„Obecně mám štěstí na hráče, kteří už mají za sebou velké kariéry. Ať už dřív v Dukle a v Mladé Boleslavi nebo teď v Hradci. Snažím se od nich brát zkušenosti a posouvat se,“ říká sedmadvacetiletý rodák z Košic po polovině sezony, v níž se zařadil mezi velké opory hradeckého týmu.
Jak se vám hraje vedle borce, který je mnohými označován jako nejlepší hráč v celé lize?
Vláďa je hodně zkušený hráč, umí výborně vyhodnocovat situace a má obrovský přehled. Já se ho snažím hlavně doplňovat.
Jak je to těžké hlavně s ohledem na Daridovu snahu podporovat útočnou hru vašeho týmu?
Vláďa má opravdu někdy hodně ofenzivní výlety a pak je potřeba, aby jeden z nás, tedy já, zůstal a zajistil zbytek hřiště. Myslím si, že jsme si v tom sedli, našli jsme v tom určitý balanc.
Máme jasnou představu, slibuje nový hradecký ředitel. Přijít mají mladí hráči |
O vás ale je známé, že vás to také táhne dopředu, a bylo to hlavně v počátcích vašeho angažmá v Hradci vidět. Je to teď hodně jinak?
Do ofenzivy se zapojujeme oba a na mě to také někdy vyjde. Sice to vypadá, že Vláďa může běhat celých devadesát minut nahoru a dolů, ale i on si potřebuje občas odfrknout, a pak ho v některých situacích doplním. Zároveň ale víme, že nemůžeme dopředu vyběhnout oba najednou.
On ale častěji, souhlasíte?
Jeho kariéru známe všichni, hra dopředu mu je přirozená. Trenéři to proto postupně usměrňovali a moje úloha je spíš o tom postarat se o zbytkovou obranu. Už jsem to ale měl naučené i z předchozích angažmá, takže mi to není cizí.
Jde vám to oběma výborně, ale na začátku sezony to nevypadalo, že vedle Daridy budete hlavní postavou vy, patřil jste mezi střídající hráče, týmu se nedařilo. Jak jste to prožíval?
Musím upřímně přiznat, že na začátku sezony jsem byl zklamaný. Dostal jsem se do role dvanáctého hráče, tedy náhradníka, a v té chvíli to pro mě nebylo jednoduché. Nemyslím si ale, že by to bylo tím, že bych v přípravě nepodával dobré výkony, spíš hrála roli velká konkurence. Po čtyřech zápasech se ale trenéři rozhodli pro změnu.
Samuel Dancák poslouchá pokyny trenéra Davida Horejše.
Bylo z toho možná jedno z nejúspěšnějších období vašeho působení v české lize, co říkáte?
Že si to postupně všechno začalo sedat a že jsem si svými výkony současnou pozici vydobyl. Navíc Saša Sojka, se kterým jsme byli na tento post vlastně určeni, je velmi variabilní a dařilo se mu i na kraji zálohy, což trenérům hrálo do karet, mohli ho použít na více postech.
Jak se pak díváte na podzimní část sezony z pohledu hradeckého mužstva?
Myslím si, že jsme všichni věřili, že z toho, jak se vyvíjel, můžeme vytřískat ještě o něco víc. Hlavně jsme to cítili po vyhraném domácím zápase s Jabloncem. Měli jsme před sebou derby v Pardubicích a na závěr podzimu domácí zápas s Mladou Boleslaví, podle nás jsme mohli získat aspoň čtyři body. Nakonec to nevyšlo, je jen jeden, takže v tomhle kontextu to určitě není úplně to, co bychom si představovali. Na druhé straně liga je hodně našlapaná, tabulka vyrovnaná hlavně ve středu, takže věřím, že když na jaře chytíme formu co nejdřív, můžeme být ještě úspěšnější.
Jak moc podzimní výkony a výsledky vašeho mužstva ovlivňovala zranění?
Bohužel to byla věc, se kterou jsme se potýkali skoro celou dobu. Někteří kluci měli svalové problémy, některá zranění se opakovala a mimo hru byli i klíčoví hráči. I když si to pak nechceme dávat do hlavy a každý, kdo nastoupí, se snaží dát týmu maximum, tak když vám vypadnou dva tři stěžejní hráči, je to znát. Snad se dáme zdravotně dohromady a na jaře budeme v plné síle.
Jak si ji před začátkem přípravy udržujete či nabíráte vy?
Byli jsme se snoubenkou na pár dní ve Španělsku, chtěli jsme si trochu odpočinout a vypustit. Vánoce tradičně trávíme na Slovensku s rodinou.
Královéhradecký Samuel Dancák (vlevo) bojuje o míč s Jiřím Boulou z Baníku.
Jsou vaše domácí na Slovensku v něčem speciální?
Nejsou, jde o klasické v rodinném kruhu a tradiční menu. Silvestr bude také v klidu, protože příprava začne brzy po Novém roce a ani se člověk nestihne rozkoukat a už bude zpátky v Hradci.
Hradecký klub prošel v závěru roku dvěma velkými změnami. Jednak má nové majitele, jak to vnímá kabina?
My jsme si řekli, že budeme řešit hlavně to, co můžeme ovlivnit, takže tohle neřešíme. Noví majitelé v kabině byli, mluvili s námi otevřeně a řekli nám, že pro nás chtějí dělat maximum. Víme, že převzít klub není jednoduché a že mají hodně práce. Věřím ale, že vidí sílu kádru a že společně můžeme dojít k nějakému sportovnímu úspěchu.
Druhou změnou je odchod dlouholetého sportovního ředitele Jiřího Saboua do Zbrojovky Brno. Právě on většinu hráčů současného kádru včetně vás do Hradce přivedl. Vaše hodnocení?
Velmi pozitivní, odvedl skvělou práci. Když jsem končil v Boleslavi, klub už o mě nestál, ale v Hradci jsem dostal prostor, za který jsem opravdu vděčný. I když to ne vždy bylo ideální a podle mých představ, tak právě on mi pořád věřil a nechtěl mě pustit nikam jinam. Viděl, že můžu týmu něco dát. Za to mu patří mé velké poděkování.
V Hradci máte smlouvu do roku 2027. Přemýšlí člověk už teď, co bude dál?
Teď to vůbec neřeším, mám ji do konce příští sezony, soustřeďuji se na tuhle. V Hradci se mi líbí, dobře se tu žije, je tu v kabině super parta, skvěle se tu pracuje. Snem každého fotbalisty je se jednou posunout dál, lhal bych, kdybych řekl opak. Momentálně jsem tady ale maximálně spokojený.
Je před vámi jaro nejen s ligovou výzvou, ale také s pohárovou. Finále se bude hrát v hradecké Malšovické aréně, vy jste už ve čtvrtfinále. Velká motivace?
Sen celé kabiny. Už od prvního pohárového zápasu jsme si říkali, že bychom chtěli odehrát finále doma. Víme, že cesta nebude jednoduchá, ale charakter už jsme ukázali. Pro mě osobně by vyhrát takovou trofej bylo splněním velkého snu. Navíc na domácím stadionu.
