„Jeden hráč sám nikdy nic neudělá, vždycky je to na týmovém duchu,“ tvrdí dvaatřicetiletý rodák z Trnavy. „Pro mě jsou důležité i přihrávky. Pokud nahraju na gól a vyhrajeme, tak to bude super. Co z toho, když dám gól, a nebudou z toho body,“ vysvětluje Halenár.
PřestupyJak se mění soupisky jednotlivých mužstev |
Juraji, kdy vás Olomouc oslovila?
Ozvali se minulý víkend a domluvili jsme se docela rychle. Já jsem měl určité představy, Sigma také, někde uprostřed jsme se potkali, a proto jsem tady.
Překvapilo vás, že se vám ozvala zrovna Sigma, která v posledních letech příliš nezáří?
Myslím, že je to v Česku velký klub. Sleduji českou ligu a bylo pro mě trochu překvapením, že vypadli z ligy. Možná bych spíš řekl, že to bylo pro mě velké překvapení, protože do té doby hráli pořád v nejvyšší soutěži. Vím, že s přehledem vyhráli druhou ligu a vrátili se. Prohlídl jsem si stadion, zázemí, podmínky na trénink i regeneraci a je to tu krásné. Jsem rád, že jsem tu.
„Olomouc je pro mě v dobré vzdálenosti, výborný klub, výborné zázemí, a co jsem stihl vidět z města, je krásné.“ Juraj Halenár |
Proč je kontrakt jen na jeden rok?
Zatím jsme se domluvili na rok. Uvidíme, jakou budu mít půlsezonu. Vždy se to dá přehodnotit. Pokud by byly obě strany spokojené, tak bych rád prodloužil. Vím, že tu bylo i mistrovství Evropy do 21 let, podmínky a prostředí na fotbal jsou tu vynikající.
Nevyhlížíte tedy nějaké lepší angažmá v kvalitnější zahraniční soutěži?
Zatím ne. Momentálně jsem tu a těším se na zápas (přípravu s Myjavou - pozn. red.). Nehrál jsem sice pět týdnů, takže uvidíme, jak to bude. Trénoval jsem měsíc, takže nějakou kondici mám, ale potřebuju spíš herní zatížení, protože česká liga začíná už za dva týdny. Není moc času, mám i nějaké věci, které musím zařídit. Seběhlo se všechno tak rychle, ale jsem rád, že jsem tady. Nechtěl jsem čekat a spekulovat, abych měsíc trénoval sám a pak šel někam do rozběhnuté ligy. Olomouc je pro mě nejlepší.
Letní příprava 2015Jak se prvoligové týmy připravují na novou sezonu |
Uvědomujete si, že tu od vás bude velké očekávání?
Jeden hráč sám nikdy nic neudělá, vždycky je to na týmovém duchu. Uvidíme, jak nám to bude klapat na hřišti. Měl jsem zatím jeden trénink, takže si to musí všechno sednout. Očekávat, že dám v prvních třech zápasech deset gólů, je asi nereálné. Pro mě jsou důležité i přihrávky. Pokud nahraju na gól a vyhrajeme, tak to bude super. Co z toho, když dám gól, a nebudou z toho body?
Olomouc je v lize nováček, počítáte i s tím, že hlavním kolem bude nejspíš záchrana?
Je to začátek ligy a stát se může ledasco. S týmem se stále seznamuji. Je pro mě výhoda, že umím řeč a znám některé hráče – Míšu Ordoše nebo brankáře Miloše Buchtu, který byl v Trenčíně, když jsem hrál v Petržalce. Rajnyho (Jana Rajnocha) také znám, jsou tu i zkušení hráči, ke kterým jsem přibyl i já, dvaatřicet let, takže něco už mám za sebou. Jsou tu i mladí hráči, velmi šikovní, jak jsem si všiml v pátek na tréninku. Je to dobrá směs, ale je třeba to ukázat i na hřišti.
Juraj HalenárProfil Narozen: 28. 6. 1983 |
Už na vás místní vtipálek Ordoš něco nachystal?
Ještě ne. Ale znám ho, hráli jsme párkrát proti sobě. Určitě od něj něco čekám, ale je to v pohodě kluk.
Na jaře jste působil v Maďarsku, proč jste v Nyíregyháze skončil?
Byli jsme tam s Igorem Žofčákem, který hrával za Spartu a Jablonec. Problém byl hlavně v tom, že klub nedostal licenci na další sezonu. V momentě, kdy jsme tam byli my, tak žádné problémy nebyly, všechno bylo vyřešené, ale vyskočilo tam něco z minulosti, a klub nedostal licenci. Mám sice dvaatřicet a každý mi to omílá, ale jsem v dobrém věku, cítím se dobře fyzicky a chtěl jsem hrát první ligu. Nechtělo se mi kvůli tomu jít do třetí ligy, navíc to bylo pět set kilometrů od Bratislavy a já mám malého syna. Hodně se tam cestovalo, klub byl na druhé straně Maďarska, zatímco všechny ostatní týmy byly kolem Budapešti. Olomouc je pro mě v dobré vzdálenosti, výborný klub, výborné zázemí, a co jsem stihl vidět z města, tak je krásné.
Také jsou v Sigmě se slovenskými fotbalisty bohaté zkušenosti, dobré i špatné. Hrálo při vašem rozhodování roli, že jsou tu Slováci vždycky vítaní?
V minulosti tu působil Peter Šedivý, se kterým jsem hrával v Interu Bratislava. Když jsem od něj zjišťoval nějaké informace, tak mi doporučoval, ať to určitě vezmu. Měl jsem to tedy z první ruky. Vím, že tu byli i mí kamarádi, Luboš Reiter a David Depetris. Někdo tu měl lepší sezonu, někdo horší. Budu se snažit za dva týdny dobře připravit a pomoct týmu. Věřím, že to dobře dopadne, ale nechci mít zbytečně silné řeči, aby to nebylo kontraproduktivní.
Také tu řada vašich krajanů zůstala v Olomouci natrvalo – Tomáš Lovásik je trenérem brankařů, Ladislav Onofrej působí u mládeže. Může se to stát i vám, nebo jste Bratislavan tělem i duší?
Já jsem se narodil v Trnavě, ale můj fotbalový život je celý v Bratislavě. Jsem tam dlouhé roky, mám tam dům, syna, takže je to vyřešené. Nevím, co by se muselo stát, abych se přestěhoval a zůstal tu celý život. Ale řídím se heslem „nikdy neříkej nikdy“. Uvidíme.
