O pár týdnů později Juliš skóroval taky na hřišti slavného Lazia Řím a zdálo se, že Sparta objevila nového bombarďáka. Útočníka s klasickým instinktem.
Kam se Juliš postavil, tam se odrazil míč. Když nešlo vystřelit nártem, zkusil to patičkou a stejně mu to vyšlo. Jedenadvacetiletý mládenec dokázal to, co před ním ve Spartě uměli třeba Horst Siegl nebo David Lafata: jedna šance = jeden gól.
V místech, kde by se jiní hráči ztratili i s buzolou, orientoval se Juliš výborně. Jenže postupně se začal jaksi vytrácet. Tělo mu přestalo držet. Zranění ho srážela natolik, až si pomalu myslel, že je po kariéře.