Jako když doma za pomoci věhlasného sudího Patáka zařízla Zlín, jako když loni v posledním kole potřebovala bod a uhrála plichtu 0:0 v Jablonci, aniž by se kdokoliv snažil ohrožovat branku.
Letos už se zdálo, že šéfovi klubu Jaroslavu Starkovi došly patrony. Příbram v úvodu ligy šest kol nevstřelila ani gól, k zimní přestávce se odebrala z poslední příčky s pouhými devíti body, hráče i trenéry točila jako v loterii. Jenže teď je konec dubna a mladý záložník Jan Suchan věří: „Záchrana je blízko.“
Co ho k tomu vede? Fakta. V úvodních třech kolech jara sice Příbram ještě nezískala ani bod a její situace vypadala ještě více beznadějná, ale z následujících šesti duelů zvládla hned čtyři vítězně. Rázem za sebe v žebříčku pustila Jihlavu a bodově se dotáhla na čtrnáctý Hradec. Záchrana je z ničeho nic vážně reálná...
„Je moc příjemné, že po tak strašně dlouhé době nejsme poslední. Ale naše pozice je stejná, tohle zatím nic neřeší,“ varuje zkušený záložník Jan Rezek, jenž evidentně nesdílí výrazný optimismus mladšího kolegy, popsaný výše. „Hrajeme o život a hrát o něj budeme až do konce,“ podotkl bývalý reprezentant.
Právě Rezek je symbolem zlepšené formy Středočechů, společně s Tomášem Pilíkem jsou hlavními strůjci herního progresu, jímž se Příbram aktuálně pyšní. „Pořád kluky nabádám, že musíme hrát fotbal. Myslím odvážný fotbal. Pokud budeme ustrašení a někde zalezlí bez míče, tak nemůžeme zvítězit,“ naznačil Rezek, jak burcuje kabinu.
Přesně před rokem nastoupil k týmu místo Pavla Tobiáše na trenérské místo Martin Pulpit a i díky podezřelé remíze v Jablonci ligu zachránil. Vysloužil si novou smlouvu, což však v Příbrami nic neznamená. Na podzim dostal padáka, nástupce Petr Rada vydržel jen pár kol.
Až v zimě spadl obtížný úkol na trenérského benjamínka Kamila Tobiáše, syna toho muže, co byl loni na začátku května odvolán. „Změnili jsme rozestavení, semkli jsme se a je to vidět. Ať si říká kdo chce co chce, hrajeme teď dobře a jedeme,“ hýří sebevědomím Jan Suchan, autor dvou branek z posledních dvou zápasů. „Teď k nám dorazí Sparta a nedáme jí nic zadarmo. Ať se těší.“
Fotbalová komunita jen stěží uvěří, že Příbram z ničeho nic povstala naprosto čistě, protože pověst klubu se šéfem Starkou je v tomto směru jednoznačně pokažená. Jenže tým, který doma postupně porazil Hradec, Bohemku a Karvinou, byl v těch zápasech prostě lepší.
Šéf fotbalové Příbrami Jaroslav Starka (vpravo) říká: Já jsem bojovník, nikdy se nevzdávám.
Soupeři si nestěžovali na sudí, jak bývalo u Litavky koloritem, ostatně tlačenka od arbitrů jako by zmizela s loňským zápasem, při němž se opilý brankový rozhodčí Jech během hry bez skrupulí vymočil u čáry.
A když teď o víkendu přijel Jarda k Mirkovi, což v hantýrce fanoušků znamená, že Starkovu Příbram hostil Jablonec šéfa Miroslava Pelty, vypadalo utkání protkané řadou krásných gólů na rozdíl od loňské komedie stejných aktérů také legálně.
„Kdo střetnutí viděl, nemůže za ním spatřovat žádné spekulace. Nahoru dolů, pěkný fotbal,“ řekl po vítězství 4:2 Kamil Tobiáš.
Je jasné, že Příbram pamatuje barvitější časy. Kdysi s penězi od bohaté firmy Marila šplhala až do evropských pohárů. Štědrá podpora je ovšem dávno pryč, stejně jako nadstandardní podpora politiků. I díky ní klub vybudoval úspěšnou mládežnickou základnu, z níž nahrnul do vrcholového fotbalu fůru vynikajících reprezentantů.
Ale na to se teď nehraje. Zbývá posledních pět kol, ve hře je patnáct bodů. „Já jsem bojovník, nikdy se nevzdávám,“ burcuje boss Starka.
A tomu věřte víc, než že ta tráva bude modrá.
