Hřeje vás ocenění vaší práce?
Je asi netradiční mít smlouvu až do takového věku, ale my jsme domluvení, že když se něco stane, že nemusí dojet. Víme, že věk bude. Ale jsou hráči, kteří hrají i déle. Je to otevřené. Já jsem rád, myslím, že i pan Minář (sportovní manažer Sigmy) je rád.
I trenér Jílek je rád. Sází na vás.´
Ve fotbale je to rychlé. Teď jste klíčový hráč, zítra už nemusíte být.
Konkurence ve středu hřiště je v Sigmě značná. A tak jste chvíli na šestce, osmičce i desítce.
Jsem rád, že hraju, a je mi jedno kde. Už jsem hrával na více postech. Snažím se odehrát si to své, pomoct týmu.
Jílek zůstává v Olomouci na neurčito, pokračují také Breite či Macík |
Dokázal jste si představit, že na Hané strávíte tolik let?
Ne, vůbec. Měl jsem smlouvu na dva roky a říkal jsem si, že pak půjdu pryč. Začal covid, nic jsme tady neznali, bylo to strašně zvláštní. Ale postupem času se nám tady zalíbilo a vyvrbilo se to takhle.
Kořeny v Olomouci nezapustíte?
Nám by se tady líbilo, ale životní styl tady je o jiných finančních podmínkách. Fotbal nebudu hrát věčně. Nemáme tady nic svého a být celý život v nájmu, když máte svoje bydlení na druhém konci republiky, je těžké.
Leda ho prodat...
Toho brouka v hlavě máme, bavili jsme se o tom. Ať počítáme, jak počítáme, tak si myslím, že to nedopadne.
Trenér Jílek vyhlásil za úkol dostat do týmu větší vnitřní ambici. Vám oheň válečníka nechybí, ale jak se dá přenést na ostatní?
Těžko. Buď to člověk v sobě má, nebo nemá. Jediné, co mohu, je pokusit se do toho tým strhnout. Ale naučit se to nedá. Co se týče dohrávání zápasů, máme s tím problém od té doby, co jsem tady. Už v předešlých sezonách jsme spoustu zápasů neuměli uhrát na 1:0.
Olomoučtí fotbalisté Kryštof Daněk (vlevo) a Radim Breite nesouhlasí s výrokem rozhodčího během duelu s Pardubicemi.
Na vás emoce jdou v zápase vidět, ale jste spíš výjimka.
Já to popravdě ani nevnímám. Když vlezu na hřiště, jsem svůj.
Odchodem zkušeného Lukáše Greššáka přišla kabina o jednoho z lídrů. Bude to víc na vás?
Ne, není potřeba někoho příliš usměrňovat. Mladí musí sami vědět, co chtějí a co ne. Ale doba starých hráčů dnes a dřív je úplně jiná, když to srovnám s tím, co jsem zažil já. To je neporovnatelné. Dostat dnes něco do mladých je horší.
Co jste zažil vy jako bažant?
Vojnu. Přišel jsem poprvé do kabiny áčka a nedostal jsem ani místo. Měl jsem jen rozkládací židli a věci na zemi. A byl jsem za to šťastný. Dneska mi přijde, že mladí to mají moc na podnose. Ale zase když to vidím tady, tak kluci si toho aspoň váží. V jiných klubech, co jsem zažil, tak mladí neměli ani pokoru.
Zažil jste i pravidelnější utužování party u pivka z očí do očí. Dneska nejen hráči koukají hlavně do mobilů na sociální sítě.
Sociální sítě jsou problém, dřív to tolik nebylo. Chodí se i teď na pivko, ale co jsem přišel do Olomouce, tak popravdě je to těžké, protože tady když někam jdete, tak to hned všichni vědí. Nemůžeme si jen tak sednout. Hospody – ač jsem si to nemyslel – jsou všechny narvané. Ať vejdete do jakékoli, je plná, což v jiných městech, kde jsem hrál, nebylo. Ale parta se i tak utužuje dobře. Celou dobu, co jsem tady, je super.
Olomoucký asistent Saňák: Kondici Juliše budeme hodnotit až v zimě |
Úskalí sociálních sítí je také v tom, že hráče může odvádět od koncentrace, neboť se dočtou břitkou kritiku od kohokoli.
Někdo to čte hodně a v hlavě ho to naštve, nechci být sprostý... Dělá mu to zbytečně těžší hlavu.
Pro vás je nejdůležitější vlastní pocit ze hry a názor trenéra?
To i to. Je důležité si vyslechnout kritiku i pochvalu.
A také od fotbalu vypnout.
Jsem rád, když můžeme jet po sezoně hned na dovolenou a týden vypnout. Ale pak je už dobré, zvlášť v mém případě, zase přepnout zpátky, trénovat a makat.
Snaží se trenéři v přípravě před sezonou něco změnit, nebo vás už nic nepřekvapí?
Není to jiné, je to bohužel stejně náročné. Čtrnáctidenní kondiční blok máme za sebou, teď půjdeme do herních věcí a bude to lepší.
Není dril s každým rokem těžší a těžší?
Neřekl bych, že se cítím hůř. Doufám, že to ještě dlouho nepřijde.
Sledujete data, jestli si stále držíte stejnou intenzitu?
Data začala až posledních osm let, což jsem tak nějak v lize začal. Na data se teď kouká hodně.
Slávistického záložníka Lukáše Provoda napadá Radim Breite z Olomouce.
Vaše hra je hodně o spouštění presinku, odebírání míče, zastavování útoků. Je složité se na nové adrese zalíbit fanouškům?
To si myslím, že se právě nelíbí, co jste jmenoval. Ale je to asi důležité, i když tohle lidi úplně nechtějí vidět. Spousta hráčů takovou kariéru měla a fanoušky touto hrou zrovna nepřitáhli. To je úděl nás fotbalových pracantů.
Kdo byl vaším vzorem?
Měl jsem rád Riquelmeho, na toho byla radost se dívat.
Trošku jiný typ.
Úplně, to je fotbalista samozřejmě!
Nechtěl jsem říct, že vy nejste.
Podobnější mému stylu, i když to byl extrém, byl Gattuso. Vyznával – co leží, neběží. Bylo mu to jedno.
A vám?
Někdy jsem to tak měl, ale upřímně – občas je to těžší, že už to mám k hráči daleko. Styl, co chceme hrát, je náročný a doběhnout do prostoru, kde máte být, je těžší, než si myslíte.
Šéf Sigmy: V šestce se mi líbilo, Bohemka si poháry zasloužila víc |
Zápasů v dobrém tempu i kulise v lize přibývá. Souhlasíte?
Herně se to posouvá. Trenéři chtějí víc fotbalovosti a v některých zápasech to jde vidět. Ale jsou také zápasy, kde to vidět nejde. Ale asi máte pravdu, myslím si to taky.
Chce už většina trenérů hrát aktivně, nebo pořád převažuje vyčkávání v hlubším bloku?
Chce se víc hrát. Bývávalo to tak, že se balon dal nahoru, tam byl faul, spoléhalo se na standardky. Ale teď se více týmů snaží prokombinovávat odzadu. Ovšem dlouhý balon k tomu taky patří, že jo?
Už přebolelo, že pěkný zápas v předkole Konferenční ligy čeká Bohemians, nikoli vás? Ke čtvrtému místu moc nechybělo...
Myslím si, že to bylo o dvou zápasech, kde jsme to nezvládli. Sezona se vyvíjí, ale ty klíčové zápasy asi každý ví, kde byly – doma s Teplicemi a Ostravou. Měli jsme udělat aspoň čtyři body a my jsme neudělali ani jeden. To nám chybělo. V nadstavbě jsme pak byli uvolněnější a dařilo se nám. Ale tohle jsem zažil i v Liberci – taky jsme si říkali, že do toho jdeme uvolněně, jenže jsme udělali v mistrovské skupině jeden bod, všude jsme dostávali nakládačku. Zahodit výkony z nadstavby by nebylo dobré, ba naopak se od nich musíme odrazit.
Znovu jste se utvrdili, že se můžete měřit s domácí špičkou?
Jo, to je dobře. Věřím, že ty výkony si zachováme. Hlavně se potřebujeme zlepšit v zápasech, ve kterých musíme. To je pro nás těžké, tam ztrácíme nejvíc bodů, třeba když hrajeme doma jakoby se slabším soupeřem, protože v lize můžete porazit kohokoli, ale také s kýmkoli prohrát.
Teplický Štěpán Krunert (vlevo) bojuje o míč s Radimem Breitem z Olomouce.
Cítíte, že tým se svému stropu ještě nepřiblížil a může růst?
Určitě. Hráčská kvalita je tady velká. Sigma není na svém stropu, ba naopak. Ale to jsou jen řeči, ukázat se to musí na hřišti – a hlavně se úspěch musí udělat, abychom se mohli bavit o tom, jestli to byl strop, nebo nebyl. Důležité jsou vždycky výsledky.
Hlavní změna v Sigmě je na hrotu – místo pracanta Chytila máte střelce Juliše. Budete jiní?
Myslím si, že ne. Trenér bude chtít to stejné a bude jen na Juldovi, aby to všechno vstřebal. A pak ještě aby se nám vrátil Tonda Růsek, potom to bude všechno dobré.
Aby se Růskova ploténka umoudřila, to je na Andrově stadionu hlavní přání léta, že?
Je to výborný hráč. Zranil se v nejhorší dobu, když byl zrovna na svém vrcholu od příchodu do Sigmy. Byla to škoda pro něho i pro nás. Nebude to teď asi tak, že se vrátí a všichni budou čekat, že bude hrát jako předtím, chvíli to bude trvat. Ale on je tak kvalitní, že je otázka času, než odsud také odejde.
A co žene vás? Touha zahrát si ještě velký zápas v Evropě?
Bylo by to super. Zažil jsem to a ty zápasy jsou úplně jiné. Přenastavit se potom do ligového zápasu je složité. Vždycky jsem si říkal, že bych chtěl hrát ligu, ale když jsem přijeli z PAOK Soluň do Příbrami, tak to bylo hrozně náročné i pro mě. Ale to je jen o hlavě. Evropské zápasy, to je něco nádherného.
