Vypadal jste, jako byste se připravoval s hráči Juventusu.
Ale netrénuji nikdy, protože se to nedá. Už jsou na mě moc rychlí. Údržba je špatná. Já se na hřiště moc nedostanu. Je náročné se udržet. Nějaký běh tam je, ale moc ne. Snažil jsem si zaběhat, zahrát fotbal. Myslím, že nás to bavilo, a chtěli jsme pobavit i lidi, když jich na nás důchodce přišlo dost.
Přes deset tisíc.
Bylo to super. Jsem strašně rád, že přišli, chci jim poděkovat. Nejsme v takové formě, abychom si mohli dovolit nabídnout nějaké spektakulární věci, ale snažili jsme se. Góly padaly a lidi byli snad spokojení.
Pořád je na vás vidět, že nechcete prohrát ani takový zápas.
My jsme taková parta, která prostě prohrát nechce. Jdeme si zahrát a může se stát, že prohrajete, ale musíte udělat všechno pro to, abyste neprohráli. Snažili jsme se dávat góly. Docela nám to vycházelo.
Jako by souhra se stále rychlým Poborským ani nepřestala.
To je jednoduché, tohle se nezapomíná. Spíš je to o těch tempech, jestli nohy trošku jdou. Karel se nabídne úplně krásně a dát to jen do pohybu je jednoduché. Viděli jste to. Fotbal chce myšlenku, běh a vyhovět si. Jsme generace, která si sedla. Rozumíme si, jak s Poborákem, tak s Vladimírem Šmicerem. Honza Koller je pro nás důležitý. V prostředku byl Polák s Hübschmanem, ti to všechno čistili. A kluci vzadu měli strašně málo práce. Když tam máte Davida Rozehnala nebo Tomáše Ujfalušiho, kteří to krásně přečtou, takže se ani nezadýchají, posbírají balony a my si zahrajeme dobře.
Fanoušci tady říkali, že byste se měl sebrat a nastoupit za Česko v kvalifikaci proti Černé Hoře...
...to ne. My jsme si chtěli zahrát akorát dobrý fotbal. Když jdete na hřiště, musíte lidem něco nabídnout, protože oni si za to zaplatili. Je třeba dát do toho všechno, udělat akce, vstřelit góly a bavit se fotbalem, pak se baví i lidi. Na to by fotbalisti neměli zapomínat.
Co jste říkal na porážku českého týmu v Kosovu?
Neviděl jsem to, ale když prohrajete, máte nějaký problém. Abych se přiznal, z Kosova nikoho neznám, ale myslím si, že fotbal umí hrát, že jsou docela podceňovaní. Kluci se o tom přesvědčili. Teď je třeba na to zapomenout a hrát jiný zápas.
Co popřejete Sigmě do další stovky?
Aby to dělali, jak dělají. Měli úspěchy. Když si to vezmeme, tak v těch sto letech je to důležité mužstvo v českém fotbale. I dnes byly její legendy dobré. Byl to fajn den.
Jaký zápas na Andrově stadionu se vám vybaví?
Myslím, že jsme tady prohrávali se Slováky v poločase 0:1 a na konci jsme vyhráli 4:1. To jsme dostali od pana Brücknera o půli kartáč. Věděl, jak na nás. Dělal historii českého fotbalu a právem si zaslouží to, co tady bylo, že mu lidé vzdali hold. Trenér Brückner měl radost, takže to bylo fajn.
Co se vám vybaví, když se řekne Karel Brückner?
Těžko vybrat jen jeden moment, protože těch momentů bylo strašně moc. Spíš si právě vybavím, kolikrát jsme od něj dostali v poločase kartáč, když jsme prohrávali 0:1. Házel po nás, co našel. Vy ho vidíte jako kliďase, ale když šel do kabiny, tak to stálo kolikrát za to. Ale my jsme si to zasloužili. Strašně rádi jsme pod ním hráli, protože jsme věděli, že když budeme dělat, co po nás chce, tak budeme hrát dobrý fotbal. To se naplnilo.
V listopadu má osmdesátiny. Vypadá pořád stejně, že?
Vypadá úplně stejně! Bavili jsme se v poločase a myslím si, že by to někde ještě v pohodě dal. Ti, kteří ho chtějí oslovit, mají šanci.
Vzal byste si ho do Juventusu?
Hezký dotaz. Pana Brücknera určitě. Trenérské kvality na to má úplně v pohodě.
Jak se slaví století? Sázka na emoce se Sigmě vydařila Jak oslavit stoleté výročí? Nejlépe grandiózně a tak, aby na to všichni dlouho vzpomínali. Jenže k tomu není žádný návod, mustr ani zkouška nanečisto. Olomoucké Sigmě se však podařilo vsadit na koncept Zápasu století, který skvěle zafungoval. Hráči nastupovali na trávník po jednom za zvuku bubnů a každý z nich si tak vyslechl svůj aplaus. U legend sílil, u Pavla Nedvěda či Karla Poborského bouřil, a když přišel na trávník Karel Brückner, lidé na tribunách povstali. „Měl jsem husí kůži a slzy na krajíčku, když tam všichni nastupovali a diváci vzdávali hold takovým jménům, jako byli Lauda, Drulák, Sedláček, i reprezentantům a všem dalším. Bylo to skvělé,“ přiznal bývalý reprezentant David Rozehnal. Co se týká emocí, byl to teprve předkrm. Právě on měl velkou zásluhu na celé akci, když sháněl své bývalé spoluhráče z reprezentace. A jedno je jisté, právě národní tým zkraje tisíciletí přitáhl k zápasu obrovskou pozornost. Kdo by nechtěl spatřit Pavla Nedvěda, Karla Poborského, Jana Kollera či Zdeňka Grygeru a další znovu v dresu se lvíčkem a připomenout si nejslavnější éru národního týmu v novodobé historii. Jenže není manažer, který by je dokázal sehnat, takovou sílu má jen přátelství z dávných bitev, které Rozehnala s ostatními pojí, a osoba jejich trenéra Brücknera. Díky tomu šly lístky na dračku i na exhibiční zápas, který jindy může pravověrného sportovního fanouška lačnícího po vzrušení spíše nudit. K tomu ovšem v Olomouci dojít nemohlo, Nedvěd na trávníku důrazně dirigoval spoluhráče a ti nepolevili celý zápas. Dávali sigmákům jeden gól za druhým, v poločase už to bylo 0:5 a po přestávce hrozila desítka. Kosmeticky nakonec výsledek za modré zmírnil Melinho a Balcárek na 2:9. Lítost? Kdepak, lepší fotbal než komedie. Však také trenér Brückner důrazně zakročil, když si sudí Pavlín Jirků hrál na volání videa a s Vaniakem i Laudou chystali šprýmy s penaltou. Vygradování večera a vykřičník na konec obstaraly gratulace Karlu Brücknerovi k blížícím se osmdesátinám. Trenérský génius, který se tak nerad zabývá emocemi, měl slzy v očích a s ním i spousta z deseti tisíc fanoušků, kteří mu znovu vestoje aplaudovali. Když slavit staletí klubu a jubilea, pak tedy takto. Miloslav Jančík |
