„Vypadá to tak,“ naznačil třicetiletý Jihoameričan se slovenským pasem, jemuž končí letos ve Fastavu smlouva a novou zatím nepodepsal.
Potřebujete změnu?
Cítím, že už Zlínu nemám co dát, že už nemůžu týmu na hřišti moc pomoct. Je to i kvůli rodině, která nepochází z Česka. Hledali jsme místo, kde bych mohl působit a byli bychom spokojení manželka i já.
Zkusíte opět Ázerbájdžán?
Tam jsme také hledali, ale žádná nabídka nepřišla. Zatím nevím, kde budu hrát.
Jak hodnotíte svoje působení ve Zlíně? Nečekal jste více?
Těžko hodnotit. První půlrok nebyl dobrý, protože jsem skoro nehrál a ani nedostával šanci. Pak jsem odešel na půl roku do Ázerbájdžánu. Vrátil jsem se a pod trenérem Bílkem jsem prožil nejlepší půlsezonu ve Zlíně. Tak na to vzpomínají i ostatní kluci. Hráli jsme pěkně, sbírali body. Od odchodu trenéra Bílka to jde dolů.
Pojďme k příjemnějším věcem. Na poslední duel proti Opavě vzpomínáte rád, že?
Už je to dávno, kdy jsme tam vyhráli. Pro mě to bylo pěkné, protože jsem dal gól a vyrovnal si bilanci branek a červených karet na 2:2. Bohužel v Liberci jsem pak dostal třetí, takže vyloučení mám ve Zlíně více než gólů. (trpce se usměje)
Po srpnovém vítězství v Opavě nastal zlínský sešup. Co se pak zvrtlo?
Hodně věcí. Ale co se přesně stalo, proč se to zlomilo, nevím. I když jsme porazili Olomouc nebo Slovácko, nebyli jsme přesvědčiví. Tento rok je celý zvláštní. Pokud se pamatuji, tak jsme na jaře nevyhráli nějakých osm devět zápasů. Nakonec jsme zabrali a málem hráli o Evropskou ligu. Na podzim jsem byl zraněný, do toho červená karta, takže na tenhle fotbalový rok nebudu vzpomínat v dobrém.
O to více si užijete Vánoce, ne?
Těším se, že budu s rodinou. Když nemáte dobré výsledky, tak čekáte na přestávku, abyste mohli vypnout, nabrat energii a pozitivně se naladit na další rok.
Už víte, kde se s ženou usadíte?
Zatím ne. Je to pro mě těžké, protože každá rodina chce, abychom žili u nich. Hlavně ale záleží, kde budu hrát.
