Jak jste se po třech měsících cítil?
Cítil jsem se dobře. Poznáte na sobě, že zápasové manko máte. Po dvaceti minutách cítíte, jak funíte. Ale já do zápasu šel s jednou myšlenkou, a to dát gól. A tu jsem naplnil.
Kdy bylo jasné, že naskočíte?
Měli jsme s doktory i klubem nastavený plán, od začátku byl cílený na půlku února. To se nakonec naplnilo a poslední týden už bylo jasné, že na lavičku půjdu.
Předpokládám, že jste byl zdravě hladový, nejen gólově.
Nebavilo mě furt jen běhat, hrozně jsem se těšil na hřiště. Kdyby byla možnost hrát od první minuty, tak bych chtěl, ale dohodli jsme se, že by to nebyl nejlepší nápad. Po zkušenosti z těch pětadvaceti minut bych to asi nezvládl. Takže to vyšlo na výbornou.
Olomouc - Pardubice 4:0, jasná záležitost, trefil se i navrátilec po zranění Kliment |
Cítil jste v noze nějakou bolest?
Vše bylo v pohodě. Ve svém věku a s tímto zraněním o sebe musím dbát. Za ty tři měsíce jsem na sobě makal jako nikdy předtím. Motivovalo mě mnoho, souboj o nejlepšího střelce, úspěch Sigmy. Tak o to líp se mi pracovalo.
Celkově jste měli zápas pod kontrolou, to vám určitě pomohlo.
My to strašně moc potřebovali jako tým. Nám se moc často nedaří držet nulu, takže to bylo pro nás také velké téma. Chceme se na to zaměřit a je super, že se nám to hned podařilo. Zápas byl z naší strany kontrolovaný, v konečné fázi zápasu to nebylo nijak hektické.
Překvapilo vás, že jste vydržel na trůnu pro krále střelců, byť si k vám Ewerton přisedl?
Po očku jsem sledoval Eweho, jak mu to jde. A byla to možná největší motivace. Nevzdat to a co nejvíce zamakat. Neřešit dlouhou pauzou, ale naopak jsem chtěl využít všech možností, abych se mohl vrátit, a to se podařilo.
Olomoučtí fotbalisté slaví gól do sítě Pardubic, vstřelil ho Jiří Spáčil (vpravo).
Gólová souhra se Zorvanem mohla z tribuny vypadat tak, že vás ani neviděl a chystal sklepávat do strany pro Hadaše. Věřil jste, že vám míč vrátí?
Spolupráci se Zorvim máme vypilovanou, takže jsem trošku tušil, co udělá. Neměl bych mu za zlé, kdyby třeba střílel, ale on nějak vycítil, že mi to tam může prostrčit mezi hráče, a dal mi perfektní balon.
Když jste se zranil, spekulovalo se, že to může být i do konce sezony. Co se změnilo?
Ta první diagnóza byla opravdu špatná. Nechtěl jsem to ale vzdát, nechtěl jsem ani na operaci. Využíval jsem všech kontaktů a možností. Jezdil jsem za nejlepšími doktory v republice, měl jsem štěstí, že jsem v reprezentaci.
V čem konkrétně?
Speciálně generální sportovní manažer Tomáš Hübschman mi obrovsky pomohl a chodil se mnou i na prohlídky. To samé poskytla také Sigma, starala se o mě a neměla výhrady, když jsem chtěl jít i za jinými doktory. Takto postupně se skládal obrázek o mém kotníku a stanovili jsme nejlepší cestu. Tou byl klid a zapracování na různých stabilizačkách… Ale to už bych šel do detailů. No nakonec se to podařilo vyléčit, ale nemám vyhráno, musím furt pracovat. Nesmím usnout na vavřínech.
Olomoucký Matěj Hadaš (vlevo) vede míč před Eldarem Šehičem z Pardubic.
Zlehčili vám rekonvalescenci i spoluhráči, když tým udrželi na hraně šestého místa, tedy elitní skupiny tabulky, a ve slušné herní kondici?
Bylo to super, jak se s tím kluci popasovali. Ať už to byla výhra s Plzní, která nás krásně nakopla, ale kluci se krásně drželi na dostřel první šestky. O motivaci tedy nemáme nouzi. Nesmíme ale mít nesmyslné cíle, máme to jasně nastavené, že se v souboji o šestku chceme udržet co nejdéle.
Nedělal jste si trochu legraci z Matěje Mikulenky, který začal zápas na vašem postu a v podobných situacích, z jaké jste uklidil míč k tyči v koncovce, vždy selhal?
Žádné popichování tam nebylo. Miky hraje, jak umí, je to pořád mladý kluk, který se snaží. Ty zkušenosti pořád sbírá, navíc není primárně útočník. Když o tom ale takhle mluvíme, možná si do něj ještě trochu rýpnu.
