Ukončit čekání na první bodový zisk v této sezoně však ani Valenta, který se Slovácku upsal na tři roky, nedokázal. Musel totiž překousnout jasnou domácí porážku 1:4 od pražské Sparty. "První pocity nejsou dobré, protože se nepovedl výsledek ani výkon," povzdechl si dravý pětadvacetiletý křídelník, který už ve Slovácku hostoval v sezoně 2010/2011.
VIDEO: Podívejte se na sestřih zápasuUtkání Slovácko versus Sparta ve videoreportáži |
Čekal jste, že hned nastoupíte v základní sestavě?
Od prvního zavolání mi trenér Soukup říkal, ať jsem připravený už v neděli proti Spartě. Trošku jsem doufal, že nastoupím. Je jasné, že jsem se těšil, protože v Jablonci jsem ani v jednom ze dvou úvodních kol nehrál, měl jsem motivaci se na hřišti zase ukázat. Navíc prostředí na Slovácku znám, chtěl jsem dokázat, že mě nekupovali jen tak. Na zápas jsem se moc těšil.
O to větší zklamání nyní cítíte?
Zklamání je velké. Zápasy se Spartou a s podobnými týmy bychom si vždycky měli hlavně užít, jenže to se nám vůbec nepovedlo. Je to špatné.
Věřil jste, že pomůžete nevydařený vstup týmu do sezony zlomit?
Věřil jsem, že zápas bude lepší, budeme se víc tlačit do koncovky. Jasně, dostali jsme čtyři góly, takže to bylo špatné, ale přece jen jsme snížili na 1:2 a měli velkou šanci na vyrovnání. Kdybychom zachovali víc klidu, mohli jsme se zvednout, protože patnáctiminutovka tam byla dobrá. Jenže ke konci poločasu jsme dostali na 1:3, pak už je to těžké. Člověk to má v hlavě. Asi nejsme tak silný mančaft, abychom takový zápas otočili.
Hodně vás nahlodaly už dva rychle inkasované góly?
První padl už v sedmé minutě, to se stávat nesmí.
Těžko se vám za stavu 1:3 hledala motivace pro druhý poločas?
Motivace přece musí být vždycky. Sice jsme pak hned dostali čtvrtý gól z penalty. Navíc tak hloupé penalty... No, to je jedno. Do konce chyběla ještě spousta času, Sparta nám za tu dobu stihla vstřelit tři góly. I pro lidi jsme zbytek zápasu nechtěli vypustit, aby si o nás neříkali, že jsme se na zápas úplně vykašlali, že jsme nemehla. Ono to tak stejně vyzní, ale můžu slíbit, že my budeme dál bojovat.
Proč jste se vlastně rozhodl odejít z Jablonce do Slovácka?
Když jsem se vrátil z hostování na Žižkově zpět do Jablonce, chtěli, abych se tam popral o místo. Myslím, že se mi to docela dařilo, ale trenér mi říkal, že nejdřív buduje obranu a nemůže hned sahat i do zálohy. Můj čas by prý přišel. Ale já jsem ve věku, kdy potřebuju hrát, a ne čekat, jestli se někdo zraní, nebo ne. Jablonec je velké mužstvo, já jsem radši zvolil odchod do menšího klubu, chci mu pomoct, aby se zlepšoval.
Měl jste i jiné nabídky, kam zamířit?
Manažer mi říkal, že nějaký zájem byl. Ale když sezona začala, už to bylo složitější, každý měl plný kádr. Slovácko o mě stálo pořád, to mě těšilo, proto jsem se pro něj rozhodl. Navíc už jsem tady působil.
Ani po prvním zápase si toto rozhodnutí nevyčítáte?
Rozhodně ne. Takové zápasy se stanou. Tým třikrát prohrál, ale šňůra se může otočit, míč je kulatý. Bude na nás tlak, ale tomu čelí všichni. Musíme situaci zvládnout, první příležitost máme v pátek na Dukle. Ta je sice rozjetá, dává hodně gólů, ale v lize není nikdo lehký.
