Rychlé křídlo pak doběhlo zpátky ke střídačce, kde spontánně křepčilo s trenérem Václavem Jílkem. Měl šťastnou ruku, když ho poslal na hřiště, žolík se bleskově odvděčil rozhodující trefou na konečných 2:1.
Přitom se už zdálo, že Jílek ve třicetistupňovém vedru, ve kterém síly ubývaly po kvantech, tým pozdějším střídáním zataví, na rozdíl od libereckého kouče Jindřicha Trpišovského, jenž potřetí střídal už v 73. minutě.
Ovšem na rozdíl od něj neměl pro střídání výkonnostní důvody, sigmáci šlapali na maximum, nad soupeřem nováček až překvapivě dominoval. Slovan mu nestačil herně ani pohybově. A pak poslal Jílek na plac Moulise.
„Ale nebyla to genialita trenéra, jen štěstí,“ odmítal zásluhy. „Moulisův gól dal punc našemu výkonu. I jemu pomůže. Vyhráli jsme naprosto zaslouženě. Obrovská spokojenost s výsledkem i předvedenou hrou.“
I Moulis řečený Moula si mohl užívat pocitu blaženosti. „Stalo se mi to ve druhé lize, ale v první lize je to nejvíc,“ porovnával. „Kdo by řekl, že já dám gól hlavou? Štěstí, ale super.“
V závěru měl rozpumpovat hru na křídle a pokusit se rozhodnout.
Úkol splnil okamžitě. „Měl jsem hrát jeden na jednoho na Kerbra, že po té straně se tam šlo dostat a zkusit dát gól,“ křenil se.
Jílek měl šťastnou ruku už v tom, že si Moulise po ročním hostování ve druholigovém Ústí nad Labem, kde nasázel deset gólů, stáhl. „Vrátil se jiný.“ Tím myslel týmovější, pokornější. Předtím špatně kousal roli náhradníka, teď maká a čeká na šanci.
„To nevím, to asi musí říct trenér, v čem vidí jiného Moulise. Ale hrál jsem celou sezonu v Ústí, když tady nebyla liga, což mi pomohlo. Cítím se dobře a uvidíme, jak to bude pokračovat,“ podotkl hrdina sobotního podvečera.
Před dvěma roky, rovněž proti Liberci na Andrově stadionu, hrál skvělý part; připravil gól, jenže spálil obrovskou šanci - minul prázdnou branku. A po utkání dostal vyhazov Jílkův předchůdce Kalvoda.
„Na to jsem vůbec nemyslel. To je fotbal - jednou dáš, podruhé nedáš,“ pravil Moulis pragmaticky.
Vzpomínky ale naskočily Trpišovskému. „Když tam Moulis šel, nevzpomněl jsem si na to, protože to byla jedna z mála pasáží v utkání, kdy jsme vypadali dobře. Ale po deseti vteřinách už jsem si vzpomněl,“ ušklíbl se. „Chtěl jsem ho v týmu už od jeho devatenácti let, ale vždycky jsme se míjeli a on mě vždycky potrestá. Tenkrát tady hrál výborně, přihrál na gól. Mám smůlu na hráče, které chci, že mě potrestají.“
A odfrkl si: „Ještě na přípravě jsem upozorňoval na střídající hráče, že může přijít Moulis a Manzia.“
Marně. První z nich byl libereckým katem.
