Z postele se hrabe pozdě a těžko. "Nejhorší je, než se rozhejbu s pravým kolenem. Jak udělám tři kroky, už je to lepší." Před devětačtyřiceti lety mu koleno operovali, celou kariéru musel odehrát bez jednoho menisku. Raději by prý měl vřed na dvanácterníku než těžce chodit. K tramvaji popoběhnout, to je pro něj náramné dílo.
"Už lenivím, pohybuju se těžko, ze schodů je to nejhorší, na poštu ujdu kilometr a už toho mám dost." Do hospody chodí dvakrát měsíčně, vždycky když jde zaplatit složenky za nájem a telefon. "Kecám tam se známými, ale víc než tři čtyři piva si nedám." Lidé mu tam připomínají zašlou slávu. Pane Pluskal, to tenkrát, pamatujete... "A já musím někdy sakra hodně zalovit v mozku, abych si vzpomněl." Do bytu, kde žije tak půldruhého roku, se mu před časem nastěhoval vnuk s přítelkyní a on se dobromyslně vrtnul zase ke své přítelkyni. "Ale když jsem se s ní rozkmotřil, řekl jsem vnukovi: Chlapče, něco si musíš sehnat, a vrátil jsem se sem na výminek." Dvakrát se oženil. "Já vždy míval holky o patnáct dvacet let mladší, a když pak člověk stárne, už ten výkon klesá." Druhá manželka mu gratulovala k nedávným sedmdesátinám a navrhla, jestli by nemohla přijít na kafe.
Odpověděl jí: "Já ale kafe nerad." Zkrášluje si byt, nedávno si koupil stolní lampu. "Udělal jsem si radost a vidím líp na křížovky. Až to tady bude hezčí, možná zase sbalím nějakou ženskou," plánuje rozverně, ale hned se zalekne. "To by byla odvaha! Ne, nechci už žádnou ženskou do kvartýru, proč by měla být ta čtvrtá jiná." Že by se nenapil, to tedy ne. Dá si skotskou, tu má rád. "Já su z Valašska, já su kojený slivovicí," oznamuje. Popelník bývá k odpoledni plný.
"Doktor mi jednou povídal: Na srdce, pane Pluskal, neumřete." Ve skříni mu visí dva obleky, které už nedopne. Nemá skoro žádný pohyb, a tak raději moc nejí. Zaleje si horkou vodou instantní polévky, ty musí mít denně, a do mikrovlnky strčí nějaké už připravené jídlo, co si koupí.
Žije si slušně, rozhodně nestrádá. "Ale že bych měl velký statky, to ne. Měl jsem první manželku, pak druhou a také přítelkyni, a ty mi s těma penězma tak zacvičily..." Občas jej navštíví syn, otec mu pořád říká malý Sváťa. U fotbalu tak trochu zůstal, byť jen amatérsky, dělá asistenta trenéra v Satalicích. Ke vdané dceři Heleně občas jezdí do Ústí nad Labem. To si vždycky, když pro něj přijede zeť, nacpe tašku špinavým prádlem a hodná dcerunka mu vypere.
"Děcka se o mě starají, jestli to ale není tím, že děda má už sedmdesát, a tak si říkají, co asi zdědíme." Jako bývalý fotbalista Dukly je majorem v záloze. "Ale aby mě povolali, to by musela být vesmírná válka." Když vyhrála Dukla turnaj v New Yorku, na ministerstvu obrany rozdávali frčky, povýšil tenkrát na kapitána. Nějaký čas "zkejsnul" ve vojenské škole ve Vyškově. "A jak jsem po nocích šprtal teorii, abych nezůstal jako vojenskej blbeček, tak jsem se naučil kouřit." Na dávné časy zabrousí vzpomínkami jako sportovec staré školy. "Když vyhrajete, když člověk reprezentuje vlast..." Pluskal řekne vlast zhola samozřejmě, za to slovo se nestydí.
"... to je velká radost, hřeje u srdce. A když je člověk vybrán do mužstva světa, přiznám, to byla velká hrdost." Stříbrný pohárek na poličce nese datum: 23. October 1963.
Onoho října před sedmatřiceti lety nastoupilo ve Wembley na počest stého jubilea anglické kopané mužstvo světa proti Anglii.
V brance Jašin, v obraně Pluskal vedle Santose, v záloze Masopust s di Stefanem, vpředu Kopa, Eusebio, Gento.
"To jsem si poprvé připadal jako profík, dostali jsme tenkrát všichni po stu liber," vzpomíná hráč, doma odměňovaný dvěma sty korunami za výhru v lize, čtyřmi sty za vítězství v klubovém mezinárodním zápase a osmi sty za výhru v mezistátním mači.
"To bylo nějakejch prachů, ty libry, já ani nevěděl, co bych za ně honem v Londýně koupil." Co ale s kapitalistickou valutou na celnici při návratu? Zastrčil libry do boty.
Při svém společensky velmi náročném jubileu nedávno statečně obstál.
"Lidé snad ani nechtěli oslavit tu moji sedmdesátku, ale vypadalo to, že se rozhodli mě zabít.
Když jsem tohle vydržel, tak tu budu do osmdesáti."
 Svatopluk Pluskal |
