Pulky, na plac! Spartu spasil ošklivý gól rvavého náhradníka

Bylo jasné, že jinak tenhle zápas nezlomí. Jedině silou, důrazem, zabejčeností. Nakonec to fotbalová Sparta dokázala, což je po delší době plus, které si může přičíst k dobru. Liberec doma ve výročních bílých dresech přetlačila jako za starých časů, kdy uměla pravidelně vyhrávat i utkání, ve kterých se trápila. Vždycky k tomu potřebovala mít střelce, který dává třeba ošklivé a upachtěné, ale veledůležité góly.

Jednoho takového si kouč Vrba schovává na lavičce a když jde už vážně do tuhého, houkne do hloučku rozcvičujících se náhradníků: „Pulky, na plac!“

V neděli tímhle stylem zase Matěj Pulkrab zachránil tři body, podobně jako před třemi týdny proti Teplicím: deset minut před koncem za stavu 1:1 při rohovém kopu vytušil, že by čahoun Krejčí mladší mohl balon prodloužit na zadní tyč, natlačil se před bránu a zblízka špičkou došťouchl míč do sítě.

Jak důležitá tahle trefa může být pro sparťanské ambice?

Teď, kousek za polovinou základní části, se to ještě možná nezdá, ale věřte, že dost. „Byli jsme pod obrovským tlakem, takže vítězství je pro nás cenné,“ oddechl si Vrba. „Po špatné sérii jsem rád, že jsme to zvládli.“

Aby ne. Kdyby Sparta doma ztratila, od první Slavie, která snadno přehrála Teplice, by ji dělilo už sedm bodů, což by byl při současné formě obou týmů propastný rozdíl.

Pokud ještě Sparta chce myslet na titul, což jistě chce, má jedinou šanci: zapnout, neztrácet body a v zimní pauze se dát dohromady.

Že je na čem pracovat, to bylo i v neděli velmi jasně znát.

Sparta posledních týdnů je předvídatelná, všechno řeší zdlouhavě, s nedostatkem agresivity, bez nápadu, nemá šťávu. Nemá cenu ji omlouvat tím, že jí pořád chybí zraněné opory, vždyť v téměř stejném složení zvládla ještě na přelomu září a října přehrát doma skotské Rangers a pak vyhrát derby nad dlouho suverénní Slavií. Ale od domácího utkání s Lyonem v Evropské lize se cosi zlomilo.

Když Sparta proti favoritovi promrhala dvougólový náskok, jako by se zhroutily dva opěrné body, díky nimž se o ní po letech začalo opatrně mluvit jako o kandidátovi na titul: sebevědomí a systém.

Obojí znatelně chybělo i proti Liberci, i když Vrba po pohárové porážce 0:2 v Glasgow překopal sestavu. Nechal v ní sice chybujícího stopera Panáka a v bráně znovu upřednostnil Holce před Nitou, ale Hložka vysunul do útoku a šanci od začátku dal po delší době Karlssonovi či Karabcovi.

Tahy mu vyšly: Karabec se už po pěti minutách odvděčil gólem, Karlsson hlavně v prvním poločase aktivitou a Holec chycenou tutovkou Tupty v závěru zápasu.

Ale viděli jste, jak snadno Sparta dopustila, aby Liberec vyrovnal? Že jen třikrát za celý zápas trefila branku? A že talent Hložek zase nedal gól, i když měl obří šanci?

To vše potřebuje Sparta změnit, aby se nemusela nervovat a čekat na spásu z lavičky.