„Jsem rád, že to fanoušci zorganizovali, je to z jejich strany moc pěkné a patří jim za to dík. Musím říct, že něco připravit je vždycky těžké. Fanoušků mohlo přijít víc, bylo by to hezčí, ale nám hráčům stačí, že se můžeme potkat, popovídat a zavzpomínat,“ vyprávěl Kučera, nový trenér Baníku Ostrava, odvěkého rivala Sigmy.
Fotbalisté Olomouce si připomněli triumf v domácím poháru |
Jaké bylo vrátit se ve vzpomínkách o pět let zpět?
Je to moje jediná trofej za hráčskou kariéru, takže je to krásná vzpomínka a nostalgie. Potkat se tu s bývalými hráči, trenéry a realizačním týmem, je pěkné. Je pěkné zavzpomínat, oživit si to a potkat se s lidmi. Život jde dál a třeba se za pět let znovu setkáme.
Vybavuje se vám něco konkrétního z finále?
V té době už jsem věděl, že budu končit. Je neuvěřitelné, že finále rozhodl zrovna Vepřek, kterého jsem neviděl dát gól ani na tréninku. Když se mi vybaví takhle věc, je to pro mě stále nepochopitelné, že takovej levej obránce dá takový krásný gól, přitom v životě jsem ho neviděl dát nějaký jiný.
V roce 2012 jste byl ještě hráč, nyní vstupujete do první ligy jako trenér. Hodně jste toho stihl za pět let...
Hektika a hektika. Byl to náročný proces, kdy jsem si vyzkoušel vedoucího mužstva, asistenta, hlavního trenéra ve druhé lize a teď jdu do Baníku. Jako fotbalista jsem byl cílevědomý a ambice mám i po skončení hráčské kariéry. Že to ale dopadne takto rychle, jsem ani nečekal. Proces byl rychlejší a hodně mi pomohlo Znojmo.
ZNOVU S POHÁREM NAD HLAVOU. Někdejší kapitán Sigmy Radim Kučera (vlevo) a trenér Petr Uličný s trofejí za vítězství v poháru 2012.
Jako hráč jste si hrál v bundeslize a se Sigmou vyhrál pohár. Čeho chcete dosáhnout jako kouč?
Samozřejmě bych taky chtěl nějakou trofej. Jakoukoliv a nejlépe vyhrát ligu. Kdyby to bylo teď při mém prvním angažmá, byl bych nesmírně rád. Každý ví, že v Baníku jsou výborní fanoušci a určitě by je to strašně moc potěšilo. Já to beru tak, že jsem chtěl trénovat ligu, dostal jsem se tam a přál bych si, abych tam mohl působit co nejdéle a klidně vydržet v Baníku i deset let. Jenže trenérské řemeslo je velice náročné a vrtkavé, vždy rozhodují výsledky. Je to mé první angažmá a věřím, že jsem si vybral dobře. Věřím tomu, že má trenérská kariéra, kterou jsem načal, bude v Baníku dobře pokračovat.
Dal vám Petr Uličný nějaké rady?
Připomínal mi, že tam sám trénoval a na angažmá vzpomíná v dobrém. Že to bude náročné, ví každý, ale každá ligová štace je těžká. Nervy a stres jsou všude a je na každém člověku, jak si to připustí a jaký má kolem sebe realizační tým. Ale věřím, že to bude klapat.
V čem je fotbal jiný z pohledu hráče a trenéra?
Jako hráč jsem býval nervózní před zápasem a na hřišti už jsem to nevnímal a soustředil jsem se jen na výkon. Jako trenér jsem nervózní až během zápasu a snažím se ho ovlivňovat ne svým výkonem, ale řízením zápasu. Je to úplně jiné, ale po zápase jsem teď vyšťavený možná víc než jako hráč.
Dovedete si představit, že se jednou jako trenér vrátíte do Olomouce?
Strávil jsem tu velkou část své sportovní kariéry, ale jestli se sem vrátím, teď není aktuální otázka. Teď jsem v Baníku a jsem na to natěšený. Doufám, že jsem udělal dobrou volbu, strašně mě láká divácké zázemí a fotbalový boom. Je to samozřejmě o výsledcích a věřím, že přijdou a v lize se budeme prezentovat dobrým fotbalem. Jestli se někdy vrátím do Olomouce, to ukáže čas.
Nedávno jste ještě hrával za rodné Vigantice, v tom budete pokračovat?
Mezitím jsem přestoupil na Hutisko-Solanec, které jsou o dvě třídy níž. Ale odehrál jsem už jen čtyři zápasy, protože jsem byl rok zraněný, měl jsem urvaný zkřížený vaz. Už se chystám pověsit kopačky na hřebík, protože na to nebude čas.
