„Od pondělí jedu s mančaftem a teď už to záleží jenom na trenérovi,“ říká Jiráček o svém nasazení.
Prý jste chtěl nastoupit už proti Brnu?
Samozřejmě. Je mi jedenatřicet a sezon před sebou už nemám tolik. Nechci říct, že každý zápas může být poslední, ale už jich nemusí být hodně. Když to jenom trochu jde, tak chci být na hřišti. Ale zkonzultovali jsme to, že by to byl velký risk a že jeden zápas vynechám, abych byl třeba na příští utkání stoprocentně připravený. Trenéři mě museli trochu krotit. Nechtěli mě moc pouštět do kontaktní hry. Ale jsem připravený. Snažím se na to nemyslet.
První odhady přitom mluvily o minimálně měsíční absenci.
Hned po vyšetření to nevypadalo dobře, ale hodně rychle se to zlepšovalo a teď už nemám žádný problém a necítím žádnou bolest.
V televizi váš pád nevypadal tak dramaticky. Jak došlo ke zranění?
Šel jsem špatně do souboje, byl jsem v něm pozdě. Věděl jsem, že protihráč chce střílet, tak jsem ho chtěl za každou cenu zablokovat. Měl jsem to na dlouhou nohu, a jak jsem se vytáčel, tak jsem si ruku nechal pod sebou, a když jsem na ni padal, šlo tělo do protipohybu a rameno mi vypadlo.
Pak už to s vámi vypadalo hodně zle, že?
Zranění jsem neměl moc, ale tohle bylo suverénně nejbolestivější. Než jsem se dostal do nemocnice, bylo to hrozné. Za střídačkou nešlo rameno nahodit. Ale přijel jsem do nemocnice a za dvě minuty bylo hotovo. Bolesti ustoupily a už cestou zpátky do Zlína jsem mohl rukou hýbat. Dopadlo to lépe, než jsem si myslel. Bál jsem se, že budu mít zlomenou klíční kost nebo přetržené všechny vazy. Ruka visela dolů, vůbec jsem s ním nemohl hýbat.
Co jste říkal na obrátku v zápase s Brnem?
Seděl jsem dole u hřiště. Přišla malá komplikace - penalty a červená karta, což už pro nás začíná být tradice. Kluci ale zápas nezabalili a ukázali jsme si, že když se něco podobného stane, tak není potřeba balit kufry. Že je potřeba se ještě více semknout a zabojovat. Jasně - Brno nám to trochu usnadnilo, že se stáhli a zalezli. Možná se gólem uspokojili, což byla naše výhoda. Kluci to však odehráli fantasticky, výsledek otočili a dohráli to bez nějakých větších nervů.
Poprvé jste zažil ligovou atmosféru na zlínském stadionu jako domácí hráč. Jak se vám líbila?
Mile mě překvapila. Pět tisíc lidí je hezká návštěva. Tolik v Jablonci nepřišlo za celou sezonu. Je vidět, že je tady euforie. Že se lidi těší, něco čekají, že je to baví. I když kluci prohrávali a zápas se lámal, tak to ani fanoušci nevzdali a pořád povzbuzovali.
Teď jedete na Duklu, která je na nule, ale kterou Zlín ještě po návratu do ligy neporazil. Ošidný duel, že?
Říkali jsme si, že už také musí někdy bodovat. Doufám, že to bude až příští týden. Start se jim nepovedl, ale o to těžší bude zápas. Budeme muset podat maximální výkon, abychom nějaký bod odvezli. Je tam velké hřiště, nebude to tak soubojové jako v Liberci. Bude to více o fotbale.
