„Těšil jsem se. Když jsem přijížděl na první trénink, nepřišlo mi, že se vracím po pěti letech, ale po dvou týdnech volna. Je to tady hodně podobné, jako když jsem odcházel do Sparty. Cítím se jako doma,“ vyznal se Heča, který by svoji kariéru rád dochytal tam, kde ji rozjel.
Co loňské finále MOL Cupu? Bolela porážka „doma“ v Hradišti hodně?
Nezvládli jsme ho. Slovácko bylo v zápase lepší, přehrálo nás. Kousalo se mi to lépe než letos po prohraném finále se Slavií. Kluky jsem znal. Vím, jak pracovali, že si to zasloužili. Pro klub to byl obrovský úspěch.
Tak jste si to aspoň vynahradil letos titulem, že?
Se Sáďou (bývalý hráč Slovácka Lukáš Sadílek) jsme si říkali, že by bylo hezké tady uhrát výsledek a oslavit titul v Hradišti. Pak jsme si to užívali.
V mistrovské sezoně jste dělal náhradníka. Nemrzelo vás, že jste mohl za těch pět let ve Spartě odchytat více utkání?
Takhle to neberu. Užil jsem si to. Někdy to bylo těžší, procházeli jsme složitým obdobím, ale poslední sezonu jsme zakončili krásně. Beru to pozitivně. Dalo mi to strašně moc věcí a ukázalo fotbal trochu jinak. Strašně si vážím, že jsem mohl být pět let ve Spartě. Bydleli jsme v dobré části Prahy. Jsou tam jiné možnosti než na vesnici.
Slovácko vítá s otevřenou náručí odchovance, kteří se vrací. Bylo pak lehčí se domluvit?
Když jsem odcházel, řekli mi Šumi (sportovní ředitel Veliče Šumulikoski), že ideální by bylo, kdybych se po pěti letech vrátil zadarmo, což vyšlo. Pak už šlo jen o to, domluvit se na podmínkách.
Sparťanský gólman Milan Heča si rovná zeď během pohárového finále s Libercem.
Kromě návratu do Slovácko byl ve hře i jiný klub?
Neřešil jsem nic jiného. Od zimy jsme byli v kontaktu a směřovali to k létu. Se spoustou kluků jsem tady hrával. S některými jsem byl v kontaktu skoro každý den. Hodně mi to ulehčuje návrat. Je to velká pomoc.
Jak blízko byl návrat v zimě za Filipa Nguyena, jehož přestup do Vietnamu nakonec neklapl?
Bylo to daleko. V zimě to nepřicházelo vůbec v úvahu. Mluvilo se o tom, ale Sparta nebyla ochotná mě pustit.
Nguyen zatím zůstává, trenér Svědík ale deklaruje, že jste přišel jako jednička. Jak to vidíte?
Nevím, jestli Filip odejde. Přišel jsem s tím, že se porvu o místo jedničky. Chci chytat. Po pěti letech ve Spartě to bude zase něco jiného. Doufám, že se týmu bude dařit jako doteď.
K odkopu se napřehuje brankář Milan Heča ze Slovácka.
Potřetí za sebou ale Slovácko do evropských pohárů nepostoupilo. Štve vás to?
Mrzelo mě to. Sledoval jsem to. Říkal jsem si, že by to bylo hezké. Sezona ale byla vyrovnaná a nevyšlo to. Snad příští rok. I když jsem byl ve Spartě, Slovácku jsem dál fandil. Bylo to krásné. Klub, celý region si evropské poháry zasloužil, jak se tady pracuje. Věřím, že se na to dá navázat.
V obraně jsou pořád Hofmann s Daníčkem. Pamatujete?
Věkový průměr je trošku vyšší. Ale na věku úplně nezáleží. Důležité je, jak kluci vypadají. Hráli výborně. Pokud se to bude vhodně doplňovat, může to tady takhle ještě dlouho fungovat. Že bych si ve Slovácku zahrál s Michalem Kadlecem nebo Milanem Petrželou, jsem nečekal.
A poprvé zažijete trenéra Svědíka.
Na lavičce vypadá hodně přísně. Svoje si řekne. (úsměv)
Vy už se usadíte?
Budu dojíždět z Krumvíře (u Břeclavi). Teď jsem dodělal dům. Dovolená byla jen o stěhování, zařizoval jsem dvůr. Potřeboval nějaké úpravy. Zahradní nábytek. Ve volnu jsem měl v ruce jen šroubovák. Nikdy nevíme, co přijde, ale stěhování nemám v plánu. Kariéru bych chtěl dokončit ve Slovácku.
