„Pro mě je ta změna ohromná, protože jsem poprvé vyrazil mimo Gruzii. Nebude to jednoduché, ale s tím jsem počítal už předem,“ říká v rozhovoru pro MF DNES jednodušší angličtinou. A hned dodává závazek: „Chtěl bych se naučit česky.“
Proč jste chtěl změnu?
Tak to v Gruzii funguje. Pokud se vám daří, jdete do ciziny. Peněz v gruzínském fotbale není tolik, naše týmy taky nemají moc dobré výsledky v kvalifikacích evropských pohárů. V gruzínské lize jsem hrál přes deset let, cítil jsem, že právě teď, po vydařeném minulém roce, je správný čas zkusit něco jiného.
Díky čemu se vám podařil tak úspěšný rok?
Těžko říct. Měli jsme dobrý tým, dobře jsme odstartovali a i já jsem se cítil ve formě. Nic speciálního za tím nevidím. Prostě si všechno optimálně sedlo.
Už jste nad zahraničím přemýšlel i dřív?
Nějaké možnosti byly, ale ještě se mi odcházet nechtělo. Říkal jsem si, že nejdřív musím hrát dobře v Gruzii, pak můžu zkusit jinou zemi.
Proč jste kývl právě Slovácku?
Nabídek během posledních dvou měsíců bylo opravdu hodně, ale mluvit o nich nechci. Šlo mi o to být v Evropě a v klubu, kde budu mít šanci hrát, abych se mohl dále zlepšovat. Je pro mě velkou výzvou udržet se v národním týmu, za který jsem v listopadu odehrál první dvě utkání a při debutu v základní sestavě jsem skóroval.
Předpokládám, že odchod jste konzultoval i se slovenským trenérem národního týmu Vladimírem Weissem. Doporučil vám Slovácko?
Nejdřív mi Slovácko doporučil můj gruzínský manažer. Dumal jsem nad tím, nějaké informace o klubu jsem si našel na internetu. A spoustu jsem se toho dozvěděl od pana Weisse, který mi vše vzkázal prostřednictvím předsedy gruzínské fotbalové federace.
Irakli Sicharulidze (uprostřed) na tréninku Slovácka
O čem sníte? Kam byste jednou chtěl jít ze Slovácka?
O tom je zbytečné mluvit. Teď myslím jen na to, abych hrál co nejlépe za Slovácko, abych střílel góly. Velmi si vážím příležitosti, kterou mi klub dal. Chci týmu pomáhat k dobrým výsledkům, abychom jarní část zvládli co nejlépe. Slovácko se musí v první lize udržet.
Kdo se vás ve Slovácku ujal?
Kapitán z Makedonie, záložník Veliče Šumulikoski. Mluví anglicky, rusky, je na něm znát, že procestoval svět, takže ví, jaké to je pro cizince v nové zemi. Myslím, že je to moc dobrý člověk. Co nejrychleji se samozřejmě chci seznámit se všemi spoluhráči.
Víte o tom, že nejste prvním gruzínským hráčem v české lize?
Ano, před pár lety už tady hrál Dimitri Tatanašvili (věčně usměvavý útočník v letech 2008 až 2010 odehrál 41 ligových zápasů za Plzeň a Kladno). Je to můj kamarád, hraje teď zase v Gruzii.
I s ním jste přestup rozebíral?
Samozřejmě. Říkal, že česká liga a konkrétně Slovácko jsou pro mě vhodné a rozhodně sem musím jít. Říkal, že Češi jsou moc milí lidé, kteří mají rádi fotbal a dokáží při něm vytvořit výbornou atmosféru. Jenom chválil, žádné negativum jsem od něj neslyšel.
I vy sám jste už s českým fotbalem jednu zkušenost měl, že?
To je pravda. V roce 2012 jsme i právě s Dimitrim za Rustavi hráli v předkole Evropské ligy proti Plzni. Byl jsem ještě mladý. Oba zápasy jsme tehdy prohráli, Plzeň byla hodně silným týmem. A podle toho, že jsou i teď první v tabulce, tak bude asi stále dobrá.
Irakli Sicharulidze na tréninku Slovácka
Z českých stadionů jste kromě zmíněného plzeňského naživo viděl jen ten slovácký. Můžete srovnat zázemí s Gruzií?
Některé stadiony jsou u nás větší, třeba Dinamo Tbilisi má hlediště pro skoro 60 tisíc diváků. Jenže na gruzínskou ligu se moc nechodí, většinou přijde jen pár stovek diváků, jen jeden klub má průměr na zápas přes dva tisíce lidí. Slyšel jsem, že v Česku je to mnohem lepší. Už se na to těším, v takovém prostředí se bude hrát mnohem líp.
