Čtrnácté místo a koncem sezony také černá série pěti ligových porážek za sebou, kterou uťalo až hubené vítězství 1:0 nad Banskou Bystricí v závěrečném kole.
Nejdelší série prohraných zápasů v lizeSparta Praha 8 - od května do listopadu 1941 Zdroj: csfotbal.cz |
Trefil se Josef Raška, s pouhými šesti góly nejlepší střelec týmu, a Rudé Právo druhý den psalo: „Hráči i nejvěrnější diváci Letenských byli rádi, že to mají za sebou. Kopaná – navíc prvoligová – se z hřiště vytratila, a tak místo důstojného rozloučení s letošním ligovým ročníkem zůstal jen nepříjemný pocit, že hráčům obou mužstev chybí nejen umění, ale i snaha a bojovnost.“
Něco vám to připomíná?
Současná Sparta, která v sobotu musí doma porazit Olomouc (výkop v 16:00) a zároveň doufat v pomoc Plzně, aby zachovala naději na evropské poháry, táhne nejhorší sérii ligových výsledků za posledních 47 let.
Prohrála čtyři ligové duely v řadě. A když ještě přičtete fiasko ve finále domácího poháru, dostanete se na pět porážek jako tenkrát.
Ani vlajkonoši nejezdí
V šedivé éře zaskakujícího trenéra Antonína Rýgra tým od května do června postupně prohrál 0:4 na Bohemians, 0:2 s Ostravou, 0:2 v Trnavě, 1:4 s Duklou a 0:2 v Plzni. Dokonce i v prorežimním tisku, který byl jinak ke Spartě z politických důvodů logicky shovívavý a třeba historickému sestupu o tři roky dřív věnoval sotva pár vět, bylo mezi řádky možné vyčíst náznak kritiky a snad i lehkou ironii.
Nejhorší série od roku 1978. Naprostá hrůza. Copak ještě Sparta není na dně? |
„Už v prvním poločase, který měl oboustranně slabou úroveň a jen s uzarděním se o něm dalo hovořit jako o ligovém, bylo zřejmé, že hosté jsou fotbalově lepší, vyzrálejší,“ psal zpravodaj Rudého Práva po domácím utkání Sparty s Baníkem.
Československý sport zase po každé další porážce zdůrazňoval, že Sparta vlastně dopadla ještě dobře: „Byla nejslabším mužstvem, které v poslední době na trnavském trávníku hrálo.“
Také proto na následující domácí derby proti Dukle dorazilo podle dobového tisku sotva 800 platících diváků, byť se údaje o přesné návštěvě rozcházejí.
Konec ligové sezony na jaře 1978 se překrýval s mistrovstvím světa v Argentině a kromě zápasů Zbrojovky, která s trenérem Josefem Masopustem a střelcem Karlem Kroupou kráčela za prvním mistrovským titulem a na stadionu za Lužánkami měla i přes 40 tisíc fanoušků, zájem o domácí fotbal klesal po celé zemi.
Zlatý míč poprvé na Východě. Masopust a jeho slavná chvíle, proč chybí v archivech? |
Třeba o sparťanském duelu v Plzni Československý sport napsal: „Se Spartou už vlajkonoši nejezdí a za brankou stál pouze jeden fotoreportér-amatér. Snímky letenského týmu netáhnou.“ I domácí diváci se prý v dešti raději přesunuli pod vzdálenější krytou tribunu a dění na trávníku je ani příliš nevzrušovalo, protože „debatovali o mundialu.“
Taková menší rebelie
Pro Spartu to byly chudé, nepěkné časy.
Interně se řešila revolta hráčů proti trenérovi Arnoštu Hložkovi, kterého na posledních devět kol vystřídal šéftrenér mládeže Rýgr. „A. Hložek si po stížnosti hráčů vzal dovolenou...“ psal bez dalších podrobností Československý sport.
„Taková menší rebelie,“ vzpomíná Petr Slaný, jeden z hráčů tehdejšího týmu. „Pan Hložek si nás nevážil, urážel nás, byl sprostý. My pro něj byli jako smetiště, a tak jsme si řekli: Tohle nechceme!“
Trenér skutečně skončil, jenže problémy z toho plynuly i pro část týmu.
„Václav Kotal, Milan Vdovjak a další dostali výchovný trest od výboru. Takové bububu a několik týdnů nesměli hrát. Pamatuju si, že jsme na papír sepsali důvody, co nám pan Hložek dělal a nebožtík Tomáš Stránský, náš tehdejší halv, s tím objížděl redakce po Praze. Neotiskli mu to nikde. Měli strach. Nakonec výbor vydal výtku hráčům s tím, že pokud se to bude opakovat, půjdeme do práce,“ vybaví si Slaný.
Fotbalový záložník Petr Slaný (vpravo), mezi lety 1978 a 1982 hrál za Spartu.
Sparta se mezitím na hřišti dál brodila bahnem a od dalšího bezprostředního sestupového ohrožení ji částečně ochránilo, že funkcionáři zkraje sezony rozhodli o novém formátu s jedním sestupujícím, který po roce zase zrušili.
„Byla to jedna z nejslabších sezón našeho fotbalu,“ stálo v úvodu kritického komentář v populárním časopise Stadion. Pro Spartu to tehdy platilo dvojnásob.
Až na úplné výjimky byste na její soupisce nenašli žádná výraznější jména. Kapitánem sice byl legendární František Chovanec, velká osobnost a strýc Jozefa, pozdější hvězdy reprezentace, ale dál?
V bráně se střídal Slovák Ján Cepo s Miroslavem Koubkem, současným trenérem Viktorie Plzně. Před nimi například Jaroslav Kotek, Pavel Beznoska, Zdeněk Caudr či zmiňovaní Kotal, Vdovjak, Raška a Slaný.
Rosický ve Spartě zůstává, klub ale slibuje výraznou přestavbu: Sezonu jsme domrvili |
Hned v další sezoně sice Sparta vylétla na pátou příčku, ale v následujícím roce byla opět desátá. Znovu se nastartovala v osmdesátých letech, kdy jí po čtvrtém, šestém a třetím místě vrátil titul po sedmnáctiletém čekání trenér Václav Ježek. A jako bonus navíc Sparta v úspěšné sezoně 1983/84 brala i pohár.
Období temna v tu chvíli definitivně skončilo.
Současná Sparta musí udělat všechno pro to, aby po sérii porážek a mizerné sezoně další podobné nezačalo.
