Napětí v ochozech vzrostlo v 70. minutě, když trenéři povolali rozcvičujícího se Baroše ke střídačce. V 71. minutě stál u půlící čáry připravený.
A v 74. minutě vběhl na hřiště místo Lindpereho. Fanoušci vstali a tleskali.
Moc příležitostí ukázat se neměl. Jeden jeho centr zprava srazil Šourek hlavou. Stihl odrazit několik ataků hostů. Ke střele se dostal v 90. minutě. Leč hosté jeho ránu zblokovali.
„Byl to jasný gól,“ komentoval Baroš situaci, po níž se chytil za hlavu. „Brankář už šel na druhou stranu, stál tam náš Francis s jejich obráncem. Trefil jsem to mezi ně. Kdyby to prošlo, skončilo by to v brance, ale Jihlava tady hrála docela dobře.“
Takže, jaký to byl návrat?
Vracím se zpátky do fotbalu, koleno drží. Hrál jsem asi dvacet minut a doufám, že to bude čím dál tím lepší.
Neměl jste obavy jít rovnou do prvoligového utkání bez toho, abyste si zahrál nějaký přípravný zápas, nebo za juniorku?
Říkal jsem si, že buď to vydrží, nebo prdne. Je mi třiatřicet. Kdyby mi bylo pětadvacet, tak bych to možná řešil jinak. Samozřejmě chci, ať koleno drží, ale v hlavě mám, že už je zahojené. Ještě potřebuji dostat do té nohy sebevědomí. Noha je připravená, v zápase jsem na to nemyslel a to je důležité. Chodil jsem do soubojů, do sprintu bez nějakého bloku v hlavě a to je pro mě hlavní.
Vnímal jste to, že šlo více o to, jestli nastoupíte, než o výsledek?
V prvé řadě šlo o tři body. Ano, vrátil jsem se, ale to nepřebije skutečnost, že kdybychom vyhráli, tak se posuneme asi na třetí čtvrté místo. Každý by měl mít v hlavě - včetně mě, včetně kluků, včetně lidí -, že jde o Baník a nejde o Milana Baroše.
Byla Jihlava tak dobrá, že jste jí nemohli dát gól?
Hráli dobře. Vyměnili trenéra, porazili Slavii, dostali nový impulz. Přijeli sem pro bod, viděli jste, že v první půli zdržovali, ale odehráli to takticky dobře, vytvořili si šance a kdyby dali první gól, tak by pro nás bylo těžké vyrovnat. Po zásluze to byla remíza.
Je možné, že příště nastoupíte v základní sestavě?
Ne, to určitě ne.
Na kolik minut si troufnete příště?
Dneska jsem se cítil docela dobře, ale zápas je něco jiného než trénink. Kondice dostává větší záhul než v tréninku. Těch zhruba dvacet minut jsem zvládl v pohodě. Teď bude další týden tréninku, další zápas. Uvidíme. Mužstvo šlape, tak není důvod do něho zasahovat. Nepřišel jsem tu bojovat o místo, ale pomoci. A jestli budu hrát dvacet patnáct minut, poločas, to není podstatné.
