Teď má od hraní vynucenou pauzu. Když na konci října odkulhal z utkání na Manchesteru City, ohlásila Sparta, že bude na několik týdnů mimo.
Osmadvacetiletý křídelník už je ale zpátky v tréninku, cvičí s balonem a dostává se zpátky do formy. V mezičase si odskočil do studia slovenské televize RTVS, kde odpovídal před promítnutou fotografií, na níž rukama utváří srdce kolem sparťanského znaku.
Hlavní téma? Přestup do zahraničí.
Po letním Euru, kde se na levém křídle blýskl nadstandardními výkony a se slovenskou reprezentací dokráčel do osmifinále, se vrátil a ihned naskočil do rozjetého vlaku.
Spartě pomáhal důležitými góly v lize i v kvalifikaci do Champions League. O postupu přes Malmö rozhodl trefami venku i doma, kde navrch přidal ještě asistenci.
Po čtyřech sezonách, z nichž poslední dvě postupně završil ziskem titulu a následně double, by to byl skutečně ideální čas na posun. Nabídky měl, ozvat se mělo například francouzské Marseille.
„Ale já nechtěl,“ stvrdil svá srpnová slova.
Tehdy probírané téma shodil už v Bukurešti, kde Sparta postoupila ze třetího předkola. „Jeden novinář říkal, že odcházím. Na to jsem odpověděl, že mě prodáváte vy. A ne já nebo klub.“
Po postupu do základní fáze milionářské soutěže pak při dotazu na možný přesun do zahraničí už jen žertoval: „A viděli jste můj pas? Já jsem Slovák a v zahraničí už dávno jsem. Ne, teď nemyslím na nic jiného, než jak zregeneruju a půjdu si vyležet nohy do šatny.“
Haraslín: Únava až po kariéře. Přestup? Vždyť jsem Slovák, v zahraničí už hraju |
Uvolněný a věčně pozitivní chlapík už tehdy věděl, že všechno, co si na startu pražského angažmá vysnil, si také hodlá užít. „Chtěl jsem se Spartou do Ligy mistrů – a to je můj cíl. Ten cíl se mi splnil. Neměl jsem žádný důvod odejít,“ prohlásil Haraslín a potvrdil, že mu v klubu nic nechybí.
„I moje rodina se v Praze cítí skvěle,“ líčil. V hlavním městě bydlí s manželkou Nicol, tříletým synem Lucou a roční dcerkou Theou. Společně je uvidíte třeba na hokeji v O2 Areně při zápasech sparťanské hokejové sestry. Sem tam vezme i spoluhráče.
Když to šlo, s týmem i zraněný cestoval na venkovní duely. Viděl například porážku v Plzni, z tribuny pochopitelně fandil i na Letné. Když se vyhrává, je první, kdo v kabině přebírá kormidlo hromadných oslav. Chopí se jedné kopačky a bubnuje do rytmu jako o život, vyvolává chorály.
Na instagramu často sdílí, jak se Spartou žije. Po postupu přes Malmö nechal všem spoluhráčům vyrobit chrániče s klubovými symboly. „Kluci jsou mi hodně blízcí, měli radost. Pro mě je to maličkost a památka na to, čeho jsme dosáhli.“
Sparta bez něj zatím tápe, od zmíněné prohry 0:5 na City zvítězila jen v poháru nad Brnem. Třikrát padla a jednou remizovala. Navíc se zranil i další z útočných tahounů, srbský šikula Veljko Birmančevič, o němž se v minulých týdnech říkalo, že nemá v kabině ideální vztahy s kosovskými a albánskými spoluhráči, což klub později popřel. Řešit se ale měla jeho ostřejší reakce vůči Tomáši Sivokovi, vedoucímu A-týmu.
„Nechci utíkat od prvního problému, který vyrobila média nebo fanoušci. Chci být ve Spartě a vrátit ji na vítěznou vlnu,“ prohlásil Haraslín.
„Teď to není takové, jako to bylo rok nebo dva roky dozadu, kdy jsme vyhrávali všechno, co nám přišlo do cesty. Teď je krize, ze které je potřeba se oklepat,“ vyhlásil.
Jestli k tomu někdo svým přístupem a nastavením může pomoct, je to právě on.