Martine, dal jste už někdy takový gól?
Pokud si dobře vzpomínám, tak ne. Do té situace jsem šel s tím, že dám gól. Že míč po Pleškově centru uklidím do brány. A bylo mi jedno jak. Že to byla patička, je už něco navíc.
Váš gól ale vůbec nemusel být vedoucí. Sparta měla zkraje utkání jednu šanci za druhou...
To se nám stává často: v každém zápase přežijeme nějakou kritickou pasáž a pak jsme zase lepší my. A stejné to bylo na Spartě.
Překvapil vás rychlý sparťanský nástup?
Jednoznačně. Ještě minutu před odchodem na hřiště jsme si říkali: "Pojďme na ně! Není se čeho bát!" A pak měla Sparta gólovky hned v první minutě...
Čím to, že jste se "probudili" až někdy po půl hodině hry?
Vrátili jsme se ke své hře, k vysokému presinku. Věděli jsme, že když budeme sparťany napadat hned u jejich vápna, nebudou si vědět rady. A to se potvrdilo.
Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohli vyhrát?
Až někdy v osmdesáté sedmé minutě, kdy jsem se poprvé podíval na časomíru. Do té doby jsem nepřemýšlel, jak blízko jsme výhře. Nespekuloval jsem, pořád jsem hrál. Ke konci už to byla euforie.
Po dlouhé sérii remíz se vám poprvé na jaře podařilo vyhrát. Je zpátky ta "podzimní" Příbram?
Věřím, že ano. Každý tým výhra nabudí. A ta na Spartě dvojnásob. Teď budeme hrát v klidu a v tabulce zase vysoko.
