Vypadalo to na první pohled jako téměř jistá věc. Stačilo porazit Bohemians a mistrovský hattrick by se povedl pět kol před koncem.
Jenže tenhle plán neklapl.
Bezgólový zápas, během kterého slávisté jen jednou trefili branku, znamená první zahozený mečbol.
„V Ďolíčku prostě nedáváme góly,“ krčil rameny kouč Jindřich Trpišovský. „Zápasy tady jsou vždycky náročné, máme málo šancí a neproměňujeme je. Bez toho se nedá vyhrát.“
Bohemians - Slavia 0:0 |
V neděli hosté pár možností měli, ale ukázalo se, že už jim ke konci sezony dochází šťáva. Není to ten stejný tým jako před měsícem nebo dvěma, kdy odklízel z cesty i hvězdné soupeře v Evropské lize.
Teď je Slavia vyšťavená, unavená, často chybující. Ale k titulu už potřebuje uhrát jediný bod – třeba příští neděli doma s Plzní.
Aby se nezapomnělo, i v neděli měla jeden důvod k radosti. Neprohrála jedenačtyřicátý ligový zápas v řadě, takže překonala rekord Sparty z poloviny čtyřicátých let.
Sérii bez porážky navíc aktuálně drží nejdéle ze všech profitýmů světa, ať už počítáte jen mužský, nebo i ženský fotbal.
Trpišovský: Kvůli rekordu jsme hlavně nechtěli prohrát, do defenzivy slušné |
Tak daleko došla pod Trpišovským, koučem, který ji převzal v prosinci 2017. Pod mužem, který už před čtrnácti lety vyznával stejné hodnoty a zásady jako teď, jen tehdy nemířil za třetím ligovým titulem, ale zrovna oslavoval postup z divize s kolínským dorostem.
„Tenhle tým, to je rodina. Bylo úžasné sledovat, jak spolu zdoláváme cestu k úspěchu. Kluci měl dovednosti, charakter, srdce, vůli a sebevědomí. Chtěli první místo víc než ostatní,“ říkal tehdy v rozhovoru pro Kutnohorský deník.
Klidně byste ta slova mohli zkopírovat a našroubovat na současnou Slavii a nikdo by nic nepoznal.
Slavia, to není já, ty, tenhle, tamten. Slavia rovná se my.
Z týmové síly čerpá sebevědomí, díky ní působí – až na výjimky, jako byla neděle – nerozbitně.
Ale vybavíte si, že by si Trpišovský připisoval zásluhy?
Že by vůbec někdy po zápase mluvil v jednotném čísle?
Že by před novináři zkritizoval konkrétního hráče?
Že by reagoval popudlivě, nervózně, dotčeně?
Ne, kdepak.
Slávistické kouzlo funguje už třetí sezonu proto, že se Trpišovskému a spol. povedlo naladit na stejnou vlnu hráče, maséry, doktory, šéfy v kancelářích, trávníkáře, uklízečky.
Amputujeme vám nohu, mistře. Lerch o titulu se Slavií i životních ranách |
Jako kdysi v Kolíně, jako ve dluhy zbídačeném Žižkově, jako v Liberci, kde přemýšlivý kouč a jeho parťáci z realizačního týmu dostali první ligovou šanci.
Sjednotit Slavii, která málokdy zažila dvě sezony v řadě bez turbulencí, to byl v mnoha ohledech ještě složitější úkol. Trpišovského tým sice měl v zádech podporu bosse Tvrdíka i štědrého čínského majitele, ale kde jsou velké peníze, tam číhá ještě větší tlak.
Trpišovský se proti němu obrnil tím, že se obklopil lidmi, kterým léta věří. Neobešel by se bez asistentů Köstla a Houšteckého, kteří odvedou neviditelnou práci: střihají videa, připravují signály při standardkách, vymýšlejí náplň tréninků, spolu s dalším koučem, slávistickým srdcařem Řehákem udržují pohodovou atmosféru v kabině.
Kouč stoprocentně věří duu Kolář–Černý, které cepuje brankáře. Přivedl si analytiky, kondiční trenéry, videospecialistu i experta na akupunkturu.
Vztahy uvnitř Slavie vážně připomínají rodinné vazby, od škarohlídů můžete zaslechnout, že mají blízko k sektářství. Ani jedno není úplně daleko od pravdy, lidská pouta mezi hráči a trenéry jsou na české poměry mimořádně pevná.
Rekord docení časem, ale titul chtěli slávisté hned. Mrzí nás to, tvrdí |
Pak dává smysl, že Trpišovský klidně posadí v důležitém zápase Evropské ligy s Beer Ševou kapitána Bořila, aniž by se lídr urazil.
Pak pochopíte, proč někdejší tahouni Souček s Coufalem chvíli po zápase svého West Hamu navléknou sešívané dresy a nahrají slávistům před derby se Spartou povzbudivý videovzkaz.
Třeba by zdravice z Anglie pomohla i v neděli, aby si Slavia mohla definitivně odfrknout a v závěru ligy nechat odpočinout opory, které čeká letní Euro.
Tahle možnost se zatím odkládá. Pokračování za týden.
