Mohl si oddechnout. A pak také z pověrčivosti zaklepat na dřevo. Achilovka, která ho trápila poslední dva roky, drží.
„Došlo to do fáze, že mě to bolelo i v normálním životě. Řekli jsme si s doktorem stop, řízneme do toho. Musel jsem si nechat obrousit kost. Bylo nepředvídatelné, jak se bude chovat,“ líčí Daníček peripetie. V létě vynechal poprvé v kariéře celou letní přípravu, na konci prázdnin stihl v lize tři krátké starty, než definitivně zjistil, že konzervativní cestou bolavou patu neuzdraví.
„Když jsem se dozvěděl, že půjdu na operaci, trvalo mi dva dny, než jsem to skousl. Myšlenky byly všelijaké. Ale řekl jsem si, že pro návrat udělám maximum a děj se vůle boží,“ říká 33letý univerzál, který odehrál v nejvyšší soutěži všech 323 zápasů za mateřské Slovácko.
Sparta i Slovácko jsou proti loňsku v minusu, skokany Jablonec či Baník |
Po operaci nechtěl nic uspěchat a ani nemohl. „Nějaké manko samozřejmě mám. Běhal jsem jen rovně, bez změny směru. Střídal jsem to s posilovnou. Věřím, že na hřišti kondici docvaknu,“ přeje si Daníček.
Zatímco podstupoval rekonvalescenci, Slovácko se mu před očima měnilo. Už v létě skončili veteráni Kadlec s Kalabiškou, po podzimu Petržela.
„Potkáváme se na jeho fotbalové akademii a budeme se dál vídat. Byl jsem tam párkrát před operací. Moc jsem toho nestihl, ale chtěl bych se s prcky zapojit,“ nastínil Daníček, že by se jednou možná mohl věnovat trénování.
Zatím ale myslí jenom na úspěšný comeback do týmu, který na podzim vedli tři různí trenéři.
„Doteď jsem změny vnímal jen z videa a z taktických pokynů. Trenér po nás vyžaduje jiné věci, musíme si zvykat,“ povídá na adresu Ondřeje Smetany, který po odchodu Jana Baránka dostal k ruce nového asistenta Tomáše Polácha.
„Trochu to bolí, drhne, je to o souhře. Může být výhodou, že trenér Smetana nás mohl na konci podzimu poznat a teď budeme ladit dále,“ věří Daníček v herní i výsledkový progres.
Sám si musí zvyknout nejen na nového kouče, ale také na nové spoluhráče.
Pokračování Petržely ve Slovácku je nejisté, s Ciciliou klub ztratil trpělivost |
„Se spoustou kluků teď hraju poprvé na tréninku,“ podotýká Daníček, který patří mezi poslední mohykány úspěšné Svědíkovy éry ve Slovácku. „Změn je hodně. Věděli jsme, že to jednou přijde. Takový je fotbalový život.“
Že by hrál někde jinde než ve Slovácku? Nad tím nepřemýšlí. Ani nad tím, jestli mu zůstane kapitánská páska, kterou dostal po letním hlasování mezi spoluhráči.
„V kabině je hodně zkušených kluků. Vůdčí role se nevzdávám. Mám to rád. Jestli to bude s páskou, nebo bez, to uvidíme. Jde o výsledky, abychom hráli dobře,“ staví na první místo týmový úspěch.
