Nenápadný dříč ve středu pole, který spolehlivě tmelí defenzivu s ofenzivou. Jak je záložník Sebastian Nebyla pro jablonecký fotbalový tým důležitý, se ukázalo v podzimní části první ligy.
V úvodních třinácti kolech nastoupil dvanáctkrát v základní sestavě (jednou chyběl kvůli žlutým kartám) a v tomto období nasbíral Jablonec 28 bodů. Po Nebylově zranění se už severočeskému celku tolik nedařilo a v dalších šesti duelech jich pobral jen sedm.
„Je opravdu těžké říct, jestli to bylo mojí absencí. Bylo ale jasné, že i mně se špatně koukalo na to, že když jsem byl zraněný, tak se týmu úplně nedařilo a body už se tolik nezískávaly. Ale pořád jsme po podzimu třetí a věřím, že jak jsme první část sezony dobře začali, tak tu druhou stejně dobře dokončíme. A určitě už se na rozdíl od loňska chceme probojovat do evropských pohárů,“ přeje si 23letý Sebastian Nebyla, někdejší klíčový muž slovenské reprezentace do 21 let. Do Jablonce přišel na konci ledna 2024 a v nejvyšší soutěži za něj dosud odehrál 56 zápasů s bilancí sedmi gólů a devíti asistencí.
Kdy a jak jste se zranil?
Bylo to v derby v Liberci ve 13. kole. Asi v 65. minutě jsem si kryl balon před protihráčem, nešťastně jsem si vytočil nohu a nějak mi v koleni ruplo. Od té doby jsem v něm cítil takovou nestabilitu.
A co bolest?
Možná nějaká mírná byla, ale byl jsem nastavený tak, že jsem chtěl zápas dohrát za každou cenu, navíc to bylo prestižní derby s Libercem a zhruba v tu chvíli jsme dali první gól. Tak jsem se zatnul a chtěl to řešit až po zápase, po kterém jsme si užili radost z důležitého vítězství.
Co bylo dál?
No, druhý den jsem nemohl chodit a hodně jsem se bál. Přiznám, že jsem měl v hlavě ten nejhorší scénář..., naštěstí se nenaplnil.
Jaká tedy byla diagnóza zranění?
Když jsem šel na magnetickou rezonanci, tak jsem měl velké obavy, že půjde o poškozený přední zkřížený vaz, podobně jako to bylo u libereckého stopera Gabriela, což jsem před derby zaznamenal. A to by bylo na dlouho bez fotbalu. Byl jsem opravdu hodně nervózní, naštěstí vyšetření ukázalo, že mám z nějakých padesáti procent natržený jen postranní vaz.
Asi jste si oddechl, že nebude nutná operace, je to tak?
Určitě. Měl jsem trochu štěstí v neštěstí, že nešlo o tak vážné zranění. I tak jsme ale museli být v léčbě opatrní. Pokud jde o koleno, je vždy lepší obětovat více času na regeneraci a obnovení vazu. Myslím, že jsme to s fyzioterapeuty, kondičními trenéry i doktory nakonec vyhodnotili správně tak, že nebude potřeba operace a budeme to řešit postupnou léčbou. A i když to trvalo možné o něco déle, než to vypadalo, chtěli jsme to koleno hlavně dát na sto procent dohromady.
Od konce října jste neodehrál žádný zápas, zažil jste někdy tak dlouhou pauzu kvůli zranění?
Takhle dlouhou nucenou přestávku jsem ještě nikdy v kariéře neměl. Byla to pro mě nová zkušenost, že jsem to na hřišti nemohl několik zápasů v řadě nijak ovlivnit, byl jsem jen jako divák a těžko se mi to prožívalo. S týmem jsem byl pořád v kontaktu, a když se na hřišti nedařilo, byl jsem zklamaný a naštvaný jako spoluhráči, ale mohl jsem jen doufat, že to zlomí. Nic víc.
Jak jste na tom aktuálně zdravotně na začátku zimní přípravy?
Cítím se už o mnoho lépe než na konci minulého roku. Do přípravy jsem se zapojil, což je pro mě velice důležité. Absolvuji už skoro všechny věci s týmem, ale je třeba být ještě trochu opatrný na to koleno. Ale adaptuji se už na společné tréninky, přece jen je to něco jiného, než když jsem se připravoval po zranění jenom sám. Je to na dobré cestě a pevně věřím, že stihnu už první jarní kolo.
Jak je ale složité vracet se po takovém zranění v zimě na těžkých terénech a na umělé trávě?
Je jasné, že na umělce je to jiné než na živé trávě, a jak jsem říkal, je třeba být na to koleno ještě trošku opatrný. Naštěstí ale zase jedeme na soustředění do Turecka, kde nás čekají dobré tréninkové podmínky a hlavně kvalitní přírodní tráva. Tam už to ve spolupráci s fyzioterapeuty, kondičáky a lékaři celé otestujeme na sto procent.



































