Díky souhře pánů Masopusta, Matěje Juráska, Van Burena a Lingra dotáhla výsledkovou otočku v zápase s Plzní, prvním velkém hitu ligového jara. Vyhrála 2:1 a udržela se v čele, čtyři body před Viktorií, dva před rozjetou Spartou.
„Viděl jsem velmi dobré individuální výkony i ten týmový,“ chválil kouč Jindřich Trpišovský: „V druhé půli jsme chvílemi koncertovali.“
Mimo jiné se ukázalo, že to, co někdy v podání slávistů vypadá jako vážný problém, se může docela rychle překlopit ve velkou výhodu.
Možná dokonce ve výrazný trumf ve vysoké hře o titul.
Nejde to? Střídáme, pánové!
O čem je řeč? Přece o napěchovaném kádru, který vede kouče Trpišovského k tomu, aby tak často míchal se základní sestavou.
Za neustálé šíbování to v posledních týdnech schytával, protože slávistům to nezvykle drhlo. Naposledy před týdnem v Českých Budějovicích, odkud tým odjížděl rozhozený porážkou 0:1. Až se mohlo zdát, že navzdory postavení v tabulce se Slavia řítí do krize – poprvé za pět let od chvíle, kdy si ji Trpišovský a spol. vzali do parády. Z mnoha stran se ozývalo: „Hráčů je moc. Změn je moc. Už to přehánějí!“
Chvílemi jsme koncertovali, jásal Trpišovský. Sázka na zkušené je cesta |
Je brzy soudit, protože ještě zbývá dohrát sedm kol základní části a pět zápasů v nadstavbě, která rozhodne. Poslední víkend však ukázal, že když se to s širokou soupiskou vezme za správný konec, může mít Slavia pro finiš mocnou zbraň.
Trpišovský před sobotou znovu sestavu protřepal, vypadlo z ní pět jmen. Nejdřív to na trefu nevypadalo, po půli Slavia před napráskaným Edenem prohrávala. I když hosty přimáčkla k vápnu, dál už narážela.
Co s tím? O pauze šel dolů nevýrazný útočník Tecl a nerozehraný záložník Hromada, na plac nahecovaní divočáci Lingr s Van Burenem. Efekt se dostavil okamžitě: jako by uvnitř chřadnoucího těla začala vmžiku bublat čerstvá krev.
Ukázali jsme pravou tvář Slavie, těšilo Lingra. Při oslavě ho zavalili |
Slávistický boss Tvrdík se před utkáním spojil s plzeňským šéfem Šádkem a společně se snažili utlumit vášně, které vzájemné zápasy v poslední době provázely. Tentokrát se skutečně hrálo v lehce pozitivnější atmosféře, ale na hřišti utkání mělo šťávu, hlavně ve druhé půli.
Potvrdilo se, že Trpišovský má vždy kam sáhnout, což je ostatně jeden z jeho základních požadavků. Rád pracuje s širokým kádrem a líbí se mu silně konkurenční prostředí, kde téměř nikdo nemá místo pod palcem a zároveň se jen málokdo cítí odstřihnutý. Někdy tenhle přístup vytváří chaos, ale statistiky odhalují, že z náhradníků, kteří vbíhají na hřiště nadržení na fotbal, Slavia těží.
Slavia 34 hráčů, Arsenal 25
Borci z lavičky se postarali o šestnáct z pětašedesáti gólů, což je extrémní číslo. Pro představu: za Spartu, druhou v pořadí, se náhradníci trefili sedmkrát. Slavia vyniká i v jiné, související statistice: v ligových zápasech už během aktuální sezony protočila čtyřiatřicet hráčů. I to je výjimka, nejen v Česku.
Jak je to jinde? Arsenal, lídr anglické ligy, využil pětadvacet fotbalistů, druhý Manchester City jen dvaadvacet. Barcelona, vedoucí tým ve Španělsku? Dvacet šest. Bayern, německý lídr? Dvacet sedm. Paříž a Neapol, které vládnou ve Francii a Itálii, zatím shodně pětadvacet.
Slávisté Matěj Jurásek (vpravo) a Ivan Schranz se radují z gólu.
V top patnácti evropských soutěžích najdete jen pár týmů, které Slavii trumfnou, žádný se však nerve o titul, spíš o záchranu: belgický Waregem, italská Verona, skotský Motherwell, portugalské Marítimo...
Pravda je, že přefouklý kádr může nadělat i neplechu. Trenéři si často lámou hlavu, jak hráčům citlivě naznačit: „Jsi důležitý, věřím ti, ale... Začínáš na lavičce.“
„Patří to k naší práci. Jednoduché to není, každý chce hrát,“ uvědomuje si Trpišovský. „Někdy vám hráčů může být líto, ale důležitý je přínos, ne minutáž.“
Oslavte titul Sparty na Letné! Vstupenky na poslední zápasy sezony zdarma |
Kolegové Priske (Sparta) s Bílkem (Plzeň) by možná nesouhlasili, oba se sestavu snaží spíš ustálit. Ale také pro ně platí, že se nemusí bát mezi náhradníky sáhnout, výběr mají. Vlastně by nepřekvapilo, kdyby si pro titul nedokráčel tým s top jedenáctkou, ale s nejsilnější lavičkou.
Linži, nehraješ, neuraz se! Tak jo, děkujuZlatá povaha tenhle Lingr. Člověk by si pomyslel, jak bude nakrknutý, když při fotbalovém svátku dřepí mezi náhradníky, jenže on vám po zápase poví: „Necítil jsem se nijak upozaděný.“ Pak se nadechne a ještě přidá kompliment svým nadřízeným ve Slavii: „Jsem vděčný hlavně trenérům, protože to byla jejich taktika.“ Ondřej Lingr to byl, kdo rozhodl. Neurazil se, že se podruhé během jara nevešel do základní sestavy, naopak z něj na hřišti čišelo odhodlání, ďábelská zavilost a síla vítěze.  Emoce Ondřeje Lingra po vstřelení gólu proti Plzni. Svého času měl podobný status legendární útočník Milan Baroš v reprezentaci. Vzpomínáte? Rozdíl byl v tom, že Barošovi se pranic nelíbilo být žolíkem, naštěstí se nad to uměl povznést. Lingr je pokornější, což ve vrcholovém fotbale nebývá úplně běžné. „Ondra umí tuhle roli přijmout. Ví, že střídající hráči mají občas větší důležitost než ti, kteří nastoupí od začátku. On ví, že tým je na prvním místě, i proto jsme na něm hodně závislí,“ poděkoval trenér Jindřich Trpišovský po triumfu 2:1. Lingr s úžasnou vervou rozpohyboval celý tým a navrch proti Plzni trefil vítězný gól. Říkají mu Linži, pochází z Havířova a na podzim mu bude čtyřiadvacet. Dokáže být užitečný ve středu pole i úplně na hrotu. V minulé sezoně nastřílel čtrnáct gólů, teď je na devíti (plus čtyři asistence). Pomalu aby přemýšlel, jestli se nevydat do ciziny. Kvalitu na to má, zkušenosti taky. Co náturu? Jistě by se neztratil, to se nebojte: „My Havířováci jsme odhodlaní a zažraní. Nebojíme se dávat si velké cíle.“ Před každým zápasem, když usíná, si Lingr představuje, jak střílí gól. Promítá si situace, podle kterých by to mohlo vyjít. Jako v sobotu, kdy si čtvrt hodiny před koncem počíhal na centr z pravého křídla a v náběhu ho prudce napálil do sítě. Buďte si jistí, že už si ten pohotový zásah mnohokrát pustil ze záznamu, protože to je jeho další rituál: „Beru to jako zdroj sebevědomí a motivace.“ Nejbližším Lingrovým cílem je titul. Co bude pak, to se uvidí. Jan Palička |
