„Prohráli jsme 0:2 a dodnes si pamatuju, že tam po zápase zůstalo plné hlediště slunečnic. O týden později jsme hráli doma s bratislavským Interem a já jsem dal Molnárovi svůj první ligový gól,“ bez zaváhání ze sebe sype hluboko zasuté vzpomínky dnes generální manažer hradeckého klubu
Proč je dobré připomenout si je právě teď? Protože tehdy hodně nenápadně začala Juklova životní pouť s hradeckým fotbalem, která zatím vyvrcholí zítřejším zápasem už dávno samostatné české ligy s Českými Budějovicemi.
Po více než třiceti letech téměř nepřetržitého soužití, z toho posledních téměř dvaceti letech na manažerských pozicích.
Když se znovu rozsvítila opravená „lízátka“, bylo to na husí kůži.
V té v klubu nejvyšší bude zítra na vyprodaném novém stadionu sledovat naplněný sen několika generací hráčů a fanoušků hradeckého klubu: „Beru to tak, že je to stadion pro východní Čechy, na který čekaly generace lidí. A u toho je vždycky čas na malou vzpomínku.“
Na co konkrétně?
Hlavně na to, že se toho spousta z těch výborných lidí nedožila - a to mě hrozně mrzí. Zemřelo hodně našich kamarádů, příznivců a chlapů, kteří se sem chodili dívat i na tréninky. Všichni nám pomáhali a já bych je ani všechny nevyjmenoval. Poslední z nich byl dlouholetý hlasatel Bohouš Lemfeld, který zemřel před pár dny. Tohle je mi nejvíc líto, vždyť díky stadionu hradecký fotbal vstupuje do nové éry.
Vy jste s Hradcem spojený přes třicet let. Už od oněch vzpomínaných zápasů se mluvilo o tom, že by Hradec potřeboval nový, fotbalový stadion. Dostal ho teď, kdy klub vedete vy. Jak jste se na to díval vy ve svých hráčských začátcích?
Tenkrát jsem nad tím nepřemýšlel. Přišel jsem ze Žďáru nad Sázavou a ještě jsem nevnímal, jak jsou stadiony vybaveny. Znal jsem pouze Zbrojovku, protože jsem v Brně studoval a věděl jsem, jak to tam vypadá. Jak by to ale mohlo vypadat v Hradci, to jsem jako začínající hráč neřešil.
Hradec může hrát v sobotu doma, úřad zkolaudoval část nového stadionu |
Kdy jste to začal vnímat poprvé?
Pořádně asi v roce 1994, kdy jsme se stěhovali na chvíli do Třebechovic. Okolnosti moc neznám, ale tehdejší majitel klubu doktor Voda se nedohodl s radnicí. Nevím, jestli kvůli stadionu nebo jiným podmínkám. V té době už jsem chápal, že stadion není nejluxusnější.
Poté to mělo svůj vývoj a od roku 2004 jste u něj byl i vy. Jaké byly vaše začátky v manažerských funkcích právě v souvislosti se stadionem?
Od následujícího roku jsme hlavně stále řešili zázemí, protože v klubu nebylo téměř žádné. Postupnými krůčky se nám povedlo vybudovat areál na Bavlně, jsme spoluautoři areálu na Slavii. Do toho vstoupil i Háječek, protože tam bylo zázemí nedůstojné. Tehdy jsme prodali Vaška Pilaře a spolu s městem se nám povedlo zafinancovat šatny, které tam jsou stále. Až následně začal evergreen s velkým stadionem, který já intenzivně řeším od roku 2008.
Některé návrhy se však objevily už dřív.
To je pravda, v době, kdy jsem nastoupil, jsem měl v šuplíku od pana Vody projekt na rekonstrukci stadionu za zhruba 250 milionů korun. Dělala to firma PSJ Brno, jenže návrh nebyl adekvátní tomu, co bychom chtěli stavět. A pak začaly vznikat různé projekty.
Kolik jste jich za svoji manažerskou éru v Hradci zažil?
Nedávno jsem to počítal, bylo jich asi pět. Každý má svůj příběh a vyvrcholilo to tím, co je tady teď. Takový stadion jsme si všichni vysnili, protože splňuje všechny parametry.
Co ty ostatní, které neprošly?
Možná se to někomu nebude líbit, ale podle mě byl nejlepší projekt od ECE s nákupním centrem (projekt se připravoval několik let, definitivně skončil na konci roku 2013 -pozn. autor). Myslím si, že byl navržený smysluplně. Navíc firma, která chtěla stavět obchoďák, by to vše spolufinancovala, půlku částky by zaplatila, a hlavně by nám to deset let přinášelo do fotbalu spoustu milionů korun. Nepovedlo se to, i přesto, že nabídky byly pěkné od ECE i od dalších firem.
Díky novému stadionu hradecký fotbal vstupuje do nové éry.
Kdy vznikl ten, jehož realizace se nyní dokončuje?
Vznikl po dalších dvou projektech, které se nepodařilo naplnit. V nich bylo třeba, že se bude výstavba etapizovat a že se bude stavět po částech, pak půlka stadionu, pak celý, ale za velkou cenu.
U kterého projektu jste si poprvé řekl, že by to mohlo vyjít?
U projektu společnosti VPÚ Deco, u něj už jsme měli stavební i územní povolení, což se nám u předchozích projektů nedařilo získat. Tady jsem si už myslel, že jdeme do finále. Jenomže to narazilo na vysokou cenu, nepodařilo se nám to vysoutěžit za takovou, která by prošla. Byl hodně podobný tomu současnému. A po něm už jsem začal opravdu věřit, hlavně když se před nějakými dvěma a čtvrt rokem podepsala smlouva o dílo.
Proč nakonec vyhrál stávající projekt?
Podle mě rozhodlo to, že ho tvořili lidi, kteří byli z Hradce a měli a mají tady svoji duši. Ať to byli architekti, generální projektanti, tak i stavaři. Kluci, kteří tady makají, jsou z okolí a cítím z nich, že všichni táhli a táhnou za jeden provaz, aby se vše uskutečnilo. Projekt není jednoduchý, má spoustu úskalí. Navíc stadion se nestaví každý den. Řekněte mi, kolik se jich v Česku vlastně postavilo. A my jsme v cílové rovince a jsem rád, že jsem se toho dožil.
Budeme mít se Slavií nejlepší stadion u nás, věří šéf hradeckého klubu Jukl |
Co bylo nejtěžší stavbu prosadit a zrealizovat? Stadion se přece staví z veřejných peněz.
Těžký je úplně všechno. Je tam miliarda věcí, které se musely a musí řešit. Každý detail, který je pak vidět. Bohužel jednu velkou věc dělá tisíc malých, ale na těch tisíc malých vás tisíc lidí upozorní. Problémů a zádrhelů bylo opravdu hrozně moc a říct jeden není úplně na místě.
Vy jste se i kvůli stadionu a problémům kolem něj často stával terčem kritiky, řada lidí vás odvolávala z funkcí...
A stále odvolává. Já jsem sportem vychovaný k tomu, že člověk musí být cílevědomý. Za normální situace bych se na to dávno vykašlal. Fanoušci mají v nějaké míře právo na kritiku, když je oprávněná. Proto to nechci brát jako satisfakci, je to spíše splnění mého životního poslání, které jsem si dal. Dokázalo se to přes všechny peripetie, nejen moje, ale celé rodiny. Jsem proto rád, že jsem to vydržel a jsem ve stavu, že tu sedím, že jsem to přežil a že to není žádný polotovar, ale stánek, na který jsme všichni hrdí.
To ukazuje i ohromný zájem o vstupenky, první zápas byl vyprodán během několika minut. Stadion přinesl ohromný boom zájmu o fotbal. Co tomu říkáte?
Že je to neskutečná krása.
Richard Jukl, generální manažer fotbalistů Hradce Králové. (5. srpna 2023)
Je před vámi velký večer, který si člověk musí užít. Platí to i pro vás?
Určitě, já jsem si to zatím úplně nejvíc začal užívat, když jsme rozsvítili lízátka. Ta atmosféra, která na vás dýchne, do toho vidíte lízátka, která znovu svítí a fungují. Navíc víte, že ta dominanta Hradce tady zůstane, to bylo na husí kůži.
Co říkáte názoru, že pro Hradec by mohl být nový stadion pomyslným startem k návratu časů, kdy byl považován za fotbalové město?
Že pracujeme na tom, aby to tak bylo, protože si to Hradec zaslouží. My jsme byli fotbalovým městem, ale bohužel hlavně starý stadion nám bral spoustu bodů. Myslím, že se to v posledních dvou sezonách jasně ukázalo. Jestli se někdo ptal, proč jsme tím jo-jo mužstvem, které pendluje mezi první a druhou ligou, odpovídali jsme, že hlavně nedůstojným zázemím. Teď ho máme a já doufám, že to potvrdíme. Stejně tak jako jsme to potvrzovali už ty poslední dva roky v Mladé Boleslavi. Pro fanoušky je to hnací motor. Nejdou na starou barabiznu, ale do moderního, zastřešeného stánku. My chceme, aby si to tady začali užívat, a to nejen fotbalem.
Klub si pořídil i svoji novou identitu, nové logo, maskota a mnoho dalšího. Kdy jste si řekli, že s novým stadionem se musí změnit i tohle všechno?
Že musíme začít vytvářet nové podmínky klubu jako takového, jsem začal ladit ve chvíli, kdy bylo vidět, že se stadion rýsuje. Sešel jsem se s lidmi, kteří marketing umí a kteří mi otevřeli oči, že bez toho nikdy nebudeme velkým klubem. Nejtěžší na tom bylo sehnat člověka, který je schopen vše implementovat do našich podmínek. Myslím, že se to povedlo.
Tohle všechno by mohlo přilákat zájemce o klub, jehož majitel kterým je město, se netají tím, že hledá nového vlastníka klubu. Jak to vnímáte?
Určitě už teď vidíme, že jsme zajímavější ze strany obchodních partnerů. Máme vyprodané skyboxy, led panely, vlastně nemáme skoro co nabízet s výjimkou VIP silverových vstupenek. Zájem cítím velký i od fanoušků. A teď by se to mělo projevit i na zájmu budoucího majitele, což ale řeší město a jde to trochu mimo nás.
Poslední dvě sezony, které jste museli odehrát v mladoboleslavském azylu, se výsledkově vydařily až nečekaně dobře, skončili jste šestí a osmí. Nebojíte se, že na hráče letos doma bude mnohem větší tlak, který bude složité ustát?
Já se bojím každou sezonu. (směje se) Bál jsem se, i když jsme skončili šestí a pak osmí. Vždycky si přeji, abychom to zvládli, byli úspěšní a bavili fanoušky. Samozřejmě tlak na hráče to může být, na druhou stranu když hrajeme na Spartě, Slavii, tak se nám tam hraje daleko lépe než před poloprázdnými tribunami. Tady budou mít svoje fanoušky. Byť si myslím, že je potřeba je znovu naučit fandit, protože se to zcela zákonitě trochu odnaučili. Rád bych zároveň, aby byli shovívaví. Nejsme Real Madrid a asi nebudeme porážet top české týmy každý týden. Chceme ale být konkurenceschopní všem.
Jak jste spokojen se začátkem sezony, v níž se dík nové aréně vracíte do Hradce? Po porážce 0:2 v Praze se Slavií tým přivezl bod z Plzně za remízu 1:1.
Nadmíru. V Plzni to byl infarktový zápas, pro mě úplně strašný, dlouho jsem podobný nezažil. Los pro nás byl smrtící, a tak i přesto, jakou slyšíme kritiku na trenéra, poskládaní hráčů a podobně, je bod skvělý. První poločas na Slavii nám nevyšel, tam byla kritika oprávněná, ale byl to začátek sezony a kdyby dal Láďa Krejčí gól na 1:1, mohl ten zápas vypadat úplně jinak. A v Plzni ukázali kluci, že mají sílu a duši. Nechtějí prodat svoji kůži lacino a já věřím, že takhle úspěšní budeme celou sezonu.
