Poznali byste, že Pavel Vrba, kouč fotbalového Zlína, právě se svým týmem schytal doma potupnou sedmičku? A ještě od Plzně, kde prožil nejslavnější léta?
Stará láska si Vrbu krutě vychutnala, na zlínské Letné si vystřílela drtivé vítězství 7:1, ale domácí trenér působil smířeně.
Nebo spíš odevzdaně?
Když mu televizní reportérka po zápase připomněla, že v prvním ligovém utkání před dvaceti lety prohrál se Slavií 0:7, dokonce si hořce zavtipkoval: „No vidíte, to jsem na tom teď líp... Možná to bylo moje poslední ligové utkání, co já vím? Třeba mě odvolají a jednou můžu vzpomínat, že jsem dopadl při rozlučce líp než napoprvé.“
Zlín - Plzeň 1:7, rychlý gól a červená karta odstartovaly debakl |
Tohle už legrace není – kdyby se Zlín skutečně s trenérem rozloučil, málokdo by byl v šoku. Je přišpendlený na dně tabulky, s děsivým skóre 6:19, jedinou výhrou z osmi zápasů. A doma dostal podobně napráskáno naposledy v sezoně 1943/44, kdy ještě se jménem Baťa v názvu prohrál 2:8 se Slavií.
„Je to pro nás krutý výsledek, musíme se zvednout,“ soukal ze sebe Vrba. „Ale teď vám neřeknu jak.“
A jak se zvedne on sám?
I když třeba nic nedá najevo, porážky nese opravdu těžce. Užírá se, nervuje, dnem i nocí dumá, co změnit. Jenže tentokrát nezabírá nic.
Plzeňský hráč Pavel Šulc se raduje ze vstřeleného gólu do sítě Zlína.
Málokdy v kariéře měl Vrba horší období než ve Zlíně, možná kdysi ve slovenském Púchově, ještě než se přes Žilinu odrazil k největším úspěchům a zlaté plzeňské éře. Bez přehánění se dá říct, že během ní měnil český fotbal: dokázal, že nejen liga, ale i těžké zápasy v pohárech se dají hrát otevřeně, aktivně, s přidanou hodnotou pro diváka.
Ale co z Vrbova copyrightu zbylo teď? Góly Zlín nedává, nebaví, spíš nudí nebo vlastní fanoušky přímo štve. Vrba samozřejmě může žehrat na slabý kádr a skromné finanční možnosti, ale nesmaže, že už tři předchozí angažmá se mu nevyvedla: postupně narazil v bulharském Razgradu, ve Spartě i doma v Ostravě, kde se tolik chtěl ukázat.
Náhoda? To jistě ne.
Buď si zkušený kouč špatně vybírá a bere práci v týmech, kde jeho vize z různých důvodů nefunguje. Nebo se fotbal ubírá směrem a rychlostí, které muž, jenž kdysi udával trendy, nedokáže zachytit.
Z určitého úhlu pohledu se dá brát jako úspěch, že loni Zlín nakonec zachránil v lize, ale výkony neukazovaly, že by tým posouval a že by v nové sezoně měl ze suterénu vystřelit o pár pater výš. Zatím je k tomu pořádně daleko, což darda od Viktorie jen stvrdila.
Vukadin Vukadinovič ze Zlína brání míč před plzeňským protihráčem.
Nemá cenu spekulovat, co by se dělo, kdyby domácí Černín v sedmé minutě nedostal červenou kartu za to, že obtiskl kolíky do hrudníku Durosinmiho. Už v tu chvíli Plzeň vedla a pak si na Vrbovi a spol. náramně zgustla. Góly rychle přiskakovaly, hotovo bylo do poločasu, pak Plzeň v pohodovém odpoledni přidala ještě tři trefy a bylo zajímavé sledovat Vrbovu řeč těla.
Nervózně žmoulal propisku, mnul si obličej, schovával hlavu v dlaních, nadával, ale nakonec už jen zaklonil hlavu, hluboce vydechl a nasadil nevěřícný úsměv.
Ve Zlíně se zřejmě definitivně odřízl od toho, na co byl zvyklý: hrát o poháry, o špici tabulky.
Tam se drží Sparta, která přejela Slovácko 5:0, stejně bodů má Slavia. A brzy se třeba docvakne Plzeň, kterou trable kdysi milovaného trenéra nijak netíží.
