"Do Leedsu se moc těším, čeká nás tam prostředí, v jakém jsem ještě nikdy v životě nehrál," tuší záložník Pavel Horváth. Stejně jako většina jeho spoluhráčů nemá s ostrovním fotbalem skoro žádné zkušenosti. "Jsem rád, že máme za sebou aspoň přátelský zápas v Manchesteru. Před třemi lety v něm nastoupilo asi sedm hráčů dnešního kádru, a i když tentkrát o nic nešlo, měli příležitost poznat, jaké to je hrát v Anglii před čtyřiceti tisíci diváky," dodal trenér František Cipro, jenž právě zvládnutí atmosféry zítřejšího zápasu považuje za hlavní klíč k úspěchu.
Odlet slávistů z Prahy zdrželo čekání na letadlo, které se pozdě vrátilo ze své předešlé cesty. Trenéři však zůstávali v klidu, protože účast na večerním tréninku nemohla zameškaná hodinka nijak ohrozit. Příprava na stadionu Elland Road totiž začíná až ve 21 hodin středoevropského času.
Na stejnou dobu je ve čtvrtek plánován i výkop úvodního čtvrtfinálového zápasu. "Pozdní začátek mi nevadí, aspoň budeme mít čas se odpoledne natáhnout a v klidu si strávit oběd," glosoval blížící se program špílmachr Horváth.
Čekání na odlet si hráči krátili různými způsoby. Někteří se věnovali svým blízkým, kteří je na cestě doprovází, jiní se v hloučcích sesedli u stolů v hotelové hale nad kávou a debatovali. Zhruba polovina z fotbalistů se rychle odbavila a čekala v tranzitní zóně, další zůstali ještě před pasovou kontrolou tak dlouho, že je nakonec musel svolávat místní rozhlas.
"Na cestování k zápasům jsem si už zvykl a beru to v klidu," svěřil se Horváth. "Všechny cesty jsou stejné: letadlo, autobus, trénink, zápas. V tom už člověka nemůže nic rozházet." Do cestovní tašky si však slávistická opora nikdy neopomene přibalit řetízek po babičce. "Zatím mi nosí štěstí," říká s úsměvem.
Ve výšce deset tisíc metrů se fotbalová výprava zdržela rovné dvě hodiny, během nichž se rychlostí 700 km/h blížila k anglickému Leedsu. Motory šlapaly v tempu o 150 kilometrů větším, ale jejich snahu mařil takto silný protivítr. Přesně v polovině trasy boeing proletěl nad Amsterdamem. Stadion Areana, na němž by se někteří slávisté rádi viděli v červnu při úvodním vystoupení české reprezentace na EURO, se však pod mraky neobjevil ani na vteřinku.
První kroky fotbalistů na anglické půdě natáčely dva televizní štáby. Když kolem nich procházel obránce Adam Petrouš, blesklo mu hlavou, že za kanálem La Manche dosud sklízel jen samé úspěchy. „Zdejší styl mi vyhovuje víc, než třeba italský,“ přiznal a pochlubil se s úspěšnou bilancí: „S reprezentací do 21 let jsem tady vyhrál nad Anglií, Skotskem i Irskem, takže mám na co navazovat.“
