Naposledy se Róbert Zeher trefil do branky soupeře loni 1. září, kdy vstřelil Plzni dva góly. Od té doby čekal dlouhých dvacet kol, než mohl zopakovat salto, jímž oslavuje vstřelení branky. "Je to určitě příjemné. Šel jsem s tím na hřiště. A podařilo se," usmál se Róbert Zeher.
Do brankové příležitosti vás ideálně vysunul Daniel Tchuř.
Moc mu děkuju. Perfektně to posunul do šestnáctky a já jsem se jen snažil prudce trefit branku. Gólman si sice trochu sáhl na míč, ale rána mi celkem dobře sedla, takže to skončilo gólem.
Vyhráli jste sice 2:0, ale ten zápas asi nebyl jednoduchý, že?
Jsou to těžké zápasy. Budějovice to nijak neotevíraly, dobře bránily. Je to o jednom gólu, abychom ho dali a nedostali. Nám se to podařilo a navíc jsme to potvrdili a v závěru jsme soupeře do ničeho nepustili.
Povzbudil vás ten gól hodně?
Už před zápasem jsem si říkal, že by mi to mohlo pomoct. Hlavně psychicky. A je dobře, že se vyhrálo. Snad jsme trochu odčinili tu prohru v Boleslavi. A pro mě osobně? Na psychiku je to dobré, ale pořád musím makat dál a chodit na hřiště s tím, že chci dát gól a pomoct tak týmu.
Na začátku sezony, kdy nemohl hrát Václav Svěrkoš, jste dával gól za gólem, a pak jste se najednou zasekl. Čím to bylo?
Bylo to spíš překvapení. Venca nemohl hrát a šanci jsem dostal já. Když jste na hřišti několik zápasů devadesát minut, tak prostor na góly je větší, šance přijdou. Když se chlapci uzdravili a hrávali oni, padalo to i jim. Já jsem naskakoval na pár minut a to se góly dávají těžko. To je výjimečné, že dáte za pět minut dva góly. Bylo to asi v tom. Já jsem tu s tím, že jsem třetí útočník. Na hřišti musím pomoct týmu. Taková je zatím moje role.
