Poprvé si mohl v létě rozplánovat všechny víkendy. Vzít rodinu na výlety, k moři do Chorvatska a neutíkat se sporttesterem. Bývalý reprezentant Hubník v osmatřiceti poznává život na fotbalové penzi. Tedy ne že by byl bez práce. V Olomouci se věnuje své prodejně se čtyřkolkami, elektrokoloběžkami a motorkami. Nikoli jen z kanceláře, ale také v dílně.
„Hrabu se v motorech. Učím se to od našeho vynikajícího mechanika. Zákazníci se pak ptají, jestli to jsem já, ten fotbalista,“ usmívá se účastník dvou mistrovství Evropy a čtyřnásobný šampion české ligy.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Krásná fotbalová kariéra se mu však po sezoně končila v Sigmě těžko. Tím spíš, že se cítil v dobré formě a zdraví drželo. „Bylo to těžký,“ kývne. „Měl jsem pořád chuť do fotbalu. Baví mě a věřím, že bude bavit ještě dlouho na amatérské úrovni, ale bohužel konstelace byla taková, že jsem v Olomouci neprodloužil, i když pak nějaký zájem byl. Zvenčí byl však větší než ze Sigmy,“ říká otevřeně v podcastu Z voleje. „Komunikace s vedením byla velice špatná. Stačilo mi to přitom říct na rovinu.“
Od sportovního manažera Olomouce Ladislava Mináře dostal sice nabídku nového kontraktu, ale především do druholigového béčka a s platem měl jít na polovinu. Stejné podmínky slyšel na společné schůzce také další legendární sigmák Michal Vepřek. Hubník hned v tu chvíli věděl, že skončí. O penězích to v případě olomouckého kapitána nebylo. Necítil skutečný zájem.
 |
„Byla mi nabídnuta smlouva do béčka s Michalem Vepřekem, o áčku jsme se vůbec nebavili. Bylo to ještě podmíněné tím, že béčko musí postoupit. Kdyby nepostoupilo, tak by mi smlouvu ani nenabídli,“ mrzí Hubníka. „Když jsem tohle slyšel, tak jsem si jako první řekl, jestli starší hráči Tomáš Hübschman, Milan Petržela či Pepa Jindřišek měli taky takovou nabídku, ale věřím tomu, že takovou smlouvu jim nikdo nenabídl,“ jmenuje další respektované harcovníky, kteří v lize pokračují.
Nikdo se se mnou nebavil. Sto milionů se nevydělává každých deset let
Bývalý obránce bundesligové Herthy Berlín, jenž získal tři tituly s Plzní a jeden se Spartou, postrádal při jednání se Sigmou více respektu, který by si zasloužil nehledě na to, že svým přestupem v roce 2007 do FK Moskva vydělal Olomouci rekordních sto milionů korun.
„Trpkost tam asi je. Sto milionů se nevydělává každých deset let. Možná už odsud nikdo za sto milionů nikam neodejde. Už jsou tady jiní lidé; že jsem odešel za sto milionů, nikdo nebral v potaz,“ přemítal. „Respekt je jedna věc, druhá to, že se se mnou nikdo nebavil prakticky celé jaro, jestli mám chuť pokračovat, jestli mě fotbal baví. Sám od sebe jsem se ptal přes manažera, jak to se mnou bude. S panem Minářem jsem seděl v březnu, nedokázal mi nic říct. Za dva měsíce byl konec a nevěděl... Už tehdy jsem vycítil, že zájem úplně není.“
A pocit nezměnil, ani když Minář na základě dobrých výkonů Hubníka v závěru ročníku vylepšil kontrakt opět směrem k áčku.
Roman Hubník při natáčení podcastu Z voleje
„Už jsem to necítil opravdově, když vám nejdřív nabídnou smlouvu do béčka, a já jsem se necítil do béčka. Říkal jsem, že jsem do Olomouce přišel s tím, že když budu cítit, že na to nemám, klidně skončím v půlce sezony,“ podotýká. „O to víc mě těšilo, že jsem konec sezony odehrál, že se mi dařilo a cítil se zdravotně velice dobře. Fanoušci i lidé z okolí mi říkali, že je škoda končit, že jsem závěr měl fakt slušný, ale když přišla nabídka do béčka, tak jsem si řekl, že zájem vlastně není. Nikdo se se mnou nebavil o tom, že bych měl být mentorem ve druhé lize.“
Starej a zraněnej? To neberu!
Zdravotní potíže přitom byly podle vyjádření Mináře hlavním důvodem, proč s podpisem nového kontraktu s jedním z nejlepších stoperů ligy za poslední dekádu vyčkával.
Minář: Mrzí nás, že to pojal negativně„Vycítil jsem na veřejnosti, že by to mělo být snad Hubník versus Minář… Na prvním místě jsem ale říkal, že potřebujeme vědět, jestli je zdravý. S hráči, se kterými jsme prodloužili smlouvy, jsme vytvořili model, který zohledňuje, zda budou zdraví. Zasedli jsme k tomu ve větším počtu lidí, byla to otázka i trenérů, sportovní i ekonomické stránky. Roman Hubník i Michal Vepřek mají nějaký věk. Když jsme si to vyhodnotili, řekli jsme si, že jednoznačně dává smysl, aby hráči pokračovali v návaznosti na postup béčka do druhé ligy i vzhledem k mentorství. Jednal jsem s nimi v první fázi najednou, aby cítili, že mají stejnou důležitost. Mohli být zapojeni i v první lize. Michal Vepřek nám oznámil, že mu to dává logiku. S Romanem jsem musel udělat ještě jednu schůzku, nejsem hluchý, slepý, cítil jsem, že není v komfortní zóně. Znovu jsme to probírali, došli jsme k původní verzi smlouvy, kterou měl předtím v lize, ale stejně řekl, že do toho nepůjde. Je to nepříjemné, mrzí nás, že to pojal negativně, ale teď už s tím nic neuděláme. Tohle patří k jednání, že se nedomluvíme. Už se musíme dívat dál.“ Ladislav Minář, sportovní manažer Sigmy |
„Slyšel jsem, že jsem starej, že jsem pořád zraněnej. Ale já byl zraněný na začátku sezony, kdy jsem měl nejspíš zlomený palec, na rentgenu to nebylo úplně jisté, ale celé jaro jsem byl připravený naskočit. Zraněný jsem byl až v předposledním zápase doma s Boleslaví,“ zdůrazní Hubník.
„Argument že jsem starej a pořád zraněnej, určitě neberu. Spíš to mohli vyřešit jiným způsobem - vzít si mě bokem, že zájem už není. Byl jsem připravený skončit, byl jsem připravený pokračovat.“
Špatnou komunikaci nevytýká realizačnímu týmu v čele s hlavním trenérem Václav Jílkem. „V Olomouci je to tak, že pan Minář má hlavní slovo, a nevím, jestli se o mně s trenérem vůbec bavili. Komunikace ze strany Venci Jílka byla na jaře na velké úrovni, což mě těšilo. Přišel za mnou, když jsem nehrál. Říkal jsem mu, ať se baví se mnou vyloženě na rovinu. S trenérským štábem jsem neměl vůbec žádný problém.“
Právě jednání na rovinu by Olomouci do budoucna doporučil, aby se podobným smutným koncům vyvarovala. Stoper, jenž strávil čtyři roky v Německu, si nemyslí, že se v Česku neumí funkcionáři chovat k zasloužilým hráčům s patřičným respektem.
„Je to klub od klubu. Můžu porovnávat s Plzní. Komunikace s panem Šádkem byla na úplně jiné úrovni. Měli jsme to nastavené na rodinné stránce a řešili jsme prakticky všechno,“ srovnává. „Je hrozně těžké někomu radit, každý má na to svůj názor. Ale vždycky je lepší se bavit na rovinu. Lepší je slyšet špatné věci, než když někdo kolem jen chodí a nic neřekne. Nevím, kde to vázlo. Jestli to v těch lidech není...“
Zájem byl ze Slovácka a Brna
Končit v lize přesto nemusel. Měl nabídku od Brna a do Slovácka jej zase lákal kamarád Milan Petržela.
„Trenér Svědík říkal, jak to bylo ve Slunce, seno: Můžeme vyčlenit určitou sumu peněz. Dělali jsme si z toho srandu, ale Milan mě furt lákal,“ těšil Hubníka zájem. „Pak přišla nabídka z Brna, to bylo hodně zajímavé. Je to velké fotbalové město a kousek, ale furt je to hodinka cesty tam a zpátky. Za celý život jsem tak najezděný, do toho se mi narodila dcera, že jsem se rozhodl kariéru ukončit.“
Přitom hlavně rodina se mu snažila loučení s milovanou hrou rozmluvit. Syn Patrik, který hraje v Sigmě, to nesl těžko. „Furt si přál, abych aspoň o rok prodloužil, abych nekončil. Přítelkyně taky. Viděla poslední zápasy, říkala, že na to pořád mám, že není možný, že to utnu. Nevěřila tomu do posledního momentu, ani nikdo z okolí. Pořád si říkali, že si dělám srandu. Ale byl jsem rozhodnutý a tyhle rozhodnutí neměním, že bych za tři měsíce znovu hrál,“ dodal. „Věřím, že to přebolí. Fotbal budu hrát dál. Mám skvělou rodinu, které můžu věnovat čas, volné víkendy, které nebyly. To bude krásný.“
Rovný ogara, co byl fakt dobrej. Tak se bude na Hubníka vzpomínat (nejen) v Olomouci |
Fotbalovou rozlučku zatím nechystá. „Nedovedu si představit, že bych tady dělal rozlučku po tom, co se stalo.“
Tak že by se pracovitý rodák z Halenkova, jenž měl být po dědovi kovářem, loučil s fotbalem v Plzni, kde zažil sedm pohádkových let, byl kapitánem a zahrál si i Ligu mistrů proti Realu Madrid či Bayernu Mnichov? „Říkal mi David Limberský, že když skončím, chce do Plzně přitáhnout každý rok takový zápas, jaký měl on. Uvidíme, co bude.“
