možnosti, za jakých můžeme být mistři,“ prohodil sparťanský kouč Lars Friis po vítězství 2:0. „Ale to vůbec neznamená, že boj o titul vzdáváme. Dokud ještě existuje šance, budeme se o ni rvát. Pořád jsme na lovu.“
Co jiného také Spartě zbývá? Jisté je, že v sobotu si pomohla, ať už si pod tím slovem představíte cokoli.
Zatím to pořád vypadá, že jen přelepila náplastí bolavé rány, které jí probíhající sezona způsobila. Že by se do konce ročníku úplně zahojily, to je dál krajně nepravděpodobné.
Friis: Bylo by hloupé řešit, za jaké situace můžeme být mistři. Ale na lovu jsme dál |
Ale pokud ještě chtěla Slavii znejistit a rozhodit, využila v derby poslední šanci. Kdyby náskok zůstal třináctibodový, nebo se ještě o tři body navýšil, už by titul zaváněl fantazmagorií.
Deset? Pořád hodně, ale Sparta si uhrála psychickou výhodu.
Ani teď se od ní nečeká, že by ještě slávisty měla sesadit. Může se dál soustředit sama na sebe a na vyrovnanou přetahovanou o druhé místo s Plzní.
Ale pro sebevědomí hráčů se tříbodový nakopávák z vyšponovaného zápasu s rivalem vždycky hodí.
A asi nejvíc může sparťany hřát, že rivala aspoň lehce nahlodali.
Sparťanský křídelník Lukáš Haraslín slaví gól do sítě Slavie.
Na Letné to totiž nebyla ta Slavia, která ligu od začátku válcuje. Nechytila ideálně začátek, domácí byli od první vteřiny všude dřív. A když brankář Vindahl schytal ošklivý kopanec do hlavy od Chytila a hosté šli do deseti, zhroutily se jim všechny plány.
„Povedlo se nám uhlídat to, v čem je Slavia nejnebezpečnější: přechod do útoku,“ lebedil si Friis.
Právě na něm je nejvíc vidět, jak se na podzim zoufalá Sparta v zimě proměnila. Brýlatý kouč znovu našel svůj klid, a pokud byl v polovině sezony na odstřel, teď je znovu v kurzu. Na derby natáhl místo košile a kalhot teplákovku a po zápase v dobrém rozpoložení žertoval: „Copak, vám se můj styl nelíbí?“
OBRAZEM: Derby s vnukem místo Lvů. Bohdalová na Letné, na tribuně byl i Tykač |
Když od oblečení skočíme k hernímu projevu, Sparta opravdu extra líbivá nebyla. Zato zdravě agresivní, dotěrná a nesmírně poctivá. Jako by vycítila, že se musí odrazit od základů, aby mohla časem znovu dostat i parádní fasádu. Na Slavii by bezhlavé jančení stejně neplatilo, což Friis a spol. dobře přečetli.
Nebylo to derby k pošušňání.
Spousta faulů, minimum šancí, většinu času čekání na chybu soupeře. Ale navzdory obří díře v tabulce mezi oběma týmy mu nechyběl náboj a pekelná atmosféra.
Sparťané před zápasem z kotle odpálili ohňostroj, z protilehlé tribuny se valil modrožlutočervený dým, stadion duněl a bublal a emoce tryskaly ještě po závěrečném hvizdu. Zatímco sparťanský střelec Haraslín si téměř přátelsky povídal se slávistickým koučem Trpišovským, nehrající kapitán Bořil zlil provokujícího fanouška soupeře vodou z lahve a po zásahu bodyguardů se strhla mela.
Fotbalisté Sparty a Slavie stojí na trávníku během slavnostního začátku derby.
Bude ještě do konce sezony živo i na čele tabulky? Spíš ne.
Klidně je možné, že si Slavia jen vybrala jeden mizerný den, kdy se na ni ještě ke všemu nalepilo i trochu smůly. Dravec Diouf si naštípl lýtkovou kost, tři týdny bude mimo, ale to by rozhodně neměl být zádrhel v cestě za titulem, která zůstává vymetená. Kdy by měla Slavia zakopnout? Doma proti Jablonci? Na Dukle? S Hradcem? V Karviné? Nebo proti Slovácku? Pokud v závěrečných pěti kolech nezpanikaří, může jít do nadstavby v klidu.
Ale v klidu je i Sparta, která nemá co ztratit.
