Ti mají o viníkovi jasno: současný majitel klubu Jan Řezník, který donedávna ambiciózní mančaft v prosinci roku 2004 koupil od rodiny Valentů. "Nevím, proč jsou lidi naštvaní jen na mě," podivuje se předseda klubového představenstva.
Jak jste prožíval sestup Slovácka z ligy? Objevily se i slzy, podobně jako u mladých fotbalistů, kteří před týdnem po zápase s Kladnem polehali na trávník? Nebo je to pro vás jen byznys, do kterého emoce nepatří?
Je to sice byznys, ale zklamaný jsem byl, i když jsem nebrečel. Už od zimy jsem byl vnitřně smířený s tím, že by se to mohlo stát a nakonec k sestupu bohužel opravdu došlo. Ligu jsme si ale prohráli sami. A neprohrál jsem ji já, ale hráči na hřišti. Celé jaro jim totiž výsledky soupeřů hrály do noty a kdyby vyhráli zápasy, které měli - ať už to byly Teplice, Budějovice, Most nebo Kladno - rozhodně bychom se zachránili. Je potřeba tu příčinu hledat tam.
Ale lidé z fotbalové branže vás pasovali do role sestupujících už před sezonou. Co jste si o těch odhadech tehdy myslel?
Byli jsme namlsaní výhrou ve Zlíně, pak jsme měli těžký los, kvůli kterému jsme v dalších zápasech nic neuhráli. Série bez výhry se pak protahovala, ale pořád jsem věřil, že se to někdy zlomí. Pak přišla povedená zimní příprava a kdychom i teď v odvetách hráli tak jako celou zimu, určitě by k sestupu nedošlo. Takže si myslím, že prognózy před sezonou určitě nebyly oprávněné, ale nakonec se bohužel naplnily.
Jan ŘezníkŠestatřicetiletý rodák ze Zlína trvale žijící v Praze 16. prosince 2004 koupila jeho společnost Fotbal Invest Group fotbalový klub v Uherském Hradišti od holdingu Synot, Řezník se stal předsedou představenstva 1. FC Slovácko Na jaře 2005 postoupil tým do finále českého poháru V lize obsadilo Slovácko 12. a 7. příčku, teď jej čeká už jistý sestup Za 29 měsíců jeho vlády má tým už pátého trenéra (Jarolím, Molnár, Levý, Plíšek, Malura). |
Když jste klub v prosinci roku 2004 kupoval, zdůrazňoval jste, že chcete navázat na práci rodiny Valentů, na jejich ambice, aby klub hrál evropské poháry. Místo toho Slovácko po dvou a půl roku sestupuje z nejvyšší soutěže. Co jste udělal špatně? Připouštíte si vy osobně nějakou chybu?
Když jsme klub koupili, rozhodně jsme na to předchozí období navázali. Dokázali jsme Slovácko zachránit v lize a probít se až do finále českého poháru. Evropa už nebyla daleko. Další sezona začala špatně, přišly příušnice a podobně. Zase jsme bojovali o záchranu a znovu jsme to zvládli. Za toho dva a půl roku, co jsme ve fotbale, se spousta věcí změnila. Třeba přestupová politika v Česku i v Evropě, ceny hráčů ohromně poklesly a klub nešel udržet na tak vysoké úrovni. Rodina Valentů je jen jedna a navázat na ni v plném rozsahu bylo nemožné. Myslím, že žádné zásadní chyby jsem se nedopustil. V nákupech hráčů se samozřejmě několikrát spletete. Ale když se podíváte na naše letní nákupy, až na výjimky jsou to hráči, o které je teď mezi konkurencí zájem a na kterých rozhodně neproděláme. Bohužel, odnesli jsme to na sportovní stránce. Už v létě jsem ale upozorňoval, že to bude bolet. Tak velkou bolest ale nečekal nikdo.
Divíte se, že je na vás kvůli nesplněným slibům a sestupu do druhé ligy veřejnost naštvaná?
Já lidi chápu i nechápu. Nevím, proč jsou naštvaní jen na mě. Měli by být naštvaní i na hráče a trenéry, protože drtivá většina z nichmá podmínky splněné nejméně na pětadevadesát procent a pak nechápu, proč neodvádí stoprocentně svou práci. Fanoušci s nimi posedávají na kafíčkách a vyhazují jen mě, z toho jsem zklamaný.
Proč se teda klub dostal z určitého standardu k sestupu do druhé ligy?
Máme pro fotbal jen určité prostředky, které jsou omezené. A hodně nás tíží splátky k rodině Valentů. Kdybychom jim nemuseli posílat ty desítky milionů korun a mohly by zůstat u nás v klubu, tak je teď Slovácko někde úplně jinde. A navíc je to všechno jen relativní, sportovní úspěch si jen penězi koupit nelze.
Je nedůvěra veřejnosti největším problémem, se kterým bojujete?
To není jen o důvěře. Město je neustále plné různých fám, polopravd, lží a překroucených zpráv, že se při tom nedá normálně pracovat. S tím bojuju celou dobu. A čekal jsem úplně jinou podporu z řady sponzorů i města. Jsme rádi za každou korunu, která jde do fotbalu, ale jiná města jako Opava či Kladno podporují fotbal daleko víc. Pomoc je potřeba o to víc, že tady není žádný jiný úspěšný sport.
Na začátku týdne starosta Uherského Hradiště Libor Karásek řekl, že očekává v létě změnu majitele. Bývalý kapitán týmu Jan Palinek zase prohlásil, že Řezníkovo Slovácko do ligy nepatří. A ten současný, Pavel Němčický, zase přiznal, že bez radikální změny už v klubu dál působit nechce. Vyslyšíte tato slova?
(usměje se) Ale tak to přece není vůbec postavené, jestli vyslyším nějaká slova. Až pokud rodina Valentů, město nebo kdokoliv jiný přivede nového majitele, který splní podmínky nutné pro převod akcií, rád ta slova vyslyším a dám šanci někomu jinému, aby Slovácko zvedl, když si všichni myslí, že je to tak jednoduché. Proč se ale za dva a půl roku neobjevil nikdo, kdo by nám pomohl?
Zklamal vás nezájem podnikatelů?
Každému sponzorovi, který nám v tomto regionu přispěje třeba sto tisíci, se sluší poděkovat. Teď se třeba proslýchá, že chce do klubu majetkově vstoupit pan Zemek, kterého jsme přitom přes jeho tajemníka oslovovali několikrát, a vždy nám bylo řečeno, že do fotbalu nikdy. Jeho současné rozhodnutí mě proto překvapuje.
Podle výpisu z obchodního rejstříku jste klubové akcie koupil za 73 milionů korun. Jakou má podle vás Slovácko reálnou hodnotu teď, po hráčském výprodeji a sestupu do druhé ligy?
Hm, jak to spočítat? Když teď klub zavřu, všechno rozprodám včetně druholigové licence, určitě bych po uhrazení všech dluhů, půjček a vyplacení Valenty nebyl škodný a pár milionů by mi ještě zůstalo. Ale o to nám přece nejde. Chceme na Slovácku dál dělat fotbal, ne?
Jde mi spíš o to, jak moc od prosince 2004 klesla cena klubu pro jeho případný prodej?
To je taky relativní. Při našem vstupu do Slovácka byla hodnota útočníka Milana Ivany někde kolem pětadvaceti až třiceti milionů, teď ho stěží prodáme za deset. Na druhou stranu, kdo tehdy znal Kubáně, Kúdelu nebo Lysoňka? Jejich cena byla třeba 450 tisíc korun, zatímco teď se pohybuje kolem sedmi, deseti milionů. Někteří hráči odešli, jiní tady jsou a myslím si, že cena klubu se výrazně nezměnila. Klub rozhodně není v takových troskách, jak se o tom mluví. Máme velice slušný hráčský kádr, který by podle mě měl proplout druhou ligou bez problémů.
Je pravda, že klubové akcie platíte především z prodeje hráčů?
K tomu se nemůžu vyjadřovat, ve smlouvě s panem Valentou jsem zavázán mlčenlivostí.
Slovácko po sedmi letech sestoupilo z ligy. Co s ním bude dál?
Doufám, že dostaneme licenci pro druhou ligu a budeme ji hrát. Rozhodně vám teď neslíbím, že nejvyšší soutěž do roku vykopeme zpátky. Do ligy určitě bude chtít postoupit mnohem víc mančaftů. Klub by se o to měl poprat, ale slíbit postup nejde.
Čekáte, že se, ať už jakýmkoliv způsobem, v létě změní majetková struktura klubu?
Je velice pravděpodobné, že se částečně změní, ne-li úplně.
V jakém stádiu ta jednání jsou?
S arabskou společností už jednáme od loňského podzimu a je to pořád na dobré cestě. S německou společností jsme ve styku téměř tři měsíce, její zástupci se byli podívat na několika zápasech a byli z toho nadšení. Dvakrát jsme byli i v Berlíně. Víc k tomu zatím říkat nechci, ani nemůžu. Pan Zemek má taky nějaký zájem.
Jak daleko jste s ním pokročili?
Měli jsme jedno kolo jednání, při kterém jsme si nastínili možnosti převodu akcií a další věci. Další krok je na panu Zemkovi.
A jsou jednání limitovaná nějakým termínem?
Chtěl bych, aby při nástupu hráčů do předsezonní přípravy bylo jasné, kdo je majitelem a jaké jsou cíle klubu.
Jaké by měly být dlouhodobé ambice Slovácka? Konkurence špičkovým českým klubem typu Sparty či Slavie, jak měl v plánu klub za éry štědré rodiny Valentů, je asi nemožná, ne?
Hlavním zdrojem hráčů pro náš klub by měla být Fotbalová akademie a kádr by se měl jen vhodně doplňovat. Asi vždycky budeme ale klubem, který bude žít z prodeje hráčů a s tím se musí fanoušci smířit. Je to limitované tím, že Hradiště je malé město, daleko od centra. A pokud nepřijde do klubu někdo jako Hamé nebo Barum, tak se bohatého sponzora s ročním příspěvkem v řádu dvaceti či třiceti milionů korun těžko dočkáme. Jen v tom případě bychom mohli hrát o poháry, stejně, jako se to daří Mladé Boleslavi.
A nezasloužil by si to zdejší region?
Je to moc velká škoda. Fantastičtí fanoušci dokáží vytvořit atmosféru, jakou jinde v lize nezažijete. Když třeba v Teplicích přijde šest tisíc diváků, je tam komorní atmosféra. Lidé na Slovácku fotbalem žijí, někdy možná až příliš a to pak přináší další věci s tím spojené typu "Řezník ven!" Jsme za fanoušky vděční a až na pár drobných rozepří jsme s nimi nic neměli.
|
Tichý pozorovatel fotbalové zkázy Co říkáte fotce nahoře u článku? Už to máte? Fotbalový boss se dvěma bodyguardy pózuje na tribuně stadionu. Smutné je uherskohradišťské loučení s první ligou. Šéf, který nikdy neměl být šéfem ještě před pár měsíci nejlepšího klubu v kraji, si musel také kvůli fanouškům najmout ochránce. Považte - ochranka kvůli fanouškům! Ale k věci. Fotbal se v Uherském Hradišti ocitl na slepé koleji už v polovině roku 2004, kdy se v reakci na vývoj úplatkářské aféry stáhl do pozadí jeden z jeho symbolů, firma Synot. Je vlastně malý zázrak, že cesta do ekonomického a sportovního propadliště trvala tak dlouho. Jsem přesvědčen, že nová politika ve stylu vyrazíme klín klínem (jak jinak nazvat udržování rozpočtu prodejem fotbalistů) mohla vydržet roky jen proto, že klub stál na pevných základech. Teď už není z čeho brát. Jen se divím Synotu, že dokázal vše pozorovat jen mlčky, z ústraní. Jaroslav Chudara |
