„Na trenéra Radu se těším. Spolu jsme to měli vyřešené hned po utkání. Celé se to nafouklo v médiích, bylo to zbytečné. Náš vztah to nijak nenarušilo. Když se potkáme, bez problémů si podáme ruce.“
Na jaře jste po dvou kolech na nule. Je to zápas, který už musíte vyhrát?
Všechno směřujeme k tomu, abychom naše fanoušky potěšili dobrou hrou a konečně i lepším výsledkem, který potřebujeme.
V čem je problém?
Faktorů je více. Slovácko mělo mužstvo dlouho pohromadě, fungovaly automatismy. Tým se mění, přichází hodně hráčů, je relativně nový. Dost věcí si potřebuje sednout, brzdí nás to. Jsem přesvědčený, že jsme schopni hrát lepší fotbal.
Naposledy vám v Jablonci chybělo sedm hráčů. Už se vracejí?
Někteří se uzdravují. Konkurence bude větší a budeme mít daleko větší možnosti.
Jablonec - Slovácko 4:2, gólové hody pro domácí, hosté se i nadále trápí |
Za Slovácko jste hrával, od zimy jste asistentem kouče. Kývl jste na nabídku hned?
Už předtím jsme se asi dvakrát bavili, co kdybych se vrátil, ale nebyly k tomu příznivé podmínky. Podařilo se to až loni v prosinci a překvapivě rychle. Po posledním podzimním kole mi kolem desáté večer volal cestou z Ostravy trenér Slovácka Ondřej Smetana, jestli bychom se mohli potkat v Brně. Probrali jsme pár věcí a zjistili, že by naše spolupráce mohla fungovat a mít dobrý efekt pro tým. Hned jsme se domluvili.
Pocítil jste po návratu nostalgii?
Přišel jsem v roce 2000, to byl ještě Synot, hrálo se na Širůchu ve Starém Městě. Měli jsme skvělý tým, výborní kluci, dodnes jsme v kontaktu, hrajeme za starou gardu. Když se otevřel nový stadion v Hradišti, klub dostal drajv. Škoda, že se to utnulo. Odcházel jsem ve špatném období, kdy klub vlastnili lidé, kteří nic do toho nedali a spíše chtěli jen něco vytáhnout. V posledních letech jsem jezdil pravidelně do Hradiště na ligu, na evropské poháry.
Hodně se toho změnilo od vaší hráčské éry?
Znám spoustu lidí v klubu, někteří z nich působili ve vedení už během mého hráčského angažmá, jiní byli spoluhráči. Máme mezi sebou milé vztahy, vazby jsme nezpřetrhali. Změnil se stadion, zázemí, osmnáct let je přece jen dlouhá doba. Ale něco jsem ve Slovácku prožil a vrátil jsem se do víceméně známého prostředí.
Před příchodem do Hradiště jste působil ve druholigové Zbrojovce Brno. Je to velká změna?
Rozdíl mezi soutěžemi je značný. Slovácko mělo navíc v poslední době velké úspěchy. Tým byl dlouho pohromadě, teď je ale situace jiná a možná lehce podobná té ve Zbrojovce. Také Slovácko prochází přestavbou.
Po dalším výprasku mění Zbrojovka trenéra, na lavičku půjde i Psotka |
Z hlavního kouče jste asistentem. Není to krok zpátky?
Vnímám to naopak, jako pokračující cestu vzhůru. Ve Zbrojovce jsem začínal u mládeže, pak jsem přešel do pozice asistenta u áčka, ze které jsem se neplánovaně posunul na hlavního. Vím, jaká je moje role ve Slovácku. Být oporou pro trenéra, dávat mu servis, aby to klapalo. Podílím se na trénincích, mám na starosti útočné standardky.
