Mandousův příběh je především o trpělivosti. Odchovanec Plzně začal ligu chytat až před dvěma roky v sedmadvaceti. Šanci si vyčkal v Olomouci, i na tribuně, rok byl třetím brankářem.
V lize debutoval na Slavii, uvedl se skvělými zákroky. Pak už to znáte.
Reprezentační debut v Olomouci proti Skotsku, neboť národní tým zachvátil covid. Euro. Přestup do Slavie. První nuly se dočkal zrovna proti Olomouci. Jako by se první díl pohádky zrovna uzavřel.
Přitom i do Slavie přicházel trpělivě čekat na šanci, nebo spíš na prodej Koláře, který měl neohroženou pozici. Jenže po těžkém zranění hlavy se stále nedostal do někdejší formy a tak Mandous ukazuje, že Slavii může pomoct dřív.
Nejen díky skvělé hře nohama nahradil Koláře velmi dobře.
Potvrdil to také o víkendu proti Pardubicím chycenou penaltou i následnou dorážkou za stavu 0:0, teprve pak mohli sešívaní rozjet gólostroj.
Kdo Mandyho pracovitou a dobráckou povahu zná, nemůže rodákovi z obce Nekmíř nepřát všechno dobré na hřišti i v životě, kde si bohužel po potratu partnerky Terezy prochází těžším obdobím.
V bráně však řeší situace s čistou hlavou. Možná ji zamotal i nadřízeným, neboť aby klub v zimě prodal Koláře za zajímavý peníz, potřebuje chytat, na lavičce padá cena logicky dolů.
Mají fazonu Hráči, kteří teď baví ligu
Které další hráče ve formě se teď vedle Mandouse v lize vyplatí sledovat?
Jan Kalabiška (Slovácko). Je mu už třicet čtyři, ale levý kraj slovácké obrany piluje ukázkově. Kdyby měl lepší mušku, místo jedné trefy mohl naposledy v Karviné slavit hattrick. Takhle z toho byla plichta 2:2. I díky jeho dvěma trefám a čtyřem asistencím je senzace z Uherského Hradiště jen tři body za Slavií.
Rigino Cicilia (Slovácko). Složitá povaha. Když trenéři Slovácka viděli 197 centimetrů vysokého útočníka na tréninku poprvé, hned jim trklo: Páni, to bude zbraň! Výjimečný hráč. Jenže místo toho, aby drtil soupeře, tropil hlouposti mimo hřiště, schytal pokutu za vysokou rychlost při řízení auta, nemakal a najednou byl v béčku. Teď se zdá, že sedmadvacetiletý Cicilia je správně vyladěný: v posledních třech zápasech dal dva góly a na dalších třech se podílel. Přitom nastupuje jen z lavičky. S takovou se to brzy změní.
Ewerton (Mladá Boleslav). Bilance 5+5 mluví za vše. Brazilský křídelník se vrátil z Pardubic nažhavený. Baví jeho kličky i technické obstřely.
Adam Vlkanova (Hradec Králové). V létě chtěl hradeckého kapitána Baník, leč nepozdávala se mu jeho výška (169 cm) a nabídl jen směšnou sumu. A tak táhne i v lize ofenzivu Votroků, pomohl jim do mistrovské skupiny na šesté místo. Tři góly a šest asistencí. Tu poslední si připsal proti Baníku. Hlavou.
Tomáš Čvancara (Jablonec). Přes Doležala vede cesta na hrot pořád obtížně, ale v jedenadvaceti letech ukazuje vytáhlý útočník mimořádný potenciál. V lize dal čtyři góly a další tři přidal ve skupině Konferenční ligy - hlava, pata, rána. Má výrazný podíl na tom, že Severočeši jsou stále na postupové pozici, byť to odnáší domácí soutěž.
Vojtěch Vorel (České Budějovice). Domnívali jste se, že po konci Jaroslava Drobného bude mít Dynamo mezi tyčemi problémy? Pětadvacetiletý host ze Sparty chytá skvěle a patří v lize k nejlepším brankářům. Až bude Sparta řešit, koho po Nitovi, ví, kam sáhnout. Už žádné hostování ve Vlašimi nebo Senici...
A kdo teď baví v lize vás? Ostravský kanonýr Almási, slávista Lingr, sparťané Panák, Pešek či Haraslín?
Chorý není bolestínek, ale s otřesem mozku dohrát neměl
Ve 14. kole zaujala i další jména. Dvougólový útočník Michael Krmenčík se dostává ve Slavii do ráže, i když tentokrát první gól Pardubicím neslavil. Přitom mohl klidně bez výčitek. Teď jo. Krásnější než jeho trefy byly asistence do kapsy před prázdnou bránu od Baha (to byl sprint!) a Masopusta.
Slovácký křídelník Milan Petržela si připsal 436. ligový mač a vyrovnal rekord Stanislava Vlčka v samostatné nejvyšší soutěži. Obdivuhodné! Především to, že v osmatřiceti letech vůbec nezpomaluje. Pořád má dynamiku i na prvních metrech, což je snad proti přírodě.
Veterána vytáhly nečekaně Teplice, když na Spartu nasadily svou legendu Admira Ljevakoviče, toho času hrajícího trenéra béčka. Profesionální kariéru ukončil po minulé sezoně. Leč zoufalé Teplice v zoufalé situaci dělají zoufalé kroky. Po Rezkovi zaskočil z penze další mazák. Kdo příště? Trenér Jarošík, nebo snad sám Verbíř?
Akrobatickým autem s přemetem si v prvním ligovém startu od začátku utkání řekl o pozornost pardubický obránce Jan Halász. Nejen že vypadal jak z jiného sportu, ale létalo to fakt daleko.
Zaujal také plzeňský útočník Tomáš Chorý, který po vzdušném souboji s olomouckým Poulolem v 83. minutě utrpěl dvojitou zlomeninu v obličeji a otřes mozku. Je pozoruhodné a především zcela špatné, že ho lékaři Viktorie nechali zápas dohrát. Byť řekl, že hrát chce. Fotbalisté nejsou bolestínci.
Také Dostál z Bohemians nesimuloval, když ho loktem nechtěně trefil do obličeje liberecký Chaluš, penaltu však neobjevil kupodivu ani sudí Štěrba u videa.
Zpátky k Chorému - názor člověka s otřesem mozku by se neměl vždy poslouchat.
Dovolte na závěr krátkou osobní amatérskou zkušenost. Spoluhráči mi také říkali, že mě nemohli dostat ze hřiště, když mě soupeř v malé kopané kopnul do hlavy a zapadl mi jazyk. Jakmile mi brácha jazyk vytáhl a já přestal chroptět, chtěl jsem špíl dohrát. Vím to z vyprávění, jelikož první, co si pamatuji, bylo, jak jsem ve stulpnách ležel v tunelu na cétéčku hlavy.
S otřesem mozku.
Brzké uzdravení do Plzně. A ještě jednou díky, brašule!
Pěkné ponedělí.
