Už v televizním rozhovoru se rozčiloval nad tím, že mu rozhodčí Zaoral po půl hodině ukázal žlutou kartu: „Můžete mě honit na ulici, ale ne na fotbale!“
A na tiskovce soptil znovu: „Už mě to unavuje! Nechci argumentovat věkem, ale musí tam být přece nějaký respekt. Rozhodčí si kvůli mně snad dali nějaké dostaveníčko. Vždyť já nic neřekl, jen že Chorý hrál rukou. Všichni jsou podle pravítka, ale já to neumím. A zase si vyberou jen mě. Holt jsem trnem v oku, ale to si musí počkat, až zemřu. Jinak fakt nevím.“
Odmlčel se, nadechnul.
„Jo, možná jsem zakřičel a zvedl ruku,“ uznal po chvíli. „Ale aby si tady na mně někdo vylejval mindráky?“
Dukla - Slavia 0:0, mizerný výkon favorita. Domácí pálili šance, zaujali a měli vyhrát |
„Neznám rozhodčího, který by mi řekl: Trenére, klid. Oni ke mně běží s kartou, že by mě převálcovali. Fakt mě to unavuje. Furt jenom Rada.“
Přitom si mohl šestašedesátiletý trenér užít tak parádní večer. Jeho Dukla doma po Spartě obrala i Slavii. „Za taktický i fotbalový výkon jsem klukům poděkoval,“ kývl Rada. „Jen mě mrzí, že jsme neproměnili šance. Nechci být moc nahoře, ale mohli jsme mít tři body!“
Remíza totiž pro Duklu tolik neřeší. V ligové tabulce ztrácí tři kola před koncem základní části osm bodů na třinácté Slovácko, které má navíc dva zápasy k dobru. Byla by senzace, kdyby se ještě v závěru sezony dokázala vyhnout baráži s druholigistou.
„Mrzí mě ty dva zápasy s Teplicemi a Karvinou, které jsme tady nevyhráli,“ vracel se Rada k nedávným domácím remízám. „Ale pořád je ve hře ještě čtyřiadvacet bodů a nám nezbývá než bojovat dál.“
„Na jaře se projevuje, jak jsme posílili. Konečně se to dalo do nějaké fazony. Přišel Mosquera, Purzitidis, rozehrává se Čermák, přišel i Kevin Prince Boateng, nebo jak se jmenuje. Já si tyhle kluky pletu,“ zazubil se Rada.
Na mysli měl útočníka Kevina Prince Millu, Kamerunce, který hrál proti Slavii podruhé v základu.
„Šikovnej kluk. Výhoda je, že umí německy, protože byl chvíli v Grazu. Já anglicky silnej nejsem, ale v němčině si s ním pokecám. Je pracovitej, zapadl do kolektivu. Všichni říkají, že Rada nemá hrát cizí hráče. Ale když bude makat, bude přínosem,“ tvrdí.
Tyče, šance, i tak má Staněk nulu. Od nás málo, repre pauza neomlouvá, řekl gólman |
„Myslím si, že nám uškodilo, že jsme takové hráče nepřivedli dřív, hned po postupu. Měli bychom silnější mančaft, mohlo se to projevit už na podzim,“ mrzelo Radu.
Je fakt, že na jaře Dukla skutečně zesílila: v lize dosud padla jen jednou, a to doma s Olomoucí (1:3). Vykopala si šest remíz a před repre pauzou vyhrála těsně 1:0 v Pardubicích.
Skutečnou senzaci však měla na dosah až tentokrát, v 27. ligovém kole před vyprodanou (!) Juliskou. Hlasatel oznámil 7788 diváků a pamětníci tvrdí, že plná kapacita byla na stadionu Dukly poprvé od 27. září 1983, kdy v Poháru vítězů pohárů přijel anglický Manchester United.
Co na to Rada, který tehdejší remízu 2:2 pamatuje coby člen základní sestavy?
„Že jsem vyprodal Julisku jako hráč i trenér! Jsem rád, že se to povedlo, i když přišla většina slávistů. Ale tak to bylo i za nás, když jsme tady hostili Slavii nebo Spartu,“ vzpomínal.
„Kdybychom mohli uvolnit místa ke stání, možná by dorazilo o dalších pět tisícovek lidí víc. Kulisa byla vynikající, na tu zaplněnou tribunu se dívalo opravdu krásně. Možná se měl přijít podívat i pan Novotný, ten z MMA, který kritizoval, že je to hroznej stadion. Ale třeba by se tu bál. A tímto ho pozdravuju,“ dodal Rada s úsměvem.
