Po jedné z mnoha plzeňských standardních situací mířil míč z jeho levé nohy na branku Dukly, jenže obrana míč ztečovala na další roh. "Těžko říct, jestli by to skončilo v bráně. Myslím, že dneska kdybychom hráli dalších pět zápasů, tak bychom gól nedali," povzdechl si Roman Hubník po zápase.
Jaká byla premiéra v dresu Viktorie?
Spokojenost může být jenom s nulou vzadu. Doma byl cíl tři body a to se nepovedlo. V první půli nás podržel gólman Kozáčik, když šel Mareš sám na bránu. Kdyby Dukla některé šance i potom dotáhla, mohla si odvézt i tři body.
Hodně práce jste měl hlavně s Pospěchem. Jak se vám na něj hrálo?
Zbyňa je nepříjemný útočník, hodně hraje do těla. Kdyby ve druhé půli, kdy jsem mu na poslední chvíli vypíchl balón, přihrával lépe postavenému spoluhráči, tak z toho bylo ještě větší nebezpečí.
Vy jste měli hodně rohů, střel, ale žádný gól. Jak to vypadalo z vašeho pohledu?
Máme na tréninku na čem pracovat. Těch šancí bylo hodně, ale byli jsme málo důrazní. To byl největší problém. Myslím, že dneska kdybychom hráli dalších pět zápasů, tak bychom gól nedali.
Ve druhé půli jste se nepříjemně srazil hlavou se spoluhráčem Hořavou. Jak se to seběhlo?
Já vůbec neveděl, s kým jsem se srazil. Až v kabině po zápase říkali, že to byl Hořa. Já viděl balon ve vzduchu a najednou rána. Měl jsem tmu před očima a chvilku jsem byl otřesený. Ale mohl jsem v pohodě dohrát.
Jak obtížné nebo snadné bylo zapadnout do sestavy Plzně?
Já jsem 90 procent kluků znal. Navíc byla reprezentační pauza, takže byl čas potrénovat. Trenér se nám snažil vštípit herní styl. Myslím, že jsme zapadli s Pospou (další nováček Marin Pospíšil - pozn. aut.) docela dobře.
Do české ligy jste se vrátil po několika letech, jak se změnila?
Tři a půl roku jsem tady nebyl a musím říct, že liga se zvedla. Spousta týmů se snaží hrát fotbal a to je jenom ku prospěchu. I Dukla předvedla, že chce hrát po zemi, žádné nakopávané míče. Tomu utkání chyběl jenom gól.
