„Je to pořádná porce zápasů. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl v lize tolik zápasů vůbec odehrát. Vážím si toho a doufám, že přidám další,“ přeje si jedenatřicetiletý Reinberk, který celou prvoligovou kariéru strávil v mateřském klubu.
Bezbrankovou remízou v Olomouci se vaše rekordní série venkovních výher zastavila na šesti zápasech. Jak moc vás to mrzí?
Trochu to zamrzí. Ale na tyhle statistiky se moc nedíváme. Řídíme se otřepanou frází - jdeme zápas od zápasu. A bod vzhledem k průběhu zápasu musíme brát. Kluci měli dobrý začátek. Pak převzala iniciativu Olomouc, přežili jsme její šance. Ke konci, od 70. minuty, jsme byli zase lepší my a mohli jsme vítězství překlopit na svoji stranu my. Remíza odpovídala.
Jako každý fotbalista byste rád hrál, ale zase jste si mohl v nahuštěném programu trochu orazit, že?
Máte pravdu. Zápasů je teď hodně. Nastoupil jsem v Opavě, takže to není tak, že bych musel čekat dva týdny na další zápas. Dva dny jsem si odpočinul a hned v sobotu můžu hrát.
Teď jste v nejtěžší fázi sezony, viďte?
Určitě. V dubnu máme hodně zápasů. Každý týden hrajeme dvakrát. Sám jsem zvědavý, jak se s tím popasujeme.
Jak vypadá váš režim mezi zápasy, když jdou tak rychle za sebou?
Na trénincích nic extra neděláme. Po zápase je regenerační a další den většinou taktika. Regenerace je teď dvojnásob důležitá. Každý se musí sám o svoje tělo starat, přistupovat k němu ještě zodpovědněji. Důležité je uvolnit svaly. Snažíme se maximálně využívat maséry. Hodně pomáhá studená voda. Pak do sebe dostat nějaké vitamíny.
Před měsícem prodělala polovina mužstva covid. Museli jste ubrat na intenzitě přípravy?
V karanténě nás bylo více hráčů, a jak jsme se postupně vraceli, tréninky nebyly těžké. Po dvou týdnech nicnedělání bychom to ani neudýchali. Tělo není připravené. Tréninky byly lehčí, ale teď jsme se už vrátili do normálu.
Hráči s nejvíce starty v první lize za Slovácko Petr Reinberk - 237 Vlastimil Daníček - 228 Marek Havlík - 212 Petr Drobisz - 186 Pavel Němčický - 182 Veliče Šumulikoski - 169 Tomáš Košút - 158 Tomáš Polách - 155 Stanislav Hofmann - 149 |
Vypadli jste sice z českého pohárů, ale ze tří ligových zápasů po karanténě jste získali sedm bodů. To bylo možná nad očekávání, ne?
Pro nás byl důležitý první zápas proti Baníku doma a ten jsme zvládli. I když všichni mohli vidět, že na konci jsme už neměli síly. To se dalo čekat. Snažíme se každý zápas odjezdit na maximum a zatím se nás štěstí drží. Doufám, že vydrží až do konce sezony.
Těžili jste z předchozí důkladné fyzické přípravy?
Na kondici máme hru založenou. Trenér Svědík je známý náročností hry. I tréninkové dávky tomu odpovídaly. Kdo nezvládá fyzické a taktické úkoly, nemůže hrát. Fyzická připravenost nám po karanténě pomohla. Něco jsme v sobě ještě měli. Stačilo dotrénovat a už se blížím ke svému maximu.
Trenér Svědík ale také zmínil, že někteří hráči mají těžší nohy. Jak se cítíte osobně?
Cítím se docela dobře, už v Opavě jsem se cítil v pohodě. Nastoupil jsem dva týdny po karanténě. Měl jsem naštěstí docela lehký průběh, bez teplot, chytla mě jen na pár dnů záda.
Bod z Olomouce vás osamostatnil na třetím místě. Pomyslel byste si někdy, že můžete hrát tak vysoko v tak pokročilé fázi sezony?
Jelikož jsem ve Slovácku dost dlouho, tak vím, že vždycky jsme hráli kolem desátého místa. V minulé sezoně jsme nakoukli do prostřední skupiny o Evropskou ligu, rvali jsme se o páté šesté místo, bohužel to nevyšlo. Ale letos, jak jsme sezonu nastartovali a po Novém roce vyhrávali, jsem si řekl, že by to mohlo být něco jiného.
Téma evropských pohárů teď rezonuje v kabině častěji?
Poháry jsou náš sen, ale nebavíme se o nich každý den. Připravujeme se na nejbližší zápas, abychom ho vyhráli.
Podle všeho se boj o Evropu zúžil na vás, Jablonec, Liberec a Plzeň. Souhlasíte?
Je to tak. Čeká nás v sobotu doma Liberec, pak jedeme na Spartu, do Plzně. To budou přímé konfrontace se soupeři, kteří chtějí také do pohárů. Věřím, že si to nezkazíme.
V sobotu hostíte Liberec, který ve středu hrál zápas MOL Cupu. Může být jeden den odpočinku navíc pro vás výhodou?
Nemyslím si to. Když hrál u nás Baník a my jsme byli tři dny po karanténě, také si mohli říkat, že by to mohla být jejich výhoda. Nakonec jsme vyhráli my. S Libercem je to vždycky zápas na krev. Většinou bývají vyrovnané, o jednom dvou gólech.