„Něco ztratíš, jiné dveře a okna se ti otevřou. Teď pokládám asfalt a strašně mě to baví,“ líčí bez hořkosti 15 let od osudové chvíle, tedy od 22. května 2010. Prvoligové starty sbíral v Mostě a Blšanech, fotbalu se i ve 38 letech věnuje, jen na okrese za Holedeč. A nefňuká, nestěžuje si, kam ho osud zavál. „To je život. Moje volba byla, že jsem si koupil motorku. Jde to za mnou, nemůžu ukazovat na někoho jiného.“
I tak toho prožil dost. Třeba v Blšanech obsluhoval legendu Jiřího Novotného, zažil šíbra Františka Chvalovského a v Mostě se ocitl v jeho nejhezčí i nejdrsnější éře.
Jak se máte na prahu čtyřicítky?
Nestěžuju si, nikdy! V Holedeči jsem hrající trenér, útočník. Udělali nám hřiště, je naše povinnost fotbal pro naši vesnici udržet. Nechceme, aby klub zemřel. Teď jsme v azylu v Blšanech, a když je derby s Měcholupy, chodí u nás 500 lidí. Vlajky, bubny, ven jezdíme autobusem. V okrese!
Když mě přesouvali na stůl na magnetickou rezonanci, to byla šílená bolest, jako kdyby do mě píchali nožem po celém těle.
