Když vytáhne z kapsičky papír a začne diktovat, kde přesně chce mít seřazené hráče při standardní situaci, s ničím se moc nemazlí: „Hej, poslouchejte! Ticho!“
Občas přidá peprný výraz, aby bylo jasné, že pánem je tu on.
„Když část tréninku vedu já, mám zodpovědnost a musí to profičet,“ říká legendární záložník Pavel Horváth při zimním soustředění na Maltě. To je změna! Jako hráč býval klaunem za každé situace, jako trenér se učí být nekompromisní.
Když mužstvo večeří, ke kterému stolu máte blíž? K tomu trenérskému, nebo hráčskému?
Nemám problém sednout si k oběma, ale vzhledem k tomu, že celý den se pak ještě dohrává a hodnotí, většinou končím u stolu s černými tričky. A ta jsou pro trenéry.
Nic ve zlém, ale na první dojem vypadáte daleko soustředěnější.
Když to tak pozoruju, tak žádný trenér nemůže být normální. Bez zažrání to nejde.
Berou vás bývalí spoluhráči, když jste na ně tvrdý?
Nejsem jiný než dřív. Pokud vidím nějaký problém, měl by můj názor zaznít. Nemám problém ho říct Davidu Limberskému ani klukům z juniorky. Snažím se nebýt sprostý, spíš to při tréninku hecuju, aby měl ještě větší náboj.
Tak jinak: jste přísný trenér?
Pořád jsem jen pomocná trenérská ruka, která od Karla Krejčího dostává dost velký prostor. Ale ano, bez kázně a disciplíny to nejde, umím se naštvat.
To vypadá jak?
Nejdřív si zanadávám pro sebe. Když to nepomáhá, křiknu na hráče nebo mu pošlu vzkaz. Já nemůžu být negativní, protože fotbal je pořád hlavně zábava. Vtipy ke mně budou patřit pořád, ale už to má meze. Občas se přistihnu, že bych při tréninku něco rád vypustil, ale radši to spolknu. Stát tam v jiné mikině, prásknu to ven, teď se krotím.
Snažíte se vyvarovat chování, které jste neměl rád na svých trenérech?Trenér, i když je ten nejvyšší v týmu, by neměl hráče tepat přede všemi. Snažím se neřvat přes celé hřiště. Ale... V Plzni je tým, který je špičkou českého fotbalu, a ti kluci musí umět hrát pod tlakem. Bez kritiky to nejde, zároveň je ovšem při vytýkání musím povzbudit a vyburcovat.
To jste dělal už jako hráč, ne?
No jasně. Je rozdíl, když se udělají chyby z nedbalosti, nebo se vyflajznete na svůj úkol. To se sice naštvu, ale dokážu odpustit, pokud ten kluk okamžitě přepne na bránění a je schopný žrát trávu, aby získal balon zpátky. Pokud někdo vypustí souboj, a ještě rozhodí rukama, to bývám nepříčetný.
Baví vás život po životě?
Už mi bylo 40, takže bych to spíš nazval druhou kapitolou. Vstávám o půl hodiny dřív a ze stadionu odcházím o půl hodiny později, ale baví mě, že poznávám jiný rozměr fotbalu. I když jsem při rozlučce s kariérou tvrdil, že z jedné šatny do druhé určitě nepřejdu, přihodilo se mi to.
Jaký je fotbal z druhého břehu?
Trochu sebevědomě můžu říct, že o fotbale vím spoustu věcí, ale stoprocentně nevím všechny. Musím se toho spoustu naučit, okoukat, zjistit. Vím jistě, že trénink musí bavit. Aby bavil, musí se soutěžit. Je k prdu, když se do tréninkových soubojů chodí napůl, proto vymýšlím cvičení, ve kterých vždycky někdo prohraje a někdo vyhraje. Jsou to maličkosti, ale fungují.
Studium trenérské licence pro vás musí být brnkačka.
Vůbec! Potřebuju se naučit spoustu informací, které nikdy nepoužiju a těžko se mi vstřebávají. Je to dřina.
Povídejte.
Anatomie, fyziologie, psychologie. Jaké jsou typy svalů, jak vysvětlit krytí energetických výdajů, co znamená plasticita mozku, ze které srdeční komory vyleze aorta. Na co potřebuju vědět, jaký sval je fázický a jaký posturální? Kondiční trenér to znát musí, ale já? Využiju to, pokud budu trénovat ve třetí lize?
Znát to před srpnovou zkouškou musíte, tak buďte nad věcí.
Vždyť se snažím, ale je to boj. Tuhle byly tři hodiny s psychologem, který nám poslední hodinu vyprávěl, jak by se měly kopat penalty.
To asi narazil, co?
Z jeho přednášky jsem pochopil, že jsem celý život kopal penalty špatně. Prý bych měl být pokaždé rozhodnutý, než si postavím balon. Já určitě ne, povídám. A on: Většina hráčů ano. Jenže já vím, že většina hráčů ještě krok před míčem váhá.
Pohádali jste se?
Prý by člověk při penaltě měl mít pěti- šestimetrový rozběh, kvůli razanci a dynamice. Ale já kopal ze dvou kroků a stačilo to. Když slyším kraviny, neumím být ticho. Ale studuju poctivě. I na Maltě v tom ležím.
Mimochodem, kolik minut byste ještě uběhal při zápase?
Zase jsem si hnul s kotníkem, takže zvládnu leda krátké hry při tréninku. Spíš chodím hrát hokej. V béčku Kaznějova už mám registračku.
Jak vám to jde?
Hraju centra, rozumíš, dvě křídla vedle sebe a už to sviští. I gól už jsem dal. Kluci mi na památku oblepili celý puk.
Stál ten gól za to?
Bil jsem se před bránou jako pes a chtěl puk bekhendem zvednout pod břevno. Nakonec to šlo šouráčkem po zemi, protože na ledě už bylo moc sněhu.
Kanadských bodů přibývá?
Jedna plus čtyři ze tří zápasů, to ujde. Ale moje asistence jsou spíš na půlce hřiště. Podobné měl kamarád Jarda Špaček v NHL. Chtěl vyhodit puk na půlce, náhodou z toho padl gól a on měl áčko.
