„Doleváááá,“ křiknul, když se jeho Příbram snažila o první brejk.
Nejvtipnější fotbalová legenda má novou misi.
„Zááádááá,“ křiknul znovu, když chtěl upozornit, aby si obránci dali pozor na dlouhý pas.
Horváth se před pár měsíci rozhodl, že bude trénovat poslední tým ligy.
Zachrání ho? „Je to pro mě velká výzva,“ pousměje se.
Už to bude pět let, co odehrál svůj poslední ligový zápas. Při deseti minutách proti Příbrami mu jedenáct tisíc plzeňských fanoušků děkovalo vestoje. A někdy až plačky, dojatě. On se stal jejich talismanem, režisérem a kapitánem novodobých fotbalových gladiátorů. Byl mazákem i reklamní značkou.
Horváth, s míčem u nohy, býval pan Někdo.
Zůstalo po něm 426 ligových startů a přes 80 vstřelených gólů. Kopal za Slavii, za Spartu, za Teplice. Prožil angažmá v Lisabonu, v Istanbulu nebo v japonském Kóbe. Svého času patřil do národního týmu.
V úterý se Horváth vrátil do práce. Coby příbramský trenér okradl favorizovanou Ostravu, se kterou ve 25. kole uhrál remízu 0:0.
Neznamená to nic podstatného.
Příbram si v tabulce nijak nepolepšila, znovu nevstřelila ani gól, znovu nevyhrála a také po koronavirové pauze je zralá na padáka.
„Fakt škoda. Byli jsme obětaví a měli jsme pár situací, které jsme mohli zužitkovat,“ pravil kouč.
Z Horvátha rozhodně nemusí vyrůst žádný legendární kouč, jakými se stali Vytlačil, Ježek, Uhrin, Brückner, Uličný, Hašek nebo Trpišovský. Ale každopádně to byl hodně zajímavý moment, když v zelenočerné klubové roušce přicházel ke hřišti. Poprvé v kariéře jako boss. Stále bez potřebné profesionální licence, kterou by měl získat až v říjnu. „Trenérských míst v lize je málo, proto jsem i příbramskou nabídku považoval za sváteční. Musel jsem to vzít,“ řekl.
V březnu trénoval nanejvýš na dálku, všechno bylo zakázané. Pak vymýšlel cvičení po skupinkách a v úterý do toho vletěl. Stejně jako půlka ligy. Po sobotní dohrávce Teplic s Libercem se všechno restartovalo.
Zbytek sezony by se měl dohrát ve zrychleném režimu, nejdřív pět kol v základní části a další v nadstavbě. V půlce července je plánovaný konec, pokud se tedy při lékařských testech nenajdou nakažení, což by scénář nabouralo.
Pětačtyřicetiletý Horváth, který už vedl plzeňskou juniorku nebo Domažlice ve třetí lize, se toho v úterý nebál.
Zamyšlený trenér Pavel Horváth sleduje své svěřence.
Do branky postavil devatenáctiletého Melichara, který tak důležitý zápas nikdy nechytal. Skvělá volba! Ve středu obrany byli dva afričtí stopeři. V ofenzivě se snažili veteráni Rezek se Slepičkou.
I když...
Byla to roztodivná, celkem chaotická a bezgólová premiéra.
„Soustu věcí jsme si během přípravy řekli, daleko méně jsme jich stihli zdokonalit,“ omlouval Horváth nedokonalosti.
Naštvaní měli být hlavně hosté z Ostravy, že si neodvezli vítězství. Zbytečně ztratili body. Herně nijak nepřesvědčili, byť na posledních dvacet minut poslali do hry i legendárního Milana Baroše, vítěze Ligy mistrů.
