„Pocházím z Rakovníka, ale tady už nejspíš zůstanu,“ tvrdí muž, který kariéru ukončil v létě.
Nechybí vám chytání?
Když jsem trenérskou nabídku dostal od pana Gabriela, šéfa Varnsdorfu, a tehdejšího kouče Davida Oulehly, neváhal jsem ani minutu. Vanďák potřeboval pomoct a klub je pro mě srdeční záležitost. Hned jsem se rozhodl ukončit kariéru. Koukal jsem i na budoucnost, moje zdravotní stránka už nebyla taková. A v hlavě jsem si srovnal, že to pro mě bude správný krok.
Ani 1. liga vás nezviklala?
Já měl ve Slovácku smlouvu do léta, a i kdyby mi nabídli novou, byl jsem rozhodnutý, že na takové úrovni ukončím kariéru.
Přitom v létě odcházel Matouš Trmal do Portugalska.
Já svůj konec oznámil dřív, než jsem věděl, že Trmal přestoupí. Ale stejně by mě to neovlivnilo. Pak jim nastaly problémy, že ze dne na den přišli o dva gólmany. Ale vypořádali se s tím, jsou tam talent Nemrava a Bajza ze Slovenska. Mají gólmanský post dobře obsazený.
Celou dobu jste o 1. ligu usiloval, přání se vám splnilo. Jaká tedy byla vaše fotbalová kariéra?
Hodnotím ji kladně. V životě mi nikdo nikam nepomohl, všechno jsem si musel tvrdě vybojovat. I za těch pár startů v lize jsem rád. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí, spoluhráčů. Užil jsem si to.
A nejlepší ligové zápasy?
Nastoupil jsem doma se Spartou, taky na Slavii. Proti velkým klubům. V Edenu to byl docela hukot, lítalo to zleva zprava, tam jsem si zachytal dost. Za Spartu proti mně hrál třeba Kanga a další velká jména.
Jaký je rozdíl mezi 1. a 2. ligou?
Velký. Ti hráči mají obrovskou kvalitu. Ke vší úctě k Vanďáku, je to o dva tři levely jinde.
Oblíbil jste si Moravu?
Rozhodně, hezké místo. Lidi se tam k sobě chovají jinak než tady v Čechách, jsou strašně přátelští, to jsem zažil na vlastní kůži. Jdete po městě, všichni na vás mávají, zdraví vás. I když jsem třeba udělal chybu v Opavě, zastavovali mě fanoušci na ulici a říkali, ať si z toho nic nedělám, že to je fotbal. A že za mnou stojí. Toho si moc vážím.
Jak hodnotíte váš první půlrok v roli trenéra gólmanů v druholigovém Varnsdorfu?
Hlavní kouč David Oulehla s námi všechno konzultoval. Nechával nám s asistentem Honzou Filipem docela velký prostor a my se díky tomu můžeme jen zdokonalovat. Určitě bych to chtěl dotáhnout výš. Jako hráč jsem měl ambice chytat 1. ligu, teď jako trenér gólmanů mám ambice trénovat brankáře nebo dělat asistenta v 1. lize. K tomu bych si chtěl ještě pro srandu na nižší úrovni zahrát. Možná v zimě nebo v létě to začnu řešit.
Říkal jste, že Varnsdorf je vaše srdeční záležitost. Proč?
Zažil jsem tady nejlepší léta svojí kariéry, byl jsem tady dlouho, deset sezon, to se vám klub vryje pod kůži. A pak, když potřebuje pomoct, tak mu pomoct prostě musíte.
Vaším největším zážitkem byl jistě postup – nepostup do 1. ligy v roce 2015.
Stoprocentně. To jen tak něco nepředčí. Tenkrát tady byla výborná parta. My jsme třeba nehráli ani nějak hezký fotbal, ale urvali jsme to vůlí. Tak by to mělo být.
Mrzí vás ještě, že vedení tehdy do 1. ligy jít odmítlo?
Tenkrát to byla možná chyba, ale to už je pryč. Jdeme dál.
Teď se věnujete mladým gólmanům, jaká to je práce?
Jsou ambiciózní, pořád se s nimi musí pracovat. Jak na tréninku, tak hlavně v hlavě. Mají to někdy nastavené tak, že když jeden nechytá, může se kousnout a dělat problémy. Tady to naštěstí problém není.
Vy jste sám zažil v kariéře problémy s brankářem, který vám dělal dvojku?
Zažil, ale jmenovat nebudu. Mě osobně to neotrávilo, vždycky jsem se nad to dokázal povznést. Ale tým tyhle věci vycítí. A pak se to musí řešit, to není moc příjemné. Jeden musí z kola ven, nemůžou být dva kohouti na jednom smetišti. Říká se, že gólmani jsou divní, já bych spíš řekl, že jsou specifická skupina, s kterou se musí umět pracovat.
