„Bydleli jsme v Porubě, a kdyby moje manželka neměla vážné zdravotní problémy, kdybych nebyl ženatý, Ostravu bych nikdy neopustil,“ potvrdil někdejší útočník. „Manželka ležela v nemocnici na Fifejdách. Měli jsme ročního syna. Hodně nám pomohla její kamarádka, protože jsem musel chodit na tréninky, hrát ligu.“
Tehdy mu primář plicního pavilonu fifejdské nemocnice řekl: „Pane Slaný, jestli chcete, aby vaše manželka byla zdravá, odejděte z Ostravy.“
A tak přestoupil do Sparty.
Přestupů z Baníku do Sparty ubylo. V minulosti odcházeli i velcí srdcaři |
Podotkl, že roli v jeho odchodu do Prahy hrála i psychika. „Když manželka, chuděra s těmi průduškami, uklízela, tak na parapetu byl každý den centimetr černého prachu... A to ji fakt hodně trápilo,“ vzpomínal Petr Slaný na letošním setkání bývalých úspěšných ostravských fotbalistů, které spolu s klubem organizovali členové spolku Baník Baníku.
S někdejšími spoluhráči se v Ostravě sešel i v roce 2022 u příležitosti sta let od vzniku SK Slezská, předchůdce Baníku.
„Teď jsem tady byl naposledy. Letos mi bude sedmdesát čtyři let. Za čtyři roky si padesát let od dalšího titulu budou připomínat už ti mladí kluci, kteří vyhráli s jiným trenérem. To se mě už nebude týkat,“ připomněl Slaný, že Baník podruhé vyhrál ligu v roce 1980 pod vedením Evžena Hadamczika.
Petr Slaný (vpravo), mezi lety 1978 a 1982 hrál za Spartu.
Vážně se už nechystá přijet?
„Za čtyři roky tu už nemusím být, takhle to berte,“ podotkl.
To snad ne...
„Nevím, co bude zítra, natož za čtyři roky, takže do nějakého cestování bych se už nepouštěl,“ uvedl Petr Slaný, přestože, jak řekl, ho žádné větší zdravotní problémy netíží. „Pořád mám i svoje kolena, všechno. Jsem v pohodě.“
Útočník odehrál za Baník 114 utkání, v nichž dal 15 gólů. V mistrovské sezoně nastoupil do 27 zápasů a vstřelil čtyři branky.
Jak vzpomínáte na titul?
Nejen na něj, ale i na svůj první zápas za Baník. To bylo v roce 1971, bylo mi devatenáct let. Vzali mě do prvního mužstva proti Spartě a hned se mi podařilo dát gól. Vyhráli jsme pět dva. Sestavu znám dodneška – v brance František Schmucker, v obraně Jiří Večerek, Franta Huml, Karel Herot a Lumír Mochel, v záloze Miroslav Jirousek a Jozef Határ a v útoku byli se mnou Jiří Klement, Zdeněk Bialek a Ladislav Michalík, což už byl starší pán. Takže to byl můj první zážitek (trenérem byl Zdeněk Stanco).
Ten první titul byla obrovská euforie, že?
To byla nádhera, vůbec jsme s tím nepočítali. Vždyť po podzimu jsme byli někde až dole (dvanáctí, ale jen se čtyřbodovou ztrátou na první Slovan Bratislava). To jsme byli pod tlakem, protože se nám nedařilo, ale na jaře jsme prohráli jen jednou. Rozhodlo však až poslední kolo (Baník zvítězil v Plzni 1:0). Kdyby ale Slavia vyhrála v Bratislavě nad Slovanem, titul by měla ona. Slovan ale vyhrál a tím nám pomohl, co si budeme povídat.
Padesát let od prvního titulu Baníku. Mistři vzpomínají: Tehdy se ještě tolik neslavilo |
Poděkovali jste hráčům Slovanu?
To víte, že ano... V dalším ročníku ligy jsme je hned na podzim doma porazili 2:1 (usmál se). Ale hráči Slovanu hráli za sebe. Pokud by vyhráli a my ne, měli by titul oni.
Jak jste se do ostravského Baníku dostal?
Táta mě přivezl na výběr ligových dorostů z Holice u Olomouce, dneska je to HFK Olomouc. Měli jsme v Ostravě turnaj, ale už si nepamatuji, na jakém hřišti. Bylo mi šestnáct.
Se Spartou jste titul nezískal?
Do Sparty jsem přišel v roce 1977 a odcházel jsem z ní o pět let později. To nás tam končilo deset hráčů. Řekli nám, že jsme ve třiceti letech neperspektivní, že jsme už staří a neumíme hrát fotbal. Taková bohužel byla doba. To přišli teoretici z fotbalového svazu, kteří měli vše vyčtené z knih a my takhle dopadli.
Ale pak Sparta Praha sbírala tituly...
Po nás přišel trenér Ježek a postupně hráči jako Hašek, Nedvěd a Rosický a ti udělali spoustu titulů. Ale to, že jsme tehdy museli skončit, mě mrzí, protože dneska hráči ještě v pětatřiceti letech hrají úplně v pohodě. A my jsme tohle za komunistů nemohli.
Jste víc baníkovec, nebo sparťan?
Upřímně, tak padesát na padesát. Jsem ale původem z Olomouce, jsem Moravák.
Petr Slaný (vpravo) je někdejší útočník Baníku Ostrava, Pavol Michalík nastupoval v bráně.
Co jste po odchodu ze Sparty dělal?
Rok jsem hrál druhou ligu ve Štětí a pak i v Kolíně. Další rok jsem byl v Sankt Pöltenu v Rakousku, což byla v porovnání s námi třetí liga. Když jsem se vrátil, tak mě Jarda Panenka, strýc Tondy Panenky, dostal do Sadské, což je krásné místo mezi Nymburkem a Poděbrady. Máme tam chalupu, kde jsem půl roku. Nafouknu kola a s manželkou jezdíme celé léto. Třeba kolem Labe do Kerska na pivko.
Takže žijete střídavě na chalupě a v Praze?
Ano, bydlím v Bohnicích nad botanickou zahradou, kterou vidím z pátého patra. Přejdu cestu a jsem v lese. Pod námi je zoologická zahrada. Užívám si života.
