Do Klubu ligových legend vstoupil ofenzivní univerzál v tichosti, bez fanfár. Třístovku přitom zdolal o rok a čtvrt dříve než Petržela.
„Nemrzelo mě, že se o tom nikde nemluvilo. Ale vnitřně jsem spokojený, že jsem to dokázal. Vnímal jsem, když se tahle meta blížila, chtěl jsem ji překonat. Na začátku kariéry bych si to neuměl představit,“ přiznává rodák z Troubek u Přerova, které se staly symbolem ničivých záplav v červenci roku 1997.
Vy jste se narodil o sedm let dříve, vzpomenete si na tehdejší povodeň?
Přesně, i když v sedmi letech si tu tragédii moc neuvědomujete. Nepřišlo mi to tak strašné. Na rozdíl od mých rodičů a sestry. Vybavuji si, že jsme jeli na loďce a kolem padaly baráky. V naší ulici zůstaly stát jenom dva, náš a sousedův naproti. My jsme měli zrovna novostavbu.
Pořád dojíždíte do Uherského Hradiště z Olomouce?
S ženou a malým jsme se tam usadili. Ve Slovácku teď nastal boom dětí. Je pěkné, když se všechny po zápase nahrnou do kabiny a běhají kolem. Tak to má být. Děti vás spojí. Malý má už čtyři roky, občas je na zápase, ale ještě nevydrží sedět na jednom místě. Ale z balonu je nadšený, pořád do něho chce kopat.
Vy jste v lize odkopal v 31 letech už více než 300 utkání. Čistě matematicky jste velký konkurent na překonání rekordu Milana Petržely.
Klobouk dolů, kolik zápasů odehrál. Paráda. Z mého pohledu je to až nereálné. Otázka, jestli a případně kde a jak budu hrát v jeho věku. Zatím jsem u třístovky. Když jsem se k ní blížil, díval jsem se, kde bych ten zápas mohl odehrát. Zranění z Konferenční ligy to oddálilo.
Fotbalový držák Petržela. Jak dostal po čuni? Proč mu neříkají dědku? |
A nakonec to klaplo v Olomouci, kde jste s velkým fotbalem začal. Symbolické?
Vyšlo to pěkně. Tak jsem si to přál. Doufal jsem, že nastoupím. Navíc jsme vyhráli.
Ze hřiště jste šel v 71. minutě. Zápasů, ve kterých jste střídaný nebo střídáte, je více než kompletních. Štve vás to, nebo jste si už zvykl?
Nezvykl. Jako každý fotbalista chci hrát co nejvíce minut. Mrzí mě, když to není devadesát. Ale to je věc trenéra. Úplně to neovlivním.
Je pro vás Petržela motivací, abyste vydržel tak dlouho?
Doufám, že budu podobný případ jako Milan. Každý chce hrát co nejdéle. Fotbalový život je krátký. Když jste šťastný, spokojený, zdravý a fotbalem se bavíte, můžete si ho prodloužit. Ale sám nevím, co bude v zimě.
Ještě jako soupeři. Jan Navrátil ze Slovácka pronásleduje Milana Petrželu v dresu Plzně.
Oba jste subtilním typem hráčů.
Zdá se, že pro fotbalovou dlouhověkost je to dobrý předpoklad. Dnešní fotbal je hodně o rychlosti a oba jsme rychlí a hbití, což je naše výhoda.
Třeba tím, že se dokážete lépe vyvarovat nebezpečným střetům?
Výhoda to je, ale stejně se jim nevyhnete. Stát se může kdykoliv cokoliv. Sám jsem se o tom přesvědčil v poháru. Nechal jsem v souboji nohu a kotník dopadl špatně.
Slovácko vs. PlzeňOnline reportáž v neděli od 18 hodin |
Zranění ze zápasu s Plovdivem vás v sezoně hodně zabrzdilo, viďte?
Dost. Vážnější zranění se mi až do letoška vyhýbala. Byl jsem z toho hodně špatný, hlavně v hlavě. Kotník mě dlouho bolel, ale chtěl jsem se co nejrychleji vrátit, takže jsem šel přes bolest. Teď už se cítím dobře, ale nějakou dobu trvalo, než jsem se přestal bát, aby mě někdo na tréninku do něho netrefil. Možná jsem mohl počkat s návratem chvilku déle.
Často vám vyčítají zahozené šance. Když jste nedal ve Slovácku dva roky gól, sám o sobě jste řekl, že jste až trapný. Nejste na sebe až moc přísný?
Sám sobě jsem největším kritikem. Zlobím se za každou maličkost, která se mi nepovede. Hodně o tom přemýšlím. Přitom vím, že je to někdy špatně, že si tím škodím, ztrácím koncentraci. Umím se do šancí dostávat, o to více mě pak mrzí, že je neproměním a týmu nepomůžu. Někdy je to o štěstí, ale na to se nehraje. Čísla mi teď chybí.
Přitom ligový start jste měl raketový. Když jste poprvé nastoupil v základní sestavě Olomouce, dvěma góly jste zařídil výhru v Brně. Pamatujete?
Jasně. Tenhle den nezapomenu. Byl to můj nejlepší moment v kariéře, obrovská euforie. Už když jsem se dozvěděl, že budu hrát od začátku. Seděl jsem v autobuse vzadu, nervozitou se mi potily ruce. Zápas mi pak vyšel neskutečně. Když Brno vyrovnalo na 1:1, trenér chystal střídání. Bylo to pro mě náročné, měl jsem toho dost. Z následné rozehrávky jsem dal druhou branku a potom mě mohl v pohodě stáhnout.
 |
Zdálo se, že by z vás mohl být kanonýr. Kde se to zvrtlo? I když jste v lize nastřílel 31 branek, mohlo jich být mnohem více.
Ne že bych měl být kanonýr, ale věděl jsem, že góly dávat umím. V Olomouci jsem se dostal do strašně moc vyložených šancí a hodně jsem jich zahodil. Ale branky jsem střílel a tím vám roste sebevědomí, který mi teď schází.
Nejvíce vám chybělo v Liberci, kde jste po přestupu z Olomouce paběrkoval. Zpětně, byl to špatný krok?
Tak bych to neřekl. Se ženou se nám v Liberci líbilo. Jenže jsem chtěl hrát fotbal, a ne sedět na střídačce. Neviděl jsem vyhlídky na zlepšení, tak jsem po půl roce šel na hostování do Slovácka, které se změnilo v přestup. Slovácku jsem za to vděčný, zase jsem dostal chuť do fotbalu, užíval jsem si to tady od začátku.
Liberec tehdy trénoval Jindřich Trpišovský. Nesedli jste si?
Neměl jsem s ním problém, neřeknu vůči němu nic špatného. Lámalo se to hned na začátku v přípravě, kdy se rozhodovalo mezi mnou a druhým hráčem. Byl jsem v nejlepších fotbalových letech, nechtěl jsem je prosedět na lavičce, tak jsem šel pryč.
Boj o poháry a špičku. Plzeň míří na Slovácko a nehodlá opakovat kolaps |
Jednou jste měl prý z Olomouce nakročeno do Sparty. Je to pravda?
Řešilo se to, ale v jaké fázi to bylo, nevím. Přiznám se, že jsem měl tehdy ze Sparty trochu guláš v hlavě. Nebyl jsem si jistý, že bych ve Spartě hrával.
Co zahraniční angažmá. Chtěl byste si ho vyzkoušet?
Koho by nelákalo? V zimě mi končí smlouva. Když přijde dobrá nabídka, tak proč ne. Mohlo by mě to obohatit. Mrzí mě, že to dosud nevyšlo. Zajímá mě, jak to v cizině funguje, jestli by mně tam fotbal seděl. Nebo jestli jsem jen hráč pro českou ligu.
