Hodně zvláštní sezonu má za sebou fotbalový útočník Michael Rabušic. Třicetiletý odchovanec Jihlavy po návratu z rok a půl dlouhého angažmá v maďarském Haladásu působil v kádru Českých Budějovic. I vinou zdravotních komplikací však odehrál mnohem méně, než by si přál.
Na konci září si poranil postranní vaz v koleni a do konce podzimu vypadl ze hry. Když se v únoru vrátil do sestavy, stihl jako střídající hráč naskočit na poslední minutu duelu v Plzni. Po následné koronavirové pauze nastoupil jen na patnáct minut proti Liberci a poté se ocitl zcela mimo sestavu.
„Na začátku června jsem věděl, že mi v Českých Budějovicích neprodlouží smlouvu. Tím to bylo dané,“ vysvětluje Rabušic. „Nehrál jsem, nepočítalo se se mnou. Takže jsem zbytek jen dotrénoval.“
Z pohledu zvenčí to vypadalo, že se vám obnovily zdravotní problémy.
Neobnovilo se nic, byl jsem zdravotně v pořádku. Spíš se musíte zeptat trenéra, co se stalo. Nic mi neřekl, ale vycítil jsem, že mi klub neprodlouží smlouvu. Ani jsem už nechodil na zápasy. Bylo to takové, že jsem se začal připravovat na novou sezonu.
Ocitl jste se v pozici volného hráče. Jenže po roce, ve kterém jste naskočil jen do šesti zápasů, to asi není zcela ideální situace.
Navíc nejsem nejmladší, už je mi třicet. Kluby většinou chtějí mladší hráče, s tím, že je ještě nějak zpeněží. Ale já si myslím, že kvalitu stále mám. I v Budějkách, když jsem na podzim naskočil do čtyř zápasů, jsem dal dva góly. Bohužel pak přišlo zranění na delší dobu. Ale opravdu jsem se cítil dobře, i po tom koronaviru. Ve hře však byly jiné okolnosti, proč jsem nenastupoval.
Jak se po zdravotní stránce cítíte teď?
Na sto procent. To zraněné koleno mám snad ještě lepší než to druhé, zdravé. I kondičně se cítím dobře, není tam žádné manko. Proto věřím, že v lize ještě zůstanu.
Michael Rabušic (v modrém) v dresu Jihlavy.
Přípravu jste začal v Liberci, kde jste v minulosti už dvakrát působil – a v roce 2012 získal mistrovský titul. Zdá se, že to je první varianta i nyní.
Nějaké jiné nabídky jsem měl, ale odmítl jsem je, protože to nebylo tak zajímavé. Dal bych přednost Liberci, jako vždycky. Ale se Slovanem ještě nejsme domluvení. Nějak to řešíme a uvidíme, jestli se to povede, nebo ne. Nechci to zakřiknout, ale byl bych rád, kdybych tady zůstal.
Sice pocházíte z Náměště nad Oslavou, ale Liberec se stal vaším druhým domovem, nemýlím se?
Je to tak. V Liberci jsem se oženil, narodily se nám tu i dvě holky, takže je to takový druhý domov. Jezdit na Moravu s dětmi je už složitější, takže jsme tady.
Jak rychle jste se domluvil se Slovanem na testech?
S trenérem Hoftychem i sportovním ředitelem Koukalem jsme byli už nějaký čas v kontaktu. Bavili jsme se už předtím, co a jak. Zatím jsem přišel na začátek přípravy s tím, že se uvidí. Chceme, aby to dávalo smysl pro obě strany.
Dokdy by mohlo být jasno, jestli pod Ještědem opravdu zůstanete?
Myslím, že už tento týden si řekneme, jestli to smysl má, nebo ne. Sedneme si a probereme to.
Útočník Rabušic je zpátky v Liberci. Dostane U Nisy třetí šanci? |
Výhodou pro obě strany je, že nejdete do neznámého.
To je fakt. Já jsem do kabiny chodil i dřív, za Kuldou (kustod Petr Ulihrach – pozn. red.), takže jsme byli v kontaktu pořád. Mám to vedle baráku, dá se říct, že kousíček. Bavil jsem se i s klukama, věděl jsem, do čeho bych šel. Ale říkám: zatím tady jen trénuji a uvidíme, jestli se to povede.
Jistě sledujete i změny v kádru.
Samozřejmě. Ale na to bych koukal, i kdybych tu netrénoval. Přece jen mám ke Slovanu blíž, zajímám se o výsledky i kádr, řešíme to všechno s kamarády. (usmívá se)
Liberci se v podstatě rozpadl úspěšný tým. Pryč je osm hráčů, hned čtyři zamířili do mistrovské Slavie. Čeká se důkladná rekonstrukce.
Jo, zase nějací hráči odešli. Podařily se prodeje, takže to je pro klub určitě dobře. Uvidíme, jak se hráči dokážou nahradit. Ale myslím si – a raději to hned zaklepu – že v Liberci se to každý půlrok daří dobře. Asi je tady dobrý vzduch. (usmívá se) Takže doufejme, že to bude i pokračovat.
Pokud byste v novém týmu byl i vy, byl byste jeho nejstarší a nejzkušenější hráč. Jste připraven na roli určitého lídra i v kabině?
S tím bych sem šel – i co jsme se s trenérem bavili. Jsou tady fakt mladí kluci, takže bych jim trošku pomohl. Ukázal, jak to funguje, jak se pracuje v tréninku i na hřišti. Pobavil se o tom jinak, než když mluví s trenéry. Od hráče to vnímají jinak. A myslím, že by mě to bavilo. Je mi třicet, nějaké zkušenosti jsem za tu dobu nasbíral, tak mám co předat.
Michael Rabušic (vlevo) hraje za maďarský tým Szombathely Haladás.
Cítíte, že po posledním roce, kdy jste tolik nehrál, máte do fotbalu o to větší chuť?
Určitě! Zvlášť když jsem tady. Chuť je velká, moc jsem toho nenahrál, navíc s mladými kluky je to opravdu něco úplně jiného. Jejich energie nabíjí, v tom se jim musím vyrovnat. A je to zajímavé.
Máte za sebou i víkendový přípravný zápas proti druholigové Chrudimi, ve kterém jste skóroval. Takže to vypadá, že forma by mohla být.
Pro mě je důležité, že jsem se cítil dobře fyzicky. To bylo mnohem podstatnější. Že jsem dal gól, to je taková třešnička. Od toho tam jsem, góly se ode mě vždy čekaly a čekají.
A vy si můžete odškrtnou, že se hned v prvním zápase tento úkol podařilo splnit.
Je fakt, že na výkon útočníka se vždy pohlíží podle toho, kolik branek vstřelí. Mně se to teď povedlo, což je dobré i pro psychiku.
Stále řešíme variantu, že to v Liberci dopadne. A co kdyby ne?
Pak bych musel řešit něco jiného. Nějaká další jednání jsem oddálil, byl bych opravdu rád, kdybych byl tady. I kvůli rodině.
Té by se asi stěhovat nechtělo.
Holky by se mnou šly všude. Samozřejmě, v Liberci by to bylo jednodušší. Tahat se někam dál asi už nemá smysl, takže mou prioritou je samozřejmě Česko. Záleží však na tom, jaké by byly podmínky v zahraničí. Uvidíme, jestli mě někdo bude chtít. Ať už tady, nebo venku. To nezávisí jen na mně. Na mně je, abych se připravil na novou sezonu. Ať už to bude kdekoliv.
Dokdy se chcete rozhodnout?
Nemusím brát hned první nabídku, času je ještě relativně dost. Přestupní termín je do konce září. Ale pro rodinu a takový klid platí, že čím dříve, tím lépe.
