Dvořákův gól z pokutového kopu byl nakonec jediným v zápase, v němž Hradec dobyl zatím poslední ligovou výhru nad Spartou.
Dnes pětatřicetiletý sekretář mládeže v hradeckém klubu a zároveň kanonýr divizního Vysokého Mýta je tak posledním střelcem, který Spartu ve vzájemných zápasech porazil.
V neděli se v Praze o něco podobného mohou pokusit jeho následovníci. Oproti zmíněnému vítěznému zápasu to však budou mít těžší, protože něco jiného je hrát na domácím stadionu a něco jiného na Letné.
Plzeň - Liberec 3:2, domácí přišli o náskok, kontroverzní výhru trefil v závěru Markovič |
Vždyť také hledat střelce vítězné prvoligové branky Hradce na stadionu Sparty je zbytečné. Přesto však jedna výhra Hradce ve statistikách figuruje. V létě roku 1959 ji nepřinesl zápas na hřišti, ale rozhodnutí v kancelářích fotbalové asociace. Ta totiž po podezřelé záchranářské výhře pražského klubu v závěru předcházejícího ligového ročníku vystavila Spartaku Sokolovo, jak zněl tehdejší název Sparty, stopku a Hradec tak bez boje získal výhru 3:0.
Od té doby v Praze nic, jen několik domácích výher, poslední právě na konci února roku 2012.
Vzpomínáte si na ten zápas?
Velmi dobře, s tím nemám problém, pamatuji si toho dost.
ONLINE: Sparta – Hradecpodrobná reportáž od 18:30 |
Co vám vedle rozhodující branky, kterou jste z penalty vstřelil poté, co sparťan Vidlička fauloval Vojtěcha Štěpána, nejvíc utkvělo v paměti?
Že tehdy uprostřed obrany Sparty hráli Jirka Jarošík a Tomáš Zápotočný a celý zápas nám nadávali, na čem to tady hrajeme. Byl únor, trávník na starém malšáku tomu odpovídal, bylo to opravdu dost těžké.
Na co ještě vzpomínáte?
Že jsem tehdy střídal na konci prvního poločasu Filipa Klapku, který se zranil. A on mi to teď ve Vysokém Mýtě jako trenér vrací, pěkně nás honí.
Pavel Dvořák z Hradce brání míč před Milošem Brezinským z Českých Budějovic.
Vás a starý Všesportovní stadion tehdy Sparta tehdy asi moc ráda neměla, porazili jste ji na něm i v předcházející sezoně.
To byla hodně slavná výhra. My byli nováčkem, hrálo se první kolo, Sparta přijela jako obhájce. Stadion byl plný, s hodně tenkrát překročenou oficiální kapacitou, nikdo pořádně neví, kolik tam bylo lidí. A my vyhráli.
Porazit ji dvakrát za sebou se jen tak někomu v naší lize nepovede. Čím to bylo, že se vám na Spartu tehdy tak dařilo?
Těžko říct, ale asi jsme jí něčím neseděli. Nám se navíc pod trenérem Kotalem dařilo a doma jsme byli hodně silní.
Hradec bude v neděli hrát v Praze na Letné, kde ještě nikdy nevyhrál. Hodně těžký úkol?
Samozřejmě ano, ale kluci teď hrají dobře a šance je vždycky.
Jak na zápasy, které jste proti Spartě odehrál na Letné, vzpomínáte?
Že se to sešlo různě. Někdy to docela ušlo, i když jsme prohráli, někdy z toho byla nakládačka.
Vaše nejlepší vzpomínka?
Ta se neváže na Hradec, ale na Slovácko. V létě 2019 jsme tam totiž 2:0 vyhráli. Odehrál jsem skoro celý zápas a Kalabiškovi přihrál na naši první branku. Velmi příjemná vzpomínka i proto, že šlo právě o Letnou.
Jak to myslíte?
Letná je stadionem, který na mě v Česku působil nejvíc. Pro mě měl zvláštní auru. Třeba Eden či Plzeň v tom byly také dost vysoko, ale Letná pro mě byla nejvíc, měl jsem k ní velký respekt.
Je ještě nějaká zápasová vzpomínka, která vám utkvěla v paměti?
Pár měsíců předtím jsme s Olomoucí na Letné dlouho vedli a Sparta to otočila až v závěru. Byli jsme tehdy docela blízko.
Když jste vaším gólem Spartu před lety porazili, neprožívala právě nejúspěšnější období. Letos na podzim na tom byla dost podobně. Překvapilo vás, do jakých problémů se dostala?
Hodně. Měla za sebou dva tituly, slavný postup do Ligy mistrů. Tým byl nadupaný, říkal jsem si, že to Slavia bude mít opět hodně těžké. A oni se za pár týdnů sesypali jako domeček z karet. Je vidět, že to někdy může být hodně rychlé.
Do jara vstoupila výhrou na hřišti Slovácka. Znamená to, že se zase zvedá?
Myslím si, že se přes krátkou zimní přestávku hlavně dávali dohromady. Zápas jsem sledoval, na její hře to bylo znát. Výhra ji určitě povzbudila, stejně jako to, že Plzeň prohrála a oni se jí na třetím místě přiblížili. Nebude to mít Hradec lehké.
Pavel Dvořák v dresu Jihlavy.
Vy jste se s jeho dresem rozloučil v létě roku 2023, ale fotbal hrajete dál ve Vysokém Mýtě, kde jste se narodil. Jasná volba?
Určitě. Táta tam hrál, s bráchou, se kterým zase hraju, jsme tam začínali a vždycky jsem si říkal, že až skončím, bude nejpravděpodobnější vrátit se právě tam. A jsem hodně spokojený. Abych se přiznal, úplně jsem si nedokázal představit, jaké to bude, protože je to úplně něco jiného, ale hrozně mě to baví.
Po podzimu jste v tabulce druzí se stejným počtem bodů jako první, takže boj o postup?
Jsme nahoře, tak ano, asi bychom se tomu nebránili. Každopádně je tohle lepší než hrát někde dole, úplně jinak to baví.
Připomněl jste Filipa Klapku, vašeho bývalého spoluhráče, pod kterým nyní hrajete. Jaký je to trenér?
Přísný a náročný. Udělal si nejvyšší licenci, chce se posunout výš, má dobrý přehled.
Před rokem jste se do hradeckého klubu vrátil, ale už ne jako hráč, ale jako sekretář mládeže. Jaký to byl rok?
Baví mě to a jsem rád, že jsem u fotbalu mohl zůstat. Navíc v klubu, kde se denně potkávám se svými bývalými trenéry Bohoušem Pilným a Luďkem Klusáčkem či se spoluhráč Radimem Ottmarem nebo Markem Plašilem.
A práce sekretáře?
Vidím teď fotbal z druhé strany. Jako hráč jsme někdy řešili, proč je něco tak a ne jinak, teď vidím, že to někdy není tak jednoduché.
Jak bude podle vás v neděli vpodvečer zápas v Praze vypadat?
Věřím, že to bude pěkná podívaná. Určitě se budu dívat, jak si kluci povedou, a doufám, že budou hrát aktivně a že si za svým půjdou.
