Zkušený záložník většinu kariéry pendloval mezi dvěma nejlepšími jihočeskými kluby – Dynamem a Táborskem. I po třicítce stačil rychlému tempu české první ligy. V nejvyšší soutěži posbíral 117 startů. Další už však zřejmě nepřidá, minimálně v Českých Budějovicích ne. Klub 35letého středopolaře pro jarní část přeřadil do divizního B týmu.
Kdo za vámi přišel s tím, že v ligovém týmu končíte?
Trenér David Horejš. Bylo to už zhruba v půlce podzimu, když jsem přestal nastupovat v základní sestavě. Říkal mi, že je možnost, že bych se od nového roku připojil k béčku.
5branek vstřelil Petr Javorek ve 117 duelech, které v nejvyšší soutěži odehrál. |
Jak jste na to reagoval?
Nadšený jsem nebyl. Ale už mi není dvacet, bral jsem to jako realitu. S trenérem Horejšem jsem o své roli mluvil už před sezonou s tím, že už patřím mezi starší hráče a tolik prostoru mít zřejmě nebudu.
V prvním utkání sezony jste šel do hry ve druhém poločase, další tři hrál v základu. Pak vás sice přibrzdilo zranění, ale v půlce podzimu jste byl zpět. A když jste nastoupil, tak jste si odehrál své. Cítil jste to podobně?
Myslím, že jsem v lize nebyl do počtu. Když jsem hrál, tak bych řekl, že jsem nezklamal. Ale neudělám s tím už nic. V létě přišel nový majitel, klub změnil filozofii a chce sázet víc na mladé hráče. To respektuji.
Nechtěl jste v přípravě ještě zkusit zabojovat o místo v kádru?
Chtěl jsem v první řadě dohrát podzim. Někdy v listopadu jsme měli schůzku s Tomášem Sivokem (sportovním manažerem, pozn. red.) a Davidem Horejšem. Tam už mi to řekli jako hotovou věc.
V Budějovicích máte smlouvu do konce sezony. Neřešil jste její rozvázání a přestup jinam?
Někdo mi volal z jiného klubu, ale neřešil jsem to. Smlouvu chci dodržet a uvidíme, co bude pak v létě. Třeba mě ten klub bude chtít i dál. Nebo s béčkem postoupíme do třetí ligy a dostanu v Dynamu novou smlouvu. Třeba mě začne bavit i trénování. Možností je víc, ale končit s profesionálním fotbalem ještě nechci.
Budete v B týmu působit i jako hrající asistent?
Oficiálně asi ne. Trénovat jsem nikdy nechtěl, ani zatím nemám žádnou licenci. Do budoucna bych prý mohl být v béčku asistent trenéra. Ale uvidíme, jestli mě to chytne.
Každou minutu je u míče. Hora se těší na budějovický boj o elitní šestku |
Co na váš přesun říkal současný hrající asistent v rezervě Jiří Kladrubský, s kterým jste toho odehráli hodně?
Jo, ten byl rád. Bude tam mít nějakého vrstevníka, dědka k sobě (směje se). Vždyť bychom řadě těch kluků mohli dělat táty.
Pravda, podle věku by to vycházelo. Nicméně byste jim hlavně měli pomoci k postupu do ČFL.
Jasně. Nejdu si tam jen půl roku zahrát fotbal. Rád klukům poradím a nechám na hřišti vždy všechno. Nejsem takový typ, který by něco odflákl nebo se na něco vykašlal. V pondělí jsme měli první trénink, začínáme až v půlce března, takže je dost času. Třeba budu hrát jen těžší zápasy, to se všechno uvidí.
Za rezervu už jste na podzim jednou hrál, s Katovicemi jste předvedl příkladný výkon. Jak jste poznal čtvrtou nejvyšší soutěž?
Divize je pro mladé kluky málo. Týmy proti nám většinou zalezou a brání, čekají na brejky. Musíme je přehrát kvalitou. Jinak jsou zápasy většinou samý souboj.
 |
Jednoduché to však mít nebudete. Po podzimu jste třetí, na druhý Lom ztrácíte bod, na vedoucí Přeštice dokonce pět.
Nebude to lehké. Zrovna tyhle dva týmy jsou velmi dobré a divizi převyšují. Přeštice to hrají už několik let, mají tam šikovné hráče z Plzně. V Lomu zase nastupují kluci z Tábora a ambice máme všichni tři. Sice ztrácíme několik bodů, ale věřím, že když všechno vyhrajeme, tak postoupíme. Navíc po pádu Vyšehradu by se mohlo postupovat i ze druhého místa.
Přestože z přeřazení nejste nadšený, chcete to klubu vrátit za šance, které vám dvakrát dal?
Určitě. Navždy budu vděčný Dynamu a trenéru Horejšovi za možnosti, které jsem dostal. Že si mě vzal ještě ve 31 letech znovu do ligy, v což jsem už ani nedoufal. Věřím, že už jsem to splatil výkony na hřišti, ale i v tomto půlroce odevzdám v tréninku i v zápase maximum.
Připadá v úvahu varianta, že byste mohl zaskočit v ligovém týmu jako žolík? Třeba v případě nějaké série zranění.
Myslím, že ne. Beru to jako uzavřené, je tam hráčů dost.
V Dynamu jste strávil většinu kariéry v první lize. Jak na to budete vzpomínat?
Určitě v dobrém. Příjemně mě překvapilo, že jsem si i po třicítce ještě zahrál dva a půl roku první ligu. Byly to hezké roky.
Na jaký moment v černobílém dresu nezapomenete?
Na historickou výhru 4:2 na Spartě po 27 letech. Navíc jsem tam dal vítězný gól, to bylo nejvíc. Sparťanský stadion na Letné na mě hodně působí, má takovou velkolepou atmosféru. Vždycky, když tam nastupuji, mám husí kůži. A my tam vyhráli ve skvělém zápase. Dal jsem i vítězný gól doma se Slavií před deseti lety, takovým koníčkem asi v 88. minutě po přihrávce Ferdy Hudsona. Oslavili jsme tím tehdy narozeniny trenéra Františka Cipra. A nezapomenu ani na postup do první ligy.
