Za 26 minut jste dostali tři góly. Co se s vámi stalo?
Nedokážu si to vysvětlit. Nemělo to nic společného s naší hrou, co jsme si řekli, na co nás trenér připravil. Věděli jsme, o co hrajeme. Za to, co jsme předvedli, přišel zákonitě trest. Každý si musí sám sáhnout do svědomí, co pro to udělal.
Zaskočilo vás Dynamo něčím?
Ne. Věděli jsme, že budou zalezlí, dobře organizovaní a budou vyjíždět do rychlých útoků. My to ale vůbec nezachytávali, vápno jsme nepokryli, bylo to 0:3, šílený začátek. V kabině byla obrovská bouřka. Řekli jsme si, že už ze sebe nebudeme dělat fackovací panáky, že i kdybychom měli na hřišti umřít, musíme běhat, bojovat, tedy dělat to, co je nám vlastní. Na začátku druhé půle jsme měli obrovskou šanci, Drobný vychytal Žitného. Dát to, soupeř by znervózněl. Můj gól na konci, to byla už jen kosmetická úprava.
Výhra vás mohla katapultovat na dostřel první šestce, takhle jste spadli do skupiny o záchranu.
Neřekl bych, že to je komplikace, ale hlavně škoda. Protože s týmem pod námi jsme neměli ztratit body. Přinejhorším ho nechat pod námi, ale i to by bylo málo. Tohle je smutné a mrzí nás to. Měli jsme úspěšnou šňůru, na dohled šestku a nedokážu si vysvětlit, proč nám to teď nejde. Zvedli jsme se ze dna, dařilo se nám, měli jsme výsledky. A když to můžeme potvrdit, přijde takový výsledek. Takhle to nejde, musíme si sednout na zadek, vyříkat si to, sbírat body, kor doma.
Včetně poháru máte tři prohry v řadě. Jak se zvednout?
Je to nepříjemné, obdrželi jsme docela dost gólů, což je šílený. Musíme se vzchopit, na Slavii běhat, bojovat. Máme ještě dva zápasy doma, tady musí zůstat 6 bodů.
